Eliška a její rod

Zašlý věk prvního, takřka konzuního vpádu plastů-umělých hmot, čas šusťáků a dederonových košil, první projevy blahobytu na příděl první poloviny šedesátých let, to všechno koncentrováno do mikrokosmu zašlého, neudržovaného lokálu a zestárlé zestátněné matky rodu - to je svět jednoho z prvých skutečných moderních televizních seriálů naší doby. Jeho hlavním šperkem bylo a je vynikající, byť až příliš kukátkovým pojetím ovlivněné herectví národní umělkyně a spisovatelky Olgy Schenpflugové. Kolem něj se soustřeďují buď již jsoucí, nebo budoucí velké postavy naší Thálie - Jiří Sovák a Iva Janžurová patří patrně k těm nejzřetelnějším. Fakt, že televizní i filmové umění se vyvíjí, je jedno, a Filipova invence, vložená do kvalitních scénáristických předloh, je to druhé. I klasika, zabalená do ne zcela atraktivních obalů, zůstává klasikou. Totéž platí o kvalitě, bez které je pojem klasiky nepředstavitelný. Nepředstavitelné je i to, že seriál stále není dostupný na DVD nosičích. (20.10.2007)

Banální zápletky rozvedené do hodinových příběhů a tristní gagy roztahané do půlhodinových dialogů. Musím přiznat, že první zážitek z televize počátku devadesátých let byl silnější. Z dnešního pohledu tady navíc vidím paralelu s Ženou za pultem. Stejně jako Anna Holubová, tak i tady Eliška Rabasová kafrá do života kdekomu, aniž by o to kdokoliv stál. Jenže poetika šedesátých let a Švorcová za pultem je přecejenom sto a jedna. Proto i Eliška a její rod snese lepší hodnocení. (31.10.2013)

Už ty novovlnné střihové záběry se smícháním světových událostí s českou současností musely působit na diváka jako z jiného světa. O to víc zdánlivě uklidňuje obyčejná hospoda, kde se na vše čeká, pokud je vůbec co k mání. Znamení doby. Herecké výkony jsou pak dovršením geniality. Vynikající Olga Scheinpflugová (žena a múza Karla Čapka), ve své skoro jediné rozsáhlejší roli. Skvělá, ještě kůzlečí Iva Janžurová, Vladimír Menšík, v geniálně napsané roli, kde mistrovi slova není jeho výřečnost nic platná, a dokonale klasický hospodský Jiří Sovák. Když k tomu ještě přičteme ostýchavého podnájemníka, v podání Josefa Kemra, tak je nabíledni, že se zde událo něco nevídaného.  PS (2021) - Po mnoha letech se mi zdá ještě lepší. Vlastně, „Eliška a její rod“ nemá moc srovnání. Dáno jistě i dobou, neopakovatelným obsazením osobností, které nepotřebují podrobný scénář i syrovou autentičností. Zvláštní věc, tenhle seriál. (25.08.2021)

Olga Scheinpflugová je v hlavni roli proste divna. Jinak je serial plny hereckych hvezd, s kteryma problem neni. Misty to neni vubec vtipne, spis depresivni. Jednotlive dily jsou pocitove prilis dlouhe, stacilo by zhustit dej a zkratit je na polovinu, podle meho nazoru.... Na druhou stranu serialu nelze uprit jakousi realnost zobrazovaneho. Cisty sitkom to neni. 3- (03.11.2014)

Seriál o nějaký divný starý bábě, která se každýmu plete do života a má potřebu pořád něco řešit. Taky mi dost lezla na nervy Janžurová, ze který jsem měl pocit, že tam hraje mentálně postiženou. Viděl jsem sice jenom 3 díly, ale obrázek jsem si o seriálu udělal a rozhodně nelituju, že jsem neviděl všech 7. (16.08.2009)