Hőglerův příkaz

ripo

Film se zabývá jedním z úseků rozsáhlého a různorodě se projevujícího boje mezi dělnickou třídou, hájící svá práva, a imperialisty, snažícími se všemi možnými způsoby a podvodnými praktikami udržet svůj bortící se vykořisťovatelský systém. Alice a tajný rada Hogler představují typickou mentalitu těch, kdož dříve takřka neomezeně vládli velkým koncernům, ale také vedeni společnou snahou po zisku — i celému Německu. Petersdorf, Hoglerův zeť Kayser, státní zástupce Wilmsen a řada dalších nám ve filmu zobrazují taktiku příživníků, jichž prostřednictvím byly uskutečňovány plány vykořisťovatelů, a kteří za svou nečestnou činnost shrabovali tučné odměny. Proti nim staví autoři filmu zejména postavy Marie Steinitzové a Fritze Rottmanna, cílevědomých, čestných a obětavých bojovníků za zájmy lidu, kteří ruku v ruce s dělnictvem a lidmi, hledajícími cestu k novému vztahu k práci, ať na východě, ať na západě, svým úsilím se staví do mírového tábora. Ve filmu nejsou dostatečně motivovány a prokresleny některé rozhodující postavy dějové osnovy, zejména dělnických vedoucích Luisiny huti a jednotlivých dělníků, a jeho velkým nedostatkem je, že neosvětluje rozhodující úlohu dělnické strany v současném boji za práva pracujících. Pro představitele pokrokového tábora se autoři „Hoglerova příkazu" spokojili dosti povrchní kresbou a tím nejenže pozbývají jednotlivé postavy na přesvědčivosti, ale celý film ztrácí na srozumitelnosti a účinu. Ve filmu je vyzdvižena podvodnost kapitalistického způsobu prosazování úzce sobeckých zájmů jednotlivců na úkor celku, poukázáno na marnost jejich úsilí o znovunastolení vykořisťovatelského řádu ve východním Německu a zachycen rozšiřující se boj pracujících za osvobození i tam, kde dosud mají ve svých rukou vládu imperialisté. Celkem správně je vystižena i úloha orgánů lidové kontroly. Tím se „Hoglerův příkaz" řadí k filmům, jež zdůrazňují nutnost ostražitosti, bojuji za jednotné Německo a na ideologické fronte osvětlují a podporují zápas za práva dělnické třídy. Filmový přehled 1/1952(25.11.2007)