Obsah
-
V tomto svém ryze francouzském snímku se tvůrce obrací ke svému celoživotnímu tématu: manipulace s lidskými city a myšlenkami, a to až do posedlosti. Předlohu francouzské spisovatelky Zulawski rozšířil o politický aspekt - nebezpečí terorismu. Svůj oblíbený motiv dvojnictví a rozdvojení se tak rozvedl do politické roviny, která ve Veřejné ženě existuje rovnoběžně vedle roviny démonické. Film ve své době proslul skandálem, který byl vyvolán přílišným zdůrazněním nahoty herečky Valérie Kaprisky. "Myslel jsem, že úspěch bude větší, protože Kaprisky je velký fenomén, který by měl přitáhnout více lidí. Nebyli jsme puštěni do soutěže v Cannes, ale na jedinou půlnoční projekci v historii festivalu přišlo deset tisíc diváků, vstupní dveře do sálu praskaly ve švech." (oficiální text distributora)
