Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na scénu vstupuje neodolatelný, i když občas smolařský vyznavač ženských půvabů Alfons Karásek, kterého nezapomenutelným způsobem ztvárnil Miloš Kopecký... Když v roce 1967 natočil režisér Zdeněk Podskalský podle scénáře Gustava Oplustila tuto hudební komedii s podtitulem „Aneb, když holky berou, já nevím kterou“, založil malou sérii s ústřední postavou záletného seladona, v níž spojovací a děj posouvající prvek tvoří hudební úryvky známých šlágrů (např. "Tisíc mil", "O nás dvou", "Čau, čau bambína", "Tak prázdná", "Proč se lidi nemaj rádi", "Krajina posedlá tmou" a mnoho dalších). V prvním, ještě černobílém provedení, se Alfons Karásek na nádraží loučí se svou ženou Růženou (J. Adamová), která jede do lázní. Plánuje si eroticky naplněný týden, plný žen a záletů. Na každý den jedna milenka. Jenže už na začátku se složitě vybudovaný itinerář pokazí. Nakonec se sice v jeho bytě ocitne plno krásných žen (mj. J. Dítětová, N. Urbánková, C. Mayerová, K. Slunéčková, P. Filipovská…), bohužel ale včetně jeho vracející se manželky… (Česká televize)

(více)

Recenze (50)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Zdrcující bilance Karáskova slaměnného týdne ve své nepředstírané grotesknosti volně parafrázuje úvodní motto o volných mravech, v závěru ovšem dochází k očekávanému zadostiučinění – nenapravitelný svůdník je poražen, milenky potrestány (sebou navzájem) a manželka překvapena. Parodující a parodizující kratochvilná historka, zdobená veselými popěvky let minulých i soudobých, je zásluhou Podskalského, Oplustila, Kopeckého a všech ostatních rozehrána s lehkostí a nadsázkou, s převládající ironií, která co chvíli na diváka mrká v domnění, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. A koneckonců Alfonsovy milostné eskapády jsou v porovnání se současnými mravy nevinnou hříčkou k pousmání. ()

vyfuk 

všechny recenze uživatele

Taková bláznivá a milá tatrmanina. V životě bych asi ani o tomhle kousku nevěděl, kdyby prostě jen tak neběžela televize a já bych na to náhodou nekoukal. A nebo spíš nebyl líný to přepnout. Skvěle zkombinováno s různými písněmi, no a Miloš Kopecký v tomto samozřejmě plně dominuje svým klasickým šarmem. ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Nápad nebyl špatný, a využití tehdy populárních písniček je geniální. Jenže to vrže v příběhové části - Kopecký hraje v podstatě sám sebe, protože sám nepočítal, kolik slečen, dívek a žen mu skončilo v posteli, ale některá seznámení mi přišla hodně vycucaná z prstu, nevtipná a křečovitá. Z konce, kdy kam sáhneš, vypadne ženská, se dalo vytěžit daleko víc - viz Čtyři vraždy stačí, drahoušku, ()

Víteček 

všechny recenze uživatele

Au, ty vole, au. To jako vážně? Příběh tragicky žádný a zároveň hloupý, písničky povětšinou ty největší a nejhorší vykopávky, které v té době byly k mání, často bez zřejmé návaznosti děje? A koukat na to kvůli těm písničkám? Proboha proč, vždyť je tam z každé jen krátký pár vteřinový úryvek, to by jako mělo někoho uspokojit? Dávám jednu hvězdičku, protože jsem se nepozvracel. 17 %. Když si představím, že tohle je nejlépe hodnocený díl, tak mě jímá hrůza. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Ne vždy musí být na programu dne tzv. "velká" témata. Každá doba zná i umění všedního dne. Hříčky, které chtějí pobavit, pohladit na duši. Úsměv, který léčí a povznáší. A jen tak jakoby náhodou nakoukne za plentu, mimo obývák či salon. Tam, kam se návštěvy nevodí. Do střev nejen bytu, ale i lidských životů. Vedle vtěleného sukničkařícího svůdníka, kterým byl Kopecký i ve svém osobním životě, před námi defiluje celá řada tehdejších českých krasavic. Mezi nimi i ty, které byly symboly krásy a milostnosti své doby - semaforská zpěvačka a příležitostná herečka (oskarové OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY) Naďa Urbánková, postupně stoupající vedle Šlitra, Suchého, Grossmana, Šimka a Brabce k sérii svých zlatých slavíků, a výrazná osobnost tehdejšího karlínského divadla Milena Zahrynowská. Za připomenutí stojí ve své miniroli i Jaroslava Adamová, která vyzrála vedle Jana Wericha v padesátých letech a zařadila se mezi vůbec největší české herečky. Uvolněná morálka nebyla znakem jen tehdejší doby. Dnes by se ovšem velmi divili i svůdníci Kopeckého typu. To vše v rámci všeobjímajícího, vtipného a vděčně bavícího úsměvu. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (1)

  • Natáčanie filmu prebiehalo v Benešove a v Prahe. (dyfur)

Reklama

Reklama