Mléčná dráha
-
Voie lactée, La
-
Mliečna dráha
-
Milky Way, The
Komedie / Drama
Francie / Západní Německo / Itálie, 1969, 105 min
Režie:
Luis BuñuelHrají:
Paul Frankeur, Laurent Terzieff, Alain Cuny, Edith Scob, Bernard Verley, Michel Piccoli, Claudio Brook, Julien Guiomar, Delphine Seyrig, Michel Creton, Rita Maiden, Paul Pavel, Luis Buñuel, Jean-Claude Carrière, Pierre Clémenti, Jean Piat, Julien Bertheau, François Maistre, Michel Etcheverry, Georges Marchal, Georges DoukingObsah
-
Dielo, ktoré dopĺňa cyklus Buñuelovych filmov - Nazarín, Viridiana, Šimon na púšti - venovaný témam dotýkajúcim sa náboženských otázok. Buñuel do tohto filmu síce vkladá rozpravy o šiestich základných cirkevných dogmách a ich heretických degradáciách a prvýkrát tak prechádza na pole teológie, no to neznamená, že teologizuje. O východiskách viery sa nesnaží podať bližšiu, súvislejšiu informáciu, a už vôbec nie pochopiť ich ako problém. Preto je charakteristické, že v Mliečnej dráhe sa o dogmách diskutuje v málo prehľadných útržkovitých dialógoch, zámernom znejasnení, ktorým sa demonštruje, že tu nejde o detailné porozumenie, ale o sarkastický, vopred hotový súd nad úlohou náboženskej dogmatiky v európskych dejinách. Svet dogmy však zároveň dostáva šancu odkryť aj svoju príťažlivú a v Buñuelovom rúhavom pohľade poeticky humornú kvalitu... (oficiální text distributora)
Dielo, ktoré dopĺňa cyklus Buñuelovych filmov - Nazarín, Viridiana, Šimon na púšti - venovaný témam dotýkajúcim sa náboženských otázok. Buñuel do tohto filmu síce vkladá rozpravy o šiestich základných cirkevných dogmách a ich heretických degradáciách a prvýkrát tak prechádza na pole teológie, no to neznamená, že teologizuje. O východiskách viery sa nesnaží podať bližšiu, súvislejšiu informáciu, a už vôbec nie pochopiť ich ako problém. Preto je charakteristické, že v Mliečnej dráhe sa o dogmách diskutuje v málo prehľadných útržkovitých dialógoch, zámernom znejasnení, ktorým sa demonštruje, že tu nejde o detailné porozumenie, ale o sarkastický, vopred hotový súd nad úlohou náboženskej dogmatiky v európskych dejinách. Svet dogmy však zároveň dostáva šancu odkryť aj svoju príťažlivú a v Buñuelovom rúhavom pohľade poeticky humornú kvalitu... Komentáře uživatelů k filmu (22)
-
Pohrobek
Surrealistický slepenec, těžící z magie dogmat, která, ač jsou podávána neuvěřitelným způsobem a zcela bez jakéhokoliv přiblížení, nezapřou svoji nosnou sílu a přitažlivost. Ono to v první řadě není zesměšnění, snímek má spíše charakter nezávazné hry, pohrávající si s pilíři křesťanského náboženství. Nejabsurdnější je asi závěrečná zmínka o přesné exaktnosti všeho uváděného, protože podávané informace jsou vlastně pomíchanými útržky, slepenými možná záměrně s cílem vysmívat se, možná jenom s cílem dosáhnout co nejvíce zábavného zmatku. Výroky církevních soudů řešící spletité teologické otázky v ústech malých děvčátek. Zajímavým způsobem stylizovaný Ježíš - kolorovaný do jakéhosi kýče - a jeho podobenství, které neznalého velmi udiví. Odmítám za snímkem vidět prostý útok na katolické náboženství, ale Putnovu recenzi v každém případě doporučuji. Na to, aby se jednalo o protikatolický pamflet, chybí snímku jasné myšlenky - ty se tu sice s trochou námahy vyabstrahovat dají (fanatismus, netolerance, protipřirozenost - viz myšlenka sv. Pavla o životě bez ženy, pokrytectví - starost o Kristovu podstatu zastiňuje soucit s bližním), ale nejsou tím hlavním. Film hodnotím vysoko zvláště díky jeho vyprávěcí struktuře, pohrávající si s časem i s osobami.(28.9.2006)
-
Rob Roy
Výraz slepenec, který ve svém komentáři použil Pohrobek jsem měl na mysli od poloviny filmu také. Stejně jako "blábol" a "povrchnost". Náboženské dialogy a monology bez point, případně scény s křesťanskými motivy, ale beze smyslu (chlapeček u silnice se stigmaty). Stejně tak surrealistické vložky, obvykle roztomile zábavné, tentokrát spíše nudí. O jednostrannou kritkiku církve nejde nejde určitě a pokud ano, tak je spíše lacině provokativní a zjednodušená (v některých chvilkách mi Mléčná dráha připomněla film Stanleyho Kramera Kdo seje vítr). No zkrátka špatné. 50%.(14.11.2007)
