Don Juan en los infiernos

S Donem Šajnem jsem se seznámil z pozdně středověkých loutkových her, s Don Juanem od José Zorrily. Byla to první knížka, kterou jsem četl ve španělštině, žádná moc velká literatura, ale od té doby každý Don Juan je Španěl - s Molièrem, kterého si vzal Gonzalo Suárez jako předlohu, jsem si moc nerozuměl, jeho film je ovšem opět veskrze "španělský". Zpočátku můžeme hned zpytovat, proč je Don Juan v peklech (jako by mu nestačilo jedno) a co znamená symbol zavinuté ulity, která umožňuje pohyb přímý pouze od vzniku ke konci. Ale to jsou jen před-otázky. Dále můžeme třeba sdílet názor Alfreda Adlera, který se v této věci považoval za odborníka: Don Juan je jistě člověk, který nevěří sám sobě, že je dost mužný, a proto hledá stále důkazy mužnosti dobýváním ženských srdcí ("Člověk jaký je", Praha 2018). Ani Jungova plochá teorie "stínu" (viz film) tu není příliš užitečná, byť pěkně zpracovaná. Já bych ale doporučil dívat se na celý juanovský mýtus procesuálně, z pohledu interakce mužské singularity s ženskou pluralitou, který směr pojmu "dobývání" silně problematizuje. Suárezův film nám k tomu může poskytnout mnohé impulzy. Možná, že psychologie už k tomu nemá co říct, umění ale svoje poslední slovo neřeklo, protože jej nikdy mít nebude. (31.01.2024)

ocenenia : MFF Moskva 1991 - Nominácia na 1. cenu (23.01.2012)