Zatím jediný Jancsóův pozdější film, který jsem viděl, mě příjemně překvapil. Jancsóovi se jeho typický styl – předlouhé záběry, pohyb kamery a choreografie pohybu herců – podařilo umně a působivě aplikovat i na současnou a aktuální tematiku postkomunistického vývoje Maďarska. A i když je děj výrazně soudobý, tíhne rovněž k zobecnění až k mytologizaci a opět se tu objevují témata utlačování a manipulace, přičemž nikdo není nevinný. Ale na rozdíl od starších filmů, které na mě působí velmi abstraktně a stylizovaně, působí Na krásném modrém Dunaji hodně realisticky. Samotný název odkazuje jak k opakujícímu se hudebnímu motivu, tak ironicky glosuje události ve filmové Budapešti. Zajímavě jsou využity časté záběry na televizní obrazovky (rovněž monitorující dění na scéně) a bez nutnosti střihu nás tak záběr ihned přenáší do jiného prostoru, bez nutnosti pohybu kamery.(5.10.2009)
Film nese název podle valčíku Johanna Strausse. Valčík Na krásném modrém Dunaji i celý film hudebně doprovází. Film vypovídá o postkomunistickém Maďarsku, ukazuje prohnilost režimu, který přišel po dlouhém období komunismu. Herci ve filmu působí jakoby tančili, stejně tak kamera pluje exteriéry i interiéry. Paranoiu přetrvávající z dob minulých podtrhují všudypřítomné kamery.(21.3.2012)