Zapomenutí
-
Olvidados, Los
-
Young and the Damned, The
Drama / Krimi
Mexiko, 1950, 85 min
Režie:
Luis BuñuelHrají:
Estela IndaObsah
-
Sociálně kritické drama z periférie Mexico City o tom, jak žijí a přežívají mladiství na okraji společnosti. Pocházejí z chudých rodin a nemají možnost vymanit se z bludného kruhu násilí, zneužívání a nedůvěry. Tento snímek je syrovým obviněním dospělých v roli rodičů. Syrovost a upřímnost tak umocňuje celkový zážitek z filmu, který ani po 57 letech neztratil na aktuálnosti. (oficiální text distributora) -
Filmový děj se odehrává na periferii Mexiko City. Toto drama je pohledem na život mladých lidí, kteří přežívají na okraji společnosti a pocházejí z kriticky chudých a sociálních rodin. Příběh není zpracován povrchně a poukazuje na problematiku dětí, které vyrůstají na ulici a nemohou se vymanit z kruhu násilí, nedůvěry a zneužívání. Pravdivé až do cynického konce. (Erl-king)
Komentáře uživatelů k filmu (50)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(13.7.2006)
-
Matty
Celým beznadějným naladěním, kdy se všechno dobré ukáže být špatným a všechno špatné může být leda horším, jsou Zapomenutí ještě méně radostnou podívanou než snímky neorealistické nebo Truffautova obžaloba hlouposti (některých) dospělých Nikdo mě nemá rád. Jedinou potěchu skýtá zapomenutým uzmutí potěchy druhých: trápení beznohého nebo radost z ukradeného žvance. Dickensovsky prostý příběh je obohacen propojením s podvědomím hlavního hrdiny. Zvláštní postavení zaujímá jeho surrealistický sen, spojující přítomnost s minulostí a budoucností a navíc umožňující freudovskou interpretaci s flákotou masa coby symbolem potlačeného chtíče: jídlo a sex, co taky jiného, když máte hlad a jste chudí. Nechybí ani zárodky Buñuelova oblíbeného rýpání do církve. Starý slepý mrzák během zajišťování dveří dřevěnou závorou připomíná ukřižovaného, přičemž těsně předtím obtěžoval nezletilou dívku a těsně potom si jde „užít“ cinkot vyžebraných peněz. Většina těch nejhorších prohřešků se pro změnu odvíjí v popředí rozestavených moderních budov. K jejich dokončení jakoby scházelo lidské poznání elementárních pravd o mravním životě. Teprve po překonání duchovních strastí mohou začít řešit materiální záležitosti. 90% Zajímavé komentáře: jojinecko, ScarPoul(18.12.2009)
-
AngelAngie
Mistrovský kousek, jenž byl pro mě mistrovský hl. díky snové sekveci jednoho z dětských představitelů, oná pasáž mi učarovala natolik, že jsem si ji musela pustit několikrát. Ano, film je surový, drsný, atmosferický, na nic si nehraje a opět po filmové stránce výborný, ale ta scéna tam prostě musela být, jinak bych dala i přes to vše o hvězdu míň.(13.12.2008)
-
Rob Roy
Sociálně-kritické drama z periferie Mexico City. Podívejte se jak žijí a přežívají mladiství na okraji společnosti, pocházející z chudých rodin. Pravdivé a bez příkras až do cynického konce. Nemožnost vymanit se z bludného kruhu násilí, zenužívání a nedůvěry. Problematika dětí vyrůstajících převážně na ulici není zpracována povrchně a bez servítků obviňuje i dospělé/rodiče(7.11.2005)
-
sportovec
Na svou dobu nebývale otevřený pohled na vyhrocenou situaci chudinských vrstev mexické periférie; Mexico bylo již tehdy velmi rychle rostoucím velkoměstem. Mozaika několika tragických dětských lidských příběhů, brilantně doložená a dále posunutá důsledně prokreslovaným prostředím, vypovídá o mnohém. Beznaděj - záměrná beznaděj, která prostupuje celým příběhem - je jen věcným realismem. Impresionistické podání obsahu skvěle harmonuje jak s cekovým autorským záměrem, tak s předpokladatelnou většinovou diváckou ozvěnou. ZAPOMENUTÉ je možno postavit vedle Sicova ZÁZRAKU V MILÁNĚ či Felliniho DARMOŠLAPŮ i Pasoliniho ACCATTONEHO a některých dalších děl do galerie směřující velmi rychle k neorealistické poetice, jež se od sentimantalismů dřívější tvorby třicátých a čtyřicátých let rychle odpoutává k propracovanému hutnému podání té nejšedější skutečnosti. Poválečný zmar Evropy je dnes historickým faktem; hrůzný život na předměstích velkoměst Latinské Ameriky naopak stále živou současností.(27.6.2010)