-
hirnlego
Nádhera, jednoduše nádhera! Ještě jsem snad neviděla film, při jehož sledování bych měla tak silný pocit zadostiučinění a naprostého souhlasu s režisérem, co se otázky církve a Ježíše týče! Buñuel si vůbec nebere servítky a divákovi bez pardonu podává svou kritiku (se kterou já plně souhlasím), a to formou více než chutnou - okořeněnou častými vtipnými momenty a milými surrealistickými výlety, kterých snad mohlo být možná ještě o trochu více. Myslím, že tento film si seženu a budu si ho pouštět vždy, když má nasranost na církev opět překročí únosnou mez - díky, pane režisére!(9.10.2006)
-
Dan9K
Chce se mi to říct....nebo snad ne...nechci s tím slovíčkem zbytečně plýtvat, ale což... Je to geniální! Alespoň v některých směrech. Miluji, když mám po celou dobu sledování pocit, že s režisérem (scénaristou) zastáváme stejný názor na věc. Musel jsem se neustále hihňat ( většinou hořce)...ať už jen v duchu či nahlas. Jak kvůli dokonalé ironii, zesměšňování a nadhledu (obzvláště závěrečný dodatek celému filmu nasadil tu nejkrásnější korunku) nebo niterní otázce: "Jak to ksakru může někdo vnímat i jinak, když je to tak jasné?" Nějak jsem se moc nesoustředil, jestli je to dobře natočeno. Všiml jsem si jen absence hudby, snad vyjma jedné pasáže s Maruškou. Nevadila. Trochu mi naopak překážely pro mě zbytečné "surrealistické" vložky. Smysluplně ano, ale scéna v ložnicích mi připadala už krapet přehnaná a do filmu se mi to nehodilo. Příběh byl ze začátku zajímavý. Pak bych ale řekl, jakoby se pomalu a "nenápadně" od hlavní dějové linie upouštělo a snímek se soustředil především na spor o Ježíši. To jsem byl ale jedině rád - naopak mě to přikovalo k sedačce. A mimochodem, Mléčná dráha mi způsobila zhruba hodinovou duševní radost, rovnováhu a zadostiučinění....nevídané...(9.10.2006)
-
belldandy
Jen Luis Buńuel si může dovolit, aby se hlavním hrdinou jeho filmu stala církevní dogmata. Cesta poutníků do Santiaga de Compostella tvoří jen linii, na níž jsou jednotlivé epizody navěšeny jako korálky na šňůru perel. V křesťanských dogmatech (s oblibou o vztazích v Božské Trojici nebo o míře božství a lidství krista) Buňuel nachází krásu a poezii. Nesmyslnost jednotlivých scén jakoby stále měla kořeny v Buňuelově surrealistické minulosti. Pokud dokážete najít v tomto tématu stejně jako Buňuel poezii a estetické zalíbení, film si opravdu užijete (stejně jako já). V opačném případě si ho můžete užít alespoň jako boj proti náboženskému tmářství. (Podobný výklad filmu dává i Martin C. Putna ve Filmových listech Projektu 100. Mylím však že chybně.)(26.5.2004)
-
kinej
Můj nevymezený postoj k otázkám víry trochu předurčuje to jak jsem tento film vnímal. Buňuel se zde, nutno říci mistrně, pohrává s různými náboženskými tezemi. Své postavy je nechá porůznu míchat, měnit jak se jim hodí a z toho vzniká zajímvá koláž pokřivených názorů různých směrů. Na to, jaký pravděpodobně měl Buňuel k víře vztah, vyniká ve filmu až obdivihodná hloubka znalostí jednotlivých učení. Nejde tedy o laciné zesměšňování víry, ale o rafinovaný a vtipný pokus o naleptání zevnitř, založený na skládání jednotlivých myšlenek do obskurních souvislostí. Jelikož mě ale jakákoli víra, která mě neutalčuje vlastně ani nezajímá, nebavil mě tolik ani film. Raději mám Buňuelova pojednání o lidskosti, či o společnosti a jeho fascinaci vírou (byť velice nevšední) nesdílím.(6.1.2012)
-
Radko
