Good bye, Lenin!

Jeden z nejpříjemnějších a nejlidštějších filmů posledních let, který kdovíproč ODS umístila na své předvolební DVD. Je to více drama než komedie, ale když už nějaká humorná (někdy tragi/černohumorná) scéna přijde, stojí za to. Scéna, kdy vrtulník nese Leninovu sochu, je tak úžasné propojení hudby a obrazu, až z toho šel mráz po zádech. Oproti našim pokusům v tomto směru Good Bye Lenin navzdory onomu vytváření neexistujícího dokonalého světa v "televizním zpravodajství" dokáže hledět na věc s větším odstupem, dokáže podat, co je jen zkreslená vzpomínka na mládí, jaký byl komunistický režim doopravdy, co s sebou nese přínos svobody pozitivního i negativního. "Je to skvělé. Vynechám 'se soudružským pozdravem' a pošlu to do Otta." (27.08.2006)

║Rozpočet €4,8milióna║Tržby USA $4,063,859║Tržby Celosvetovo $79,384,539(v Nemecku film zarobil slušných $41,451,777)║ Určite som čakal o trošku zabavnejšie podaní príbeh, než sa v tomto filme v konečnom dôsledku dostavil, časom mi to už začalo pripadať otravné ako ostatné Nemecké filmy čo som videl. /60%/ (26.04.2007)

Zajímavý film, a to hlavně nápadem a námětem. Musím říct, že jsem i přes všechny kladné recenze byla k tomuhle snímku značně skeptická, ale předčil moje očekávání spojená s názvem "Německá komedie". Ale ono v podstatě ani nejde o komedii - spíš je to úsměvný film o lásce, porozumění a obětování se pro druhého a že je Německý se na kvalitě vůbec neprojevuje. Naštěstí. I když některým věcem ve filmu se dá jen těžko uvěřit, ale herci a umná režije tyto nedostatky velmi dobře zakrývají. (23.04.2005)

"Film o tom, jak pro někoho vzkřísit Východní Německo? Holky, neblbněte, jediný dobrý věci, co kdy přišly z Východního Německa, byly moje lezecký karabiny a Katarina Wittová," remcal můj otec, když jsme tenkrát s mými zploditeli a přítelem vyráželi na obvyklé dvojité rande do kina. V průběhu filmu na své námitky zapomněl tak dokonale, že dvakrát hmátl na koleno mně místo mé matce. Označení komedie udělalo odcházejícímu Leninovi službu ještě medvědovitější než berlínský znak. Podle mě jediné, co k patřičnému vychutnání si filmu potřebujete, je vědomí, že pojednává o té legrační, smutné a vysmívané věci zvané láska, o legračním, smutném a křehkém organismu zvaném rodina, o občasné nevyhnutelnosti lží, časté nemilosrdnosti pravdy a hrách, které spolu setrvale hrajeme ještě hodinu poté, co hvizd oznamující její ukončení slyšeli i ti se zacpanýma ušima. Že to občas působí naivně a nevěrohodně? Inu, když chcete zastavit krvácení a nemáte nic než ruce, tak tu ránu taky zkoušíte ucpat rukama, i když víte, že to působí naivně a nevěrohodně, nehledě na to, že je to celé jaksi k ničemu. Ale třeba z nějakého důvodu nechcete, aby ta krvácející osoba vykrvácela úplně. Když tohle všechno cítíte, tak je možné, že v případě loučícího se Vladimíra Iljiče Uljanova dostanete hodně okurek a minimum láku. (16.07.2008)

Vzpomínáte si na film Hibernatus s Louis de Funesem, kde museli rozmrazenému dědečkovi vytvořit kulisy života tak, aby měl pocit, že se probudil do "své" doby? Nemůžu se ubránit tomu srovnání. I když v tomhle filmu byly důvody k mystifikaci zcela nezištné, přesto mě naivita a hlavně krátkozrakost synova snažení udivovala. Vždyť nemohl tušit, jak dlouho bude muset předstírat, že je vše při starém. A to, co matce nakonec (když už v žádné popelnici nezbyl obal od totalitních potravin) předložil na videu, tomu by přeci nemohl uvěřit ani komouš. (18.09.2004)