Zlatý věk
-
Âge d'or, L'
-
Age of Gold
-
Golden Age, The
Drama / Romantický / Komedie
Francie, 1930, 60 min
Režie:
Luis BuñuelHudba:
Georges Van ParysHrají:
Gaston Modot, Luis Buñuel, Max Ernst, Paul ÉluardObsah
-
Na ostrově Malorca žijí špinaví a groteskně hrůzostrašní lidé. K jejím břehům připlouvají poslové civilizovaného světa v pobobě arcibiskupů. Ti nacházejí původní obyvatele v rozkladu - doslova fyzickém. Dobyvatelé se sami nazvou Malorčany a guvernér položí základní kámen nového věku. Jeho zahajovací projev však přeruší milostné výkřiky. Muž a žena se v objetí válejí v blátě, lhostejni k davu, což je první signál ke vzpouře proti císařskému Římu... Zlatý věk použil Buňuel k tomu, aby demystifikoval všechny základní články pořádku a práva - církev, rodinu, armádu, policii - a zařadil se tak k nejkontroverznějším režisérům světové kinematografie. (caligari)
Na ostrově Malorca žijí špinaví a groteskně hrůzostrašní lidé. K jejím břehům připlouvají poslové civilizovaného světa v pobobě arcibiskupů. Ti nacházejí původní obyvatele v rozkladu - doslova fyzickém. Dobyvatelé se sami nazvou Malorčany a guvernér položí základní kámen nového věku. Jeho zahajovací projev však přeruší milostné výkřiky. Muž a žena se v objetí válejí v blátě, lhostejni k davu, což je první signál ke vzpouře proti císařskému Římu... Zlatý věk použil Buňuel k tomu, aby demystifikoval všechny základní články pořádku a práva - církev, rodinu, armádu, policii - a zařadil se tak k nejkontroverznějším režisérům světové kinematografie. Komentáře uživatelů k filmu (24)
-
Pohrobek
Surrealisticky stále na vynikající úrovni, i když se od dob Andaluského psa již jedná o krok někam jinam, především do narativnějších a "filmovějších" oblastí. Kouzelné ale především svojí ostrou a řezavou satirou zacílenou na tařka všechny stránky soudobé vyšší či oficiální společnosti. V hlavní roli zřejmě přirozené, místy tedy značně kuriozní, touhy v rozporu a neskrývaném boji s konvencemi a dobrým mravem. Krutá agrese a překonání všech zažitých pravidel - výsměšné násilí vůči bezbrannému slepci v podání hlavního hrdiny - jako jeden z projevů nespoutaného žití a prožívání. Zprotiví se vám načinčaný pejsek aristokratického vzhledu. Co je jednodušší než ho ze všech sil nakopnout. --Přesně takto postupuje Buñuel ve své kritice společnosti, jejich institucí, duchovních i materiálních.(8.11.2006)
-
Kulmon
Surrealisticky zajímavé dílo Liuse Buñuela. Ten se zaměřil na zasměšnění různých vrstev společnosti. Mám z Buñuela takový pocit jako z Davida Lynche. Moc mu nerozumím, ale docela se mi líbí. V Andaluském psu šokoval řezaním do očí a podobnými věcmi, tady jsou zase jiné jako ukousávání prstů u nohy, olizování palce sochy. Typická je i kráva v posteli. Celkově hodnotím 75%.(7.9.2007)
-
Radko
„Škorpión patrí medzi článkonožce, žije zväčša pod kameňmi“ – je prvý titulok povestného filmu. Ležal v archíve takmer 50 rokov, zakázaný (a neskôr z rozhodnutia producentov odstavený od distribúcie) nedlho po premiére, na základe tvrdého ataku fašizoidných skupín, aby bol na kinematografické svetlo božie vypustený v roku 1979. Je zaujímavé, že dôvody Ligy vlastencov a Protižidovskej ligy pre zákaz filmu udržali film pred zrakmi verejnosti tak dlho (žeby súvislosť medzi protifilmovými útokmi odkazujúcimi na komunistické, protináboženské a protiburžoázne zameranie filmu a aristokratickým pôvodom bohatého producenta Vicomta de Noailles, ktorý takmer do smrti odmietal film uvoľniť do bežnej distribúcie ?). Priaznivci uvedených líg pri jednom z premietaní rozrezali pri vchode do kina