Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na malém městě žijí dva obchodníci, jejich domy jsou v jedné ulici naproti sobě. Kloboučník Labbé je autoritativní a vždy perfektně oblečený muž, krejčí Kachoudas je jeho chudším kolegou, kterého navíc poznamenává osud trpěného imigranta z Arménie. Když Kachoudas přistihne Labbého při vraždě mladé ženy, začne je spojovat tíživé tajemství. Labbé si je ale jistý, že se nic nezmění – on přece patří k místní honoraci a případnému obvinění ze strany chudého krejčího nefrancouzského původu by přece nikdo nevěřil.
Film KLOBOUČNÍKOVY PŘELUDY (Les fantomes du chapelier, 1982) natočil významný francouzský režisér Claude Chabrol podle literární předlohy slavného Georgese Simeona. Chabrol tímto filmem vzdal hold obdivovanému Hitchcockovi, což lze doložit scénami zjevně odkazujícími na slavné filmy OKNO DO DVORA a PSYCHO. Chabrolův film je tajemným thrillerem s důrazem na psychologii postav, která je nicméně i přes četné retrospektivy těžko uchopitelná. Umělecké vyznění filmu podtrhly herecké výkony Michela Serraulta a Charlese Aznavoura, jehož role krejčího Kachoudase si v podstatě vystačí s němým pojetím. Svým herectvím zaujme také Monique Chaumette v úloze Labbého tyranské a žárlivé manželky. Exteriéry filmu byly pořízeny ve městěch Concarneau a Quimper na západním pobřeží Francie. Ve francouzských kinech měl titul premiéru 26. března 1982; divácký zájem nebyl sice nijak velký, na druhou stranu získal několik mezinárodních ocenění a dnes patří ke klasice francouzské kinematografie. (argenson)

(více)

Recenze (9)

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodná věcička, místy úsměvná, místy mrazivá.. V každém případě pád kloboučníka Labbého do šílenství v podání úžasného Michela Serraulta byl v mých očích strhující.. Rozehraný příběh o vraždách, krejčím Aznavourovi, manželce na vozíčku mě vtáhnul a byla jsem zvědavá i napnutá, jak to celé dopadne.. Jedním dechem dodávám, že mě Claude Chabrol opět překvapil.. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Chabrol natáčel své filmy padesát let. Když se dívám na své hodnocení jeho filmů v průběhu této doby, jsou to v podstatě samé čtyřky, jen občas trojka či pětka. A přitom Le Beau Serge je vstupem slavobránou. Mezi "šabrolovkami" či lépe "šabrolkami" zaujímají význačné místo detektivky (detektivky nečtu, ale zvlášť v tomto případě mě to mrzí). Je to skutečně takto: od začátku známe vraha, v polovině filmu se dozvídáme motiv, film by tedy mohl skončit. Kachoudas (Charles Aznavour), jediné spojení pana Labbého s realitou, umírá. Pan Labbé propadá své detruktivní máni naplno. Film má tedy dvě části: v první si pan Labbé plní svůj plán úspěšně (téměř až do konce). Po přelomovém rozhovoru (na návštěvě) s Kachoudasem, při němž mu oznámí ukončení své mise (a věřme tomu), se přesto jeho jedinou realitou stává "škrcení žen". Koncepce filmu má mnohé zvláštnosti, stylizace (jak jsme ostatně u Chabrola zvyklí), podle mě však příběh spíš umocňují než znemocňují. ()

Reklama

mortak 

všechny recenze uživatele

Asi nejděsivější zobrazení úpadku měšťanstva. Zatímco Bunuel zkoumal měšťáky surrealisticky jako skupinu, Chabrol se spíše zaměřuje na rozpad jednotlivce. Aznavour je vynikající v roli ušlápnutého manžela a otce pěti dětí, který Serrautovu vzpouru proti světu své manželky obdivuje, ale nechce, aby překročila vymezený rámec. Jenže co když se z pomsty stane droga? Simenon se tomuto rozpadu duše spořádaného manžela věnoval ve vícero románech (např. Muž, který sledoval vlaky). ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Neočekávajte v žádném případě od Kloboučníkových přeludů žánrovku zábavného ražení a možná nebudete (narozdíl ode mne u první projekce) zklamáni. Tento film sice nabízí v jádru strašidelný příběh o psychopatickém vrahovi, ale rozhodně se nejedná o horor či thriller, jak by se na první pohled mohlo zdát. Claude Chabrol si krásně hraje s divákem, pracuje se spoustou odkazů na ty nejklasičtější snímky zmiňovaných žánrů, ale při tom se ani na chvíli nesnaží šokovat ani vyděsit, a vytváří s postavou masového vraha ryzí psychologické drama se špetkou sociálního akcentu, v němž po většinu času nejde tolik o napětí, jako spíše o vnitřní prožitek. Chabrol představuje záporní postavou zcela podle předběžného popisu pana inspektora: nenápadný, prakticky obyčejný člověk svého postavení, budící spíše respekt, sympatii a pro ostatní absolutně nepravděpodobný pro vražedné sklony. Objevující se přeludy nejen vyjádřují složitost vnitřního světa pana kloboučníka Labbého, ale zároveň nám postupně ve svém útržkovém dění odhalují minulost ve vztahu Labbého a jeho usmrcené ženy. V atmosféře předválečných časů vznikl prostor pro mlčenlivě rozehraný souboj mezi urozeným pánem kloboučníkem a chudým krejčím, pro pomalé stylizované vyprávění plné detailů i černý humor a hlavně pro jeden z fascinujících hereckých výkonů Michela Serraulta. Serrault zde rozehrává svou vyčerpávějící kreaci v záporní roli s mírně groteskním nádechem a obrovským smyslem pro eleganci. Naladíte-li se na stejnou vlnu s Chabrolem i Serraultem a budete si-li jejich styl užívat, u závěrečného vyvrcholení na pozadí jímavého šansonu vás jistě nemine i silná pocitová katarze. 90% ()

Galerie (20)

Reklama

Reklama