Režie:
Luis BuñuelObsahy(1)
Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců... Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (409)
Už ten pofidérní a naprosto šílený úvod kdy L. Buňuel, na balkónu pozoruje nebe s úplňkem, současně si brousí břitvu a do toho všechny ty moc divné zvuky to naprosté tajemno a nepředvídatelnost. Místo měsíce se ale náhle objeví oko mladé ženy které rozřízne břitva vejpůl-náhle měsíc zakryje mrak a oko vyteče.! Jedna z nejnápadnějších a nejvíce šokujicích scén filmového surrealismu a vubec filmu takového. Nicménně i další scény stojí za připomenutí : Všechny ty pruhované kravaty, pruhy na krabičce, knihy které se proměňují ve zbraně, cesta z Pařížského bytu která vede přímo na mořskou pláž, spojení nespojitélného a naprosto nezapadajicího do sebe, muž tahajicí za sebou dva velké klavíry na nichž jsou dva krvavý a zdechlí osli a dva živý kneží, uříznutá dlaň která běhá po podlaze atd. Tento ranný, experimentální a silně avantgardní snímek navždy zůstane v mém srdci jako ten vůbec první, nejzařilejší a hlavně v rámci mezí ještě koukatelný! Kdo neviděl vřele doporučuji toto je ranný surrealismus společně s filmy jako "Dopolední strašidlo" od H. Richtera či Clairovou Mezihrou. Svým způsobem navazuje surrealismus na hnutí dadaistů které se rovněž tak pokoušelo demaskovat zkostnatělou společnost. Nicménně i výrazové prostředky obou směrů jsou do určité míry stejné a obdobné. Svou škodlivostí ,osobitou estetikou, šokováním, otřesením a překročením tzv. dobrých mravů má být zviditelněno omezení, kterému je jedinec podroben zažitými společenskými normami. ()
Při sledování tohoto surrealistického snu jsem si vzpomněl na Lynche. vidím, že jsem nebyl sám. Kařodpádně Andalúský pes je na svou dobu, a nejen ji, mimořádný počin. Umělci tenkrát chtěli dokázat, že film může být plnohodnotným uměleckým prostředkem, stejně jako malba, či literatura. Myslím, že se jim to celkem povedlo. ()
Tento experimentálny kraťas bol buď oničom alebo o príliš veľa nesúvisiacich veciach naraz, zobrazených na malej ploche. Nebudem dávať vysoké hodnotenie len z úcty k tvorcom alebo s prihliadnutím na dobu, v ktorej bol film natočený. A predovšetkým kvôli tomu, že mohol byť omnoho lepší keby jednotlivé zaujímavé obrazy boli čo i len trochu rozvinuté alebo by aspoň mali spoločného menovateľa, ktorého by sa mohol divák chytiť. Ale keďže ide o surrealizmus, môže tam byť zjavne hocičo a aj bolo. Jednu hviezdu dávam za hudbu a druhú (a tú dôležitejšiu) za nápaditosť, ktorou si Andalúzsky pes predsa len čiastočne vedel získať moju pozornosť. ()
Až tak neuchopitelný tenhle snímek není, surrealistické postupy, zavrhující přímé logické vazby, nemohou zakrýt protestní, protikonvenční notu. Anarchie, svoboda, setřesení okovů měšťácké svázanosti, prostor pro svébytné vyjádření vlastního přesvědčení. Dalího vliv je zcela nepřehlédnutelný, filmová řeč Luise Buñuela je tu tak až na druhém místě, nejen na svoji dobu se ale v každém případě jedná o cosi zcela výjimečného. ()
(LFŠ 2022) Po dvanácti letech jsem se opět dostal ke zhlédnutí Buñuelova ikonického surrealistického filmu a pocity ze zobrazovaných výjevů zůstaly nadále rozpačité. Na jednu stranu je Andaluský pes morbidní a zvrhlý, na tu druhou - možná i neúmyslně - vcelku humorný. Nařízlá bulva, mrtvoly zvířat tažené na klavíru, všudypřítomný chtíč a ono "stigmatické mravenčení" - jako by divák sledoval nějaký zvracený sen, který ho děsí (a možná i podvědomě fascinuje). ()
Galerie (45)
Photo © Umbrella Entertainment
Zajímavosti (25)
- Pracovní název filmu zněl "Je nebezpečné vyklánět se ven". (Hwaelos)
- Jeden z jezuitů, které hrdina táhne společně s pianem je Salvador Dalí. (formelin)
- Kromě samotného Picassa se slavnostní premiéry zúčastnila i plejáda tehdejšího surrealistického hnutí. Kromě jednoho z autorů Salvadora Dalího to byli Man Ray, Louis Aragon, Max Ernst, André Breton a Paul Eluard. Z dalších osobností premiéru navštívil básník a mimo jiné i filmař Jean Cocteau či architekt Le Corbusier. (JayZak)
Reklama