Dvaja ošarpaní peší pútnici na ceste z Paríža do Compostelly v náboženskej road movie. Začína pohľadom na prúdy hlučne svištiacich automobilov - pútnych vozov dneška. Epizódy v priebehu cesty sa týkajú aplikácie cirkevných dogiem a diskusií o nich. Zasadené sú do rôznych prostredí a časov, vystupujú v nich rôzni aktéri. Buñuel konfrontuje nemenné pravdy s obyčajnou situáciou, v kontexte však pôsobiacou provokujúco, poburujúco a výsmešne (napr. úcta k zjaveným pravdám a súčasné pohŕdanie chudobou). Prostredníctvom takto zobrazených zjavení sa v nich a cez ne ukazuje niečo, čo na nich málokto hľadá: príbehovú skratku, obrazotvornosť, tajomno a humor. Nezmyselná pointa alebo zosmiešnenie len samotným pôsobením dogmy ju totiž posúvajú skôr do polohy surreálnej, snovej epizódy. Bezčasový dej, na prvý pohľad zasadený do súčasnosti, je plný znejasnení v podobe ľudí v dobových kostýmoch, nad ktorými sa nik nepozastavuje a zároveň je prestriedaný scénami z rôznych historických období. Tieto prechody cez čas a priestor sú náhle, bez zjavnej súvislosti s predchádzajúcim, okrem spojitosti s kresťanskou náukou. Väčšina epizód, ako napr. satan v podobe mladého hipisáka túžiaceho po spáse, Ježišov späť vzatý zázrak, poprava pápeža anarchistami; dievčatká preklínajúce spochybňovačov nimi recitovaných kánonov, zostane pevne a hlboko uložených v pamäti.(11.4.2006)
-
Vitex
Těšil jsem se na další Přízrak svobody - asi až moc - a viděl jsem něco úplně jiného - povrchnějšího, mnohem méně zábavného a i na Buňuela až moc ledabyle natočeného - ale s několika silnými momenty.(27.6.2009)
-
Max-Wesslo
Mléčná dráha je v pořadí třetí spoluprací Luise Buñuela se slavným francouzským scénáristou Jean-Claude Carriérem. Producentem pak byl Serge Silberman, který s Buñuelem spolupracoval na jeho posledních filmech. Samotné natáčení muselo být na několik měsíců přerušeno kvůli probíhající studentské revoltě roku 68' v Paříži, které se účastnil sám Buñuel. Přesto se dle mě jedná o jeden z nejlepších kousků v jeho bohaté filmografii. Dva poutníci s apoštolskými jmény Petr a Jan cestují odkudsi z Paříže do španělského Santiago de Compostella. Svým způsobem jde tedy o road movie, ale již po několika záběrech je jasné, že jde o dosti netradiční road movie. Buñuel, ovlivněný působením v surrealistické skupině Andrého Bretona, si pohrává s časem i prostorem a především s diváky. Ve snaze vyjádřit (ale nikoliv vnutit) svůj názor na náboženství, víru a především 6 církevních dogmat, na které míří nejvíce, míchá postavy z různých časových období na různých místech. Poutníci tak často působí spíše jako nějaká spojnice jednotlivých situací, ostatně ve většině scén působí spíše jen jako svědkové děje. Jakoby přirozeně a bez povšimnutí potkávají po cestě svérázné figurky, plynule přecházejí mezi staletími a nikomu z nich nepřijde nic podezřelé. I když se v citovaných náboženských a historických textech neorientuju, s každým dalším Buñuelovým filmem mám pocit, že jsme na tom se vztahem k církvi velmi podobně a skrze jeho filmy si to mé stanovisko jen upevňuju...(26.4.2007)
-
Crocuta
Věhlasný mexický spisovatel Carlos Fuentes o "Mléčné dráze" prohlásil, že jde o revoluční, radikálně proticírkevní dílo. Jeho neméně slavný argentinský kolega Julio Cortázar se naopak nechal slyšet že mu připadá, jakoby tento film zaplatil Vatikán. Takže si můžeme vybrat. Sám Luis Buňuel se nade všemi rozličnými výklady jen pobaveně usmíval pod vousy.(17.11.2007)
-
cinefob
Moc vtipný a zábavný komplement k Viridianě. Zatímco v ní se předmětem Bunuelova zájmu stala podstata obsah křesťanského učení spočívající v lásce a pomoci bližnímu, tady se zaměřil na církevně-teologickou stránku věci se všemi jejími důsledky. Jedna bizarní scéna střídá druhou. Nemá smysl je tu po jedné vyjmenovávat a pokoušet se o jejich analýzu. Co jimi autor chtěl říci, dokáže na obecné úrovni dešifrovat snad každý. Kdo po filmu nepožaduje přímočarý děj, trpí chorobou zvanou Lust "zur" Absurdität a dokáže pominout fakt, že se mu občas ztrácí smysl sledovaného, musí toto dílo ocenit. Pokud navíc trpíte nějakými předsudky a resentimenty vůči církvi a jejímu minulému i současnému počinání, může se pro vás stát přímo extatickým zážitkem.(15.1.2010)