-
gudaulin
Sociální drama jako vystřižené z dílny italských neorealistů. Levicově orientovaný Buňuel tam nezapřel své silné sociální cítění a natočil sugestivní příběh chudých výrostků ze slumů na pokraji Mexico City. Na svou dobu velmi působivá výpověď o chudobě a neschopnosti se vymanit ze své sociální skupiny. Celkový dojem: 80 %.(15.3.2009)
-
kinej
Opět nemůžu než nesmeknout před tím jak nadčasový film Buňuel v roce 1950 natočil. Slovo aktuální v textu distributora na obale, bych třikrát podtrhnul. Zapomenutí jsou stejně šokující výpovědí jakou bylo City of Gods, či Lilja forever. Film není pouze bez příkras, je vysloveně krutý, stejně jako svět chudoby a kultura bídy. Ze scény, kdy mladíci okradou beznohého, se dělá divákovi opravdu nevolno. Téma filmu je ndačasové, jen kulisy, města, státy, světadíly se mohou měnit. Tehdy se muselo zřejmě ednat o dost provokativní film, vzhledem k tomu, že šokuje i dnes. Do 85 minut se vešlo tolik beznaděje, že víc už by to ani nešlo. Skvělé jsou herecké výkony všech mladíků, což rozhodně nebývá pravidlem. Skvělá je snová pasáž, která nechává vzpomenout, na jiná genální surrealistická díla tohoto režiséra.(6.1.2009)
-
Ducharme
Moralizující sociální drama s nadčasovou tematikou života mladistvích potácejících se na okraji mexické společnosti. Surovost některých scén je svojí čistotou až nezdravě přitažlivá. Celkově je průnik vizuální přirozenosti a buňuelovského surrealismu hlavním plusem celé téhle facky vykořisťovatelské společnosti. Hra se světlem a stínem je tady hlavním a bohužel snad i jediným nevyděračským faktorem užitým k vytváření atmosféry. U filmu jako celku postrádám hloubku - ten občasný soucit, který měl být předpokládám vyvolán, se nedostavil. Pohoršení, nebo snad mrazení v zádech už vůbec ne... Možná to bude tou neuveřitelnou uvědomělostí těch "zapomenutých", tou jejich přehnanou nezlomností a zvířecí oddaností - mnou tahle kritika prostě nijak nepohnula.(25.11.2009)
-
nunka
Tak toto je čistá nadčasová záležitosť a snáď najlepšie sfimovaná realita na tému Socializácia a individualizácia.(28.1.2009)
-
Lavran
Výrazněji nevtáhlo, nepoznamenalo, nepohnulo, ale v honorování zvoleného tématu, drzosti vyprávění a modu přednesu (a parádní snové scéně) mi to nebrání.(13.11.2008)
-
liborek_
"Téměř každé hlavní město, jako je New York, Paříž, Londýn, skrývá za svým bohatstvím chudobou stižené domovy, kde špatně živené děti se zanedbaným zdravím a vzděláním jsou odsouzeny ke zločinu..." praví se v úvodu tohoto pozoruhodného filmu, mexické odpovědi na italský neorealismus. Nadčasovost a hloubka výpovědi z tohoto snímku přímo čiší, nicméně v době svého vzniku byl v Mexiku odsouzen, Bunuel byl obviňován "z hrozné nehoráznosti vůči Mexiku" a různé odbory požadovaly režisérovo vyhoštění. Přitom tento snímek nic nezakrývá, ničím se neproviňuje, pokud ovšem vinou není zobrazování těch nejtemnějších stránek chudoby v moderním světě, kde ti nejzoufalejší jsou okolnostmi přinuceni ke krádežím či dokonce vraždě. Snímek je pravda dost syrový, odpovídají tomu i herecké výkony dětských neherců, které skutečně dávají vzpomenout na snímky de Sicy, jehož Dětmi ulice se Bunuel nechal inspirovat. Syrovost a upřímnost však umocňuje celkový zážitek z filmu, který ani po 57 letech neztratil ze své aktuálnosti.(9.7.2007)
-
WANDRWALL
Mladí a ničení? Co jiného od života čekat, než samé špatnosti, takže film se může odehrávat skoro kdekoli, nejen v Mexiku, kam odešel Buňuel poté, co měl potíže se zákonem v Evropě.(25.9.2010)
-
RHK
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire.(12.11.2009)
-
jojinecko
