Den polnoluniya
-
День полнолуния
(Rusko) -
Deň splnu
-
Day of the Full Moon
Drama
Rusko, 1998, 93 min
Režie:
Karen ŠachnazarovObsah
-
Hrdinové filmu: mladý chán i vyšetřovatel prokurátorské kanceláře, letecký kapitán i jeho krásná přítelkyně, kteří obědují v moskevské restauraci v roce 1948, vrah i jeho oběť, legendární romantický spisovatel a básník Alexandr Sergejevič Puškin a kalmická dívka, s níž se básník seznámil při svém putování po Kavkazu, a moskevský školák, který si o všem čte v Puškinově příběhu Cesta do Arzumu, známý jazzový muzikant a jeho bývalá žena zpěvačka a mnoho dalších lidí, kteří nemají ponětí o existenci těch ostatních, žijících v různých dobách a na různých místech země. Režisér natočil pestrou mozaiku, v níž se osudy lidí proplétají, splývají a pak opět jdou svou vlastní cestou. (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
Houdini
Křišťálový glóbus - výběr(11.5.2007)
-
Iggy
Velmi zajímavý experimentální snímek. Odehrává se v Moskvě, děj je posunován dál velmi neobvyklým a stále stejným způsobem. Např. sledujeme člověka jdoucího ulicí, ten uvidí kolem jedoucí auto a my, jako diváci, už sledujeme posádku auta. Ta je následně rozstřílena neznámými gangstery, když kolem projíždí vlak. A my už opět vidíme muže ve vlaku, poté zase jeho vzpomínky. Takže se okamžitě a jednoduše dostaneme do minulosti, pak třeba do děje knihy a hned jsme s Puškinem kdesi na Kavkaze atd. atd. Přesun mezi jednotlivými aktéry děje je nejčastěji zprostředkován pomocí médií (telefon, rádio, tv, kniha - Marshall McLuhan by byl nadšen!) nebo dopravních prostředků (auto, vlak, letadlo ale i chůze) a pohledem. Jediným jednotícím dějovým prvkem filmu je restaurace v minulosti, v níž dojde k setkání několika postav a divák má možnost vidět situaci postupně z různých úhlů pohledu i ze vzpomínek bývalých aktérů. Tato část filmu vhodně kombinuje přítomnost a minulost (událost měla na někoho velký vliv v přítomnosti a minimální do budoucna, pro někoho naopak) realitu a fikci (zpětné snění, rozdíl mezi činem a chtěním). Ukazuje podle mě častý rozpor mezi tím jak to doopravdy bylo a tím jak si to pamatujeme, mezi různou významností události pro každého jednotlivého aktéra. Smutně a silně působí pocit čehosi nenaplněného, že kdybych udělal to a to, mohlo být vše jinak a já bych tu teď neseděl jako pecka, ale měl minimálně to a to. Velmi zajímavý nápad posunu děje, v němž je využita až do krajnosti forma filmu. Film není příliš napínavý, dobrodružný a atraktivní, ale ukazuje určitou hranici kam až se může film dostat. Sám Šachnazarov v přednášce v úvodu filmu (na LFŠ) uvedl, že jedině takto lze podle něj plně zobrazit realitu života, život takový, jaký opravdu je, v celé jeho složitosti, šíři i fragmentaritě. Nutno říct, že jde o pokus rozhodně zajímavý.(8.12.2005)
-
danliofer
Joyceův Odysseus na ruský způsob. Sága obrazů v průběhu jednoho dne. Volný tok myšlenek. To vše se volně přehupuje z přítomnosti do minulosti a naopak, a to skrze různé brány vnímání. Štafetu lze předat očním kontaktem na kohokoliv či na cokoliv... Člověk dopředu odhaduje, na koho přijde řada, aby posunul příběh o krok dál... Film je svým způsobem nadčasový, přičemž si myslím, že značně odráží to, jak žijeme dennodenně... den úplňku vlastně prožíváme každý den, ať je měsíc kulatý, dorůstá či couvá...(24.4.2011)