vystavené originály obrazov Salvadora Dalího, Maxa Ernsta, Mana Raya, Joana Miróa a Yvesa Tanguyho, čo je typické pre ľudí podobného zmýšľania. Vedomý atak na všetko, čo dostáva človeka do postavenia voľne pohodenej bábky, za ktorú rovnomerne ťahajú, bez ohľadu na bábku samotnú, podľa momentálnych záujmov inštitúcie cirkevné, mocenské, finančné zasiahol „ublíženým“ priamo na solar a vyvolal možno aj niečo viac, než zamýšľanú ostrú reakciu (ktorá sa napriek zámeru pri Andalúzskom psovi nepodarila). Všeobecne zrejme vadí, že popri chvíľkovom uvoľnení spod spoločenského tlaku sa publiku môžu zároveň otvoriť oči netradičným podaním. Absurdita (lízanie sochy, krava v posteli, kameň na hlave), ostrý výsmech cirkvi a inštitúcií (defenestrácia biskupa, narušenie slávnosti milencami), humor a popretie platných pravidiel dominujú. Dalího prínos ustúpil v tomto prípade do úzadia vďaka vzájomnej roztržke pri tvorbe scenára a prejavuje sa len v zopár výtvarných motívoch (najnápadnejšie asi pri scéne so žirafou). Slobodné dielo, skladajúce sa z viacerých nesúvisiacich epizód. Dej je zhruba takýto: dokument so škorpiónmi prechádza do scény skupiny schátraných lúpežníkov aby sa voľne preľnul do svojráznej interpretácie založenia večného mesta Rím na mieste kostrových pozostatkov cirkevných hodnostárov, slávnosť vyruší divoko sa objímajúca dvojica v blate, pričom muža zatkne dvojica policajtov, osudy milencov neskôr sledujeme v zdvojených scénach spoločného zdieľania napriek oddeleniu páru, jednak v prostredí aristokratického plesu, v závere opúšťa zámok štvorica sexuálnych zvrhlíkov, dovtedy vo filme nevystupujúca, pričom hlavný nápadne pripomína Ježiša. Hlavnú dejovú líniu v tejto spleti tvorí okolím odopieraná láska muža k žene. Dôležité sú tiež jednotlivosti, priliehavá hudba a celková nálada jedného z prvých zvukových filmov. Podrobnejší opis nemá zmysel, treba vidieť. Motív opakovanej nenaplnenosti túžob v rôznych variáciách sa v Buňuelových filmoch opakoval aj neskôr, rovnako ako svojrázny humor, náhle zvraty, streľba, ignorácia zjavného násilia, ktoré sa priamo netýka, neprimeraný dôraz na nepodstatné osobné ublíženia a záujem o svet ľudí stojacich mimo konvencie spoločenské a sociálne. Zlatým vekom si tento skvelý režisér vytýčil niektoré neskôr rozvíjané postupy vo filmoch točených o 30 rokov neskôr.(3.4.2006)
-
swamp
L'Âge d'or dle mého názoru nedosahuje kvalit předchozího Un Chien andalou. Luis Buñuel je extravagant surrealismu, o tom žádná.. jednotlivé "pochroumané" (na duši i na těle) scény jsou odzbrojující, šokující (nedokážu si představit jejich dopad na společnost ve třicátých letech), nesmysluplné a nemorální - nic z toho mi nevadí. Asi bych ocenil kratší stopáž (cca 40 minut), čímž by byl děj zhutněn a dostal by tak možná ještě šílenější patinu.(25.11.2010)
-
Flego
Kontroverzné scény ( odkopnutý slepec, zastrelený chlapec...) zatieňujú myšlienku, ktorú som aj tak nepochopil. Ale aj taký je surrealizmus.(24.1.2010)
-
Rosana
Na surrealistických filmech je hloupé, že zůstane pocit, ale málokdy si pamatuju děj. A když se u takového filmu usíná, tak přibývají scény a pak se nedivte, že každý viděl jiný film. Pocit ale dobrý.(3.1.2009)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(21.1.2009)
-
Wiliem
Jedna hvězdička snad jen proto že mě to celkem rozhodilo, no ale ne tím správným směrem jak bych očekával, takže pouze jedna. Jinak je to ale příšerný film. 10%(23.3.2009)
-
Kamkon
Hm...ale to zabítí malýho kluka mě dostalo(3.2.2010)
-
Hejtmy