4,5*/5..."Mesto Bohov" spred 60 rokov!!! Nadčasové jak sviňa, miestami dychvyrážajúce a drsné. Miestami mi to celé pripomenulo Jodorowského (mrzáci, freaks), ale toto nebola žiadna filozofia a astrálna prechádzka rôznymi obskurtnými zákutiami- toto bola realita obnažená na kosť, neprikrášlená a odpudzujúca. Čo ešte oceňujem je vykreslenie charakterov- nádhera! Nikto nie je čierny alebo biely - VŠETCI čiernobiely, tak ako každý smrteľník. A snová sekvencia je čerešnička na torte, pri ktorej plne chápem, že tento film je pre "niekoho" (zdravím Flooydena:) majstrovským dielom...A ten symbolický záver- paráda!!!(28.1.2009)
-
Aky
Zdá se mi, že tento film časem zvětral, že doba na takové snímky už je pryč. Od doby jeho vzniku byly natočeny mnohé podobné, ale hlubší, komplexnější, se kterými Zapomenutí ve vzájemném srovnání už neobstojí. Zůstali černobílí i co do obsahu a tato vyhrocená povrchní polarita jako by časem stále víc vystupovala na povrch.(22.3.2009)
-
Xeelee
Syrové, depresivní… Buñuel překvapivě natočil v podstatě normální realistický film se skvělou kamerou. Možná až moc realistický. Pro někoho, kdo si Buñuela spojuje se zábavnými surrealistickými hříčkami, to musí být velké překvapení. Na tomhle dílu je ale i tak znát autorův rukopis. Krátká surrealistická snová pasáž a kamera jsou nezaměnitelné. Zapomenutí disponují silným příběhem, kde občas člověk lituje i toho největšího hajzla, když líčí jak vyrůstal. V životě také není nic čenobílé. Matka nesnáší nesnáší svého syna, malého kluka, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, a pak se diví, co z něj vyrostlo, když i četník na policejní stanici pro něj má víc pochopení než ona. Kdo by něco takového neznal z vlastního okolí. Stačí kouknout na matky, řvoucí na své malé caparty, o které se nechtějí starat. Co z nich s takovou výchovou může vyrůst jiného než povaleči, kriminálníci a hajzlové? Obzvlášť když je doba zlá a lidé si stěží vydělají na jídlo. V tomhle prostředí se poctiví lidé stávají ohroženým druhem. Co se stane, když se někdo chce polepšit?(29.12.2008)
-
cinefob
Pre ľudí, ktorí rovnako ako ja, spoznali a poznávajú Bunuelovo dielo predovšetkým prostredníctvom jeho neskoršej tvorby plnej zvráteného a obskurného humoru, rôznych jemných narážok, odhaľujúcich a zakrývajúcich snových pasáží (tie nakoniec nájdeme aj v tomto filme), budú Zapomenutí istým spôsobom prekvapením. Určite som sa vo svojej naivite nedopustil tak veľkej hlúposti, aby som sa domnieval, že si režisér vytvoril svoj osobitý štýl už na počiatku kariéry, ale značne jednoduchý (čo nie je vždy na škodu veci) a priamočiary dej filmu, takmer úplne zbavený typickej bunuelovskej výbavy, ma predsa len zaskočil. Zapomenutí, ako už sám názov filmu naznačuje, sú príbehom ľudí telom aj dušou najchudobnejších, žijúcich za hranicami spoločnosti, ktorá o nich nejaví ani pramalý záujem a postupne na ich existenciu úplne zabúda. Na celej veci je pre mňa najzaujímavejšia asi tá skutočnosť, že aj po skoro šesťdesiatich rokoch neustáleho POKROKU, ktoré ubehli od natočenia tohto snímku, sa nielen v a o Latinskej Amerike ale aj v a o ostatných Bunuelom v úvode menovaných mestách - New Yorku, Paríži, Londýne - točia filmy s rovnakou problematikou.(15.1.2010)
-
Skip
Sociálně kritická dramata nepatří zrovna k mým oblíbeným žánrům, ale Luis Buñuel byl mistrem filmového řemesla, a tak natočil velmi sugestivní a po tolika letech stále působivý a aktuální film. Jednoznačně jeden z nejlepších filmů v tomto žánru.(3.1.2011)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(24.1.2009)
-
frashmaker
Drsný a tvrdý film plný lidského hnusu ukazující chudinské poměry v Mexico city. Síla party (gangu) je silnější než lidská vůle a bez opravdové lásky matky není možné odporovat falešnému zájmu od grázlů, jimiž je jedinec obklopen. Úžasné herecké výkony, geniální snová pasáž. No co víc si přát. Buňuel je nevídaně svůj a jeho osobitost mě ohromuje.(27.1.2011)