-
Davered
Zklamání - Buñuel vykrádá sám sebe a místo možnosti utvoření vlastního názoru, divákovi doslova "vnucuje" své černobílé názory na náboženství.(8.9.2005)
-
kobejn
Mléčnou dráhu miluju, oblíbený film mýho mládí...spousta úžasných scén, například ta, kdy jde velký muž s trpaslíkem za ruku a pak vyletí holubice...celá ta symbolika je nádherná a krásný a pravdivý hlášky, jako například tato, máš peníze? ne tak žádný nedostaneš, ty máš peníze? ano, tak jich budeš mít ještě víc...svatá pravda, další nádherná scéna, havárie auta a ježíš šlapající bláto, souboj dvou mnichů, aby se pak vzájemně objali a odešli ve smíru, kněz pro kterého přijede sanitka, nádherné scény z noční krčmy, střídání časových rovin, naprosto svobodný a stále svěží film...(24.6.2008)
-
GrooveJump
Pohlazení.....(14.12.2009)
-
Pethack
Dva poutníci, otrhaní, nemajetní, na cestě do Santiaga de Compostely. Na pouti, která vede k objevení sebe sama a snad k finálnímu prozření (či alespoň smíření se s neprozřením), anabáze plná hlubokých zamyšlení, zkoušek a symbolů a znamení a běda ti, poutníče, pochybíš-li v interpretaci. Zdá se vám to povědomé? No jasně, bylo to tady už tolikrát, že do S. de C. byla zavedena přímá autobusová linka. Tenhle film zpracovává uvedené téma jak se sluší a patří, tedy s nadsázkou a smyslem pro absurdno. To se sice cení, jenže kritika církevních dogmat a mystérií, která patrně měla být nosným tématem zde nefunguje příliš věrohodně. Film je plný odkazů a symbolů, jenže ty zde nepůsobí jako rafinované prvky konzistentní parodie - ačkoliv se domnívám, že tak nějak to bylo plánováno -, nýbrž vyvolávají dojem, že jsou použity jenom proto, aby se dostálo programové alegoričnosti. Tím tak trochu pozbývají smyslu a vůbec celá ta filosofická stránka - doslovnou citací evangelií se přece ještě nikdy žádný filosofický problém nevyřešil...nebo ano? Člověk má prostě pocit, že Mléčná dráha měla být vtipnou a smysluplnou alegorií, jenže nakonec zůsal jen sled bizarních a surreálných scén, jenž sice samy o sobě jsou hezká podívaná, ale nejsou spojeny konzistentním myšlenkovým rámcem, který by přidal minimálně dvě hvězdičky. Protože proč si to nepřiznat - Buňuelova fantazie nenechá jednoho klidným - čímž obhajuji udělené čtyři hvězdy. Podtrženo sečteno, film není ani ryba ani rak (to nás prosím pěkně učili už v přírodovědě ve čtvrté třídě!), ani Kirkegaard ani Monty Python, ale není taky (a to je hlavní) moc Coelho. Amen.(27.12.2009)
-
poet
Projekt 100 (2003)(17.1.2007)
-
Block
Na první zkouknutí je to taková nevydařená kombinace špatných filmů od Felliniho a pozdního Pasolliniho.(21.1.2008)
-
Fredericus
Lahůdka pro (alespoň částečné) znalce dějin západního křesťanství (kterým ovšem není proti srsti Buñuel). Živě si vzpomínám, jak mě v kinosále iritovaly (a nejen u tohoto filmu) reakce těch diváků, kteří evidentně nevěděli, která bije, ale pochechtávali se vždycky, když měli dojem, že je právě zesměšněno nějaké "dogma nebo co". (A odcházeli "s pocitem zadostiučinění".) Mléčnou dráhu lze totiž opravdu vnímat jako dílo radikálně proticírkevní (ale vskutku ne protináboženské) i "zaplacené Vatikánem", jak připomíná Crocuta.(23.10.2008)
-
Numas
Je akceptovatelné, že Bunuel trochu přehání a možná až příliš riskuje, přeci jen křesťanství už zaměstnávalo i chytřejší lidi, avšak v jistých částech zklamává i jako filmař.(30.9.2003)
-
JoVanGogh
Dvaja pútnici na ceste za niečim, čomu veria a čo nikdy nebolo dokázané, a ktorí cestou stretávajú ľudí s rôznymi názormi na cirkevné dogmy a katolícke otázky. Bunuel výstižne zobrazil nadčasovosť tejto problematiky prelínaním prítomnosti so stredovekom a nezabudol do toho pridať svoj typický humor. Akurát miestami som sa dosť nudila, takže na 5 hviezd to u mňa nieje.(24.2.2009)
