Šedá zóna

Pomerne siahodlhé dialógy a hádky zdržujú a zdržujú. Najviac tým trpí začiatok filmu, kedy sa ani neoslovujú menami, takže som netušil, kto je kto. Šedej zóne proste niečo chýbalo. Nie som schopný presnejšie špecifikovať čo. Veľmi slušné herecké výkony, prekvapivo dobré obsadenie a až na pár výnimiek viacmenej presvedčivé kulisy. Film sa dosť vliekol (už to je vždy výstrahou) a hlavne vo mne nič nezanechal. Určite je to škoda, pretože ide o vďačnú tému. Škoda, že sa ale tvorcom nepodarilo túto určite silnú tému spracovať lepšie. Film sa síce snaží pravdivo vykresliť brutalitu v pracovných táboroch, ale celá táto snaha vyznieva akoby do prázdna. Cez to si myslím, že záujemcovia o históriu 2.svetovej vojny si tento snímok ujsť nenechajú. (08.10.2019)

Šedá zóna zďaleka nedosahuje kvalitu iných filmov z prostredia koncentračných táborov a dať filmu vyššie hodnotenie iba za to, že zachytil smutnú epochu ľudských dejín by nebolo objektívne. Nepochopiteľným ostáva fakt, prečo taká mašinéria akou bol Osvienčim pri prvom podozrení na chystanú vzburu jednoducho pracovné čaty hneď "nevymenila" za nové. Skrátka tento film upútal iba niekoľkými zábermi, dejovo nezáživné a po hereckej stránke asi najhoršie. (11.08.2018)

Vzhledem k tomu, jaká zvěrstva se v Auschwitzu odehrávala, jsem očekával, že filmové zpracování bude převážně syrové, nekompromisní a bez jakýchkoliv servítek, leč nikoliv. Dosti amatérská forma pohřbívá potenciální obsah a ony drastické záběry mající vyvolávat pocit nenávisti a zhnusení jsou zcela bez účinku, což je pro film tohoto tématu velký nedostatek. Příběh Sonderkommanda je rovněž mdlý a z velké části nudící. Buscemi s Keitelem nevýrazní. Zkrátka podprůměrný snímek, který nemá moc, co nabídnout. 40% (24.05.2014)

Snímek Šedá zóna až do poloviny jen neuměle inscenuje hrůzy vyhlazovacích táborů a zapomíná, že by vás měl především mezi postavy nějak dostat a dovolit vám je pochopit. Na obrazovce se sice objevuje skupina členů podobného úklidového komanda, ale nikdo z nich není natolik zajímavý, aby zaujal. Zamlklý a neprůrazný doktor, který asistuje samotnému Mengelemu, je možná až příliš zamlklý a neprůrazný, takže jedinou zajímavou postavou zůstává alkoholický nácek v podání Harvyeho Keitela. Do šedé barvy stylizovaný film ale mnohem víc než dokumentární snímek (o což se zřejmě pokouší) připomíná statický televizní pokus o rekonstrukci událostí (které se údajně staly), ale chybí mu síla, která by jej hnala kupředu, donutila vás prožít příběh s jeho hrdiny a skutečně pocítit beznaděj, která v podobných zařízeních panovala. Já jsem se cítil skoro až provinile, když jsem sice sledoval jednu děsivou situaci za druhou, ale docela obyčejně jsem se nudil. Díkybohu velkou část filmového zážitku zachrání poslední půlhodina, v níž hrdinové najdou v plynové komoře živou dívku, která je svou přítomností konečně vyburcuje k nějaké činnosti, film chytne druhý dech a je na těch pár okamžiků takový, jaký mohl být celý. Prostor dostává i několik skutečně silných scén a najednou ani tolik nevadí, že rozhodnutí tvůrců nedat do svého filmu žádný hudební doprovod jej vlastně připravilo o obrovskou část jeho potenciální působivosti. Jenže... Jenže když už si pomyslíte, že teda druhou půli filmu vezmete i na milost, vytasí se tvůrci s posledním esem. Naprosto vážně míněným monologem právě pálené mrtvoly mi vyrazili dech natolik, že jsem si jej musel pustit pětkrát, abych se přestal smát. A to není pro film o koncentráku zrovna dobrá vizitka. (15.11.2005)

Na druhou světovou válku by se nemělo zapomínat. Zvlášť některým lidem by se takové filmy měli pouštět denně. Film nás zavede do jedné z nejtemnějších částí lidských dějin. Ocitneme se na místě, ze kterého přináší jediné východisko pouze smrt. I když pár měsíců života navíc přináší možná nějakou naději. (03.10.2008)