Znásilnění pod kůží

Jsem moc ráda, že se toto téma více otevírá a upozorňuje na nedostatky v systému. Obdivuji všechny tři ženy, že v dokumentu vystoupily a byly ochotné na kameru sdílet svou zkušenost. Co se týče zpracování v rámci dokumentu, dokázala bych si ale představit zdařilejší. Místy docela rušivá hudba, grafika (na ty obrácené čárky nad písmeny jsem se třeba nemohla vůbec dívat), nepřirozeně přirozené setkání a "pokec" hlavních aktérek v závěru, prvoplánové vycpávkové záběry, jak někdo někam jde, usedá, vstává... Zase bych ale třeba ocenila, že si tvůrci pozvali odborníky z vícero souvisejících oborů (i když ti toho podle mého mohli sdělit trochu více, kdyby se např. trochu natáhla stopáž). Těžko se mi tahle věc procentuálně hodnotí, protože, jak jsem zmínila na začátku, je opravdu důležité řešené téma "zvedat" a i tenhle dokument k tomu určitě přispěje svou troškou, takže je dobré, že vznikl. Čekala jsem ale (hlavně z pohledu formy) prostě asi trochu více. 60 %. (25.11.2021)

Zatímco se slušní pánové, mezi které se já počítám, zdráhají na ulici slečnám chmátnout po jejich vypracovaných sedinkách (jenom tak lehce a decentně!), aby z toho nebyl poprask, nedej fízl kriminál, tak prasáci v rouše beránčím se s tím nemažou a jdou do hloubky, opakovaně a někteří dokonce v co-op módu... Ale jo, šlo to. Sice jsem z dokumentu nezískal pocit, že by oběti nejen znásilnění, ale jakéhokoliv trestného činu, musely na těch fízlárnách a u soudu podstupovat bůh ví jaké martyrium (tak nějak to zapadlo), ale i tak se dalo mezi řádky číst, že když je po všem, tak to nejhorší vlastně teprve začíná. Chyběl mi tam reportér typu Oty Černého tázající se, co na to čokoafro, aby tím dal šanci vyjádřit se i těm z druhé strany barikády. Nejenom kvůli vyváženosti, po které se dnes tolik volá, ale především proto, abychom mohli vysmáté ksichty duševních kriplíků a jejich pindy o odmítání jakékoliv viny vidět a slyšet v kontrastu s těmi, kterým zkurvili život. (23.11.2021)

Velmi silné a závažné téma, které je zde podané skoro až sterilní formou, tudíž vyzní zcela do ztracena. Odborníci camcají, oběti mluví tak nějak nezůčastněně. Celé téma klouže tak nějak po povrchu. S těmi ženami soucítím. Systém jim moc nepomáhá. Co mne zaráží, platí  u dospělých obětí, že namísto, aby v nich odborníci probudili touhu po odplatě( nemyslím zaslepenou pomstu), namotivovali je správným směrem k tomu, aby byly fyzicky i duševně silnější, je buďto obviňují, nebo v nich byť neumyslně a v dobré víře vzbuzují pocit marnosti a křivdy.  Co se dětí týče, tam je jedinou možností zavést exemplární tresty, včetně trestu smrti (u recidivistů). Žádná falešná humanita, znásilnil jsi dítě, nebo víc, kulka do hlavy a nazdar.  Všichni víme, že nejde o nápravu těcto jedinců, ale o jejich eliminaci, aby nemohli pokračovat. (22.12.2021)

Jde spis o publicisticky porad s mnohou vatou jako prohlizeni spisu, nastenky apod. Pusobiva je bezemocni suchost vypraveni zen. Zaver zklouzne do aktivistickeho poradu za ucelem zmeneni systemu sekundarni viktimizace. Osvetove by pomohlo vysvetlit mechanismus, proc maji zeny po takovemto sexu takove dlouhodobe znicujici psychicke problemy a pri sexu,v nemz citi "chemii" treba se seriovym vrahem ne. (26.11.2021)

Těžko se mi to hodnotí, protože ty příběhy jsou šokující a slyšet to takhle "bez obalu" přímo od těch tří slečen je dost nepříjemný. Jako dokument mi ale nepřijde, že jde nějak do hloubky tématu, "jen" přináší 3 příběhy a poukazuje na úplnou diletantnost českého soudnictví a vlastně i policie samotný. (29.11.2021)