odpad!{48/1001} Zase surrealismus a zase nechápu, jak to někoho může bavit. Nemám co bych k tomu napsal, tohle není film. 0%(20.9.2010)
-
Sfinkter
Koláž surrealistických scének je ve filmovém světě samozřejmě jedinečná, i tak je to pro mne snímek nepříliš úderný, s Andaluským psem nesrovnatelný.(16.5.2008)
-
Adam Bernau
Hustý. Fakt hustý. Škoda, že se toho nedožil Jeho Absolutnost L. Klíma, tohle by se mu líbilo.(3.3.2012)
-
MarekT
Bráno z dnešního pohledu, jedná se o zajímavý mix pythonovského humoru s ideami Davida Lynche. V porovnáním s Andaluským psem ovšem Buňuelova druhotina nabírá ztrátu, jelikož mi přijde, že tamější absence příběhu byla spíše ku prospěchu - to je ale riziko toho, když kouzlo nějakého uměleckého směru spočívá spíše v té nejistotě. I tak je film labužnickým zážitkem pro milovníky surrealistických hrátek a jednou z nejoriginálnějších romantických komedií, co znám (budu-li se řídit zdejšími údaji).(21.5.2010)
-
Devitka
Tohle bylo na mě moc...(10.3.2010)
-
Elementál
Lze Andaluského psa natáhnout na hodinu? Vypadá to, že ano. Koneckonců napadá mě, že kdyby si filmy prohodily názvy, nic by se nestalo. Překvapivě zábavná surrealistická podívaná, která vás nenechá ani minutu v klidu - pravda sice je, že závěr už vás ničím nepřekvapí a já se mírně nudil, ale na celkovém hodnocení to nic nezmění. Zároveň jsem nadšeně kvitoval bořeních morálních tabu - Buñuel se s tím nepáral :-) . Místy mi snímek dokonce připomněl některé snímky Davida Lynche (INLAND EMPIRE...). Doporučuji všem i těm, kteří staré filmy nemají moc v lásce - pokud vám nevadí trocha úchyláren, královsky se pobavíte.(12.3.2009)
-
Aleee89
No, co říct. Film je to surrealistický, ale možná ne tak moc, jak bych si představovala. (To je jen konstatování, není to ani dobře, ani špatně.) Je to typické dílo tvůrčí dvojice Buňuel a Dalí, něco jsem od nich viděla a musím říct, že můj šálek čaje to není, ale oceňuju nápady, některé kombinace záběrů apod.(11.4.2012)
-
bari68
To, že surrealizmus je šokujúci a v našom prípade aj antisociálny už viem.Od ,,Un chien andalou,, ale tiež aj viac filmovejší .Či už to bolo umenie alebo nie je v podstate jedno, lebo v tomto žánru(druhu umenia) ide predovšetkým o scény(obrazy),ktoré tu neboli až tak silné a provokatívne.Navyše natoľko surrealistických výjavov až pridlhá minutáž.(29.12.2010)
-
pepino
Život škorpionů, kráva ležící v posteli, hořící strom je vyhozen z okna následovaný mnichem taktéž vyhozeným, ježíš vychází z hradu jako jediný přeživší zároveň s třemi knížaty, muž zběsile trhá peřiny a vyhazuje peří za divokého bubnování. Jeden snový výraz za druhým, symboly se kupí na sebe a mozek diváka jaksi přestává fungovat. Šokující, naprosto bez jakýchkoliv tabu (zastřeléné dítě, odkopnutý pes, muž zkopne slepce který chce přejít silnici atd). Stejně jako u dřívějšího Andaluského psa Zlatý věk obsahuje příběh o jakési nenaplněné lásce. Milenci jsou naprosto nepochopeni společností a nemohou plně rozvinout svou lásku. Symbol: žena flustrovaná nedostatečnou láskou milence saje palec sochy. Zajímavý a skvostný avantgardní zážitek. Doporučuju. Tohle je ukázkový surrealismus ve filmu.(8.8.2006)
-
JimiH
Absurdní drama a surrealismus v jednom. Divácky atraktivnější než Andaluský pes, přesto i po letech pobuřující svou symbolikou.(10.3.2010)
-
worm14
Těžko dnes hodnotit. Jde o velice úzkoprofilový film, který dnes spíš poslouží historikům. Jako divák jsem ze sledování nic moc neměl. Pár scén sice celkem ušlo, ale celkově by se dalo říct, že to bylo velmi slabé. Podruhé už bych to nevydržel. Přesto to v době uvedení mohl být docela šok, možná i poutavá podívaná.(2.12.2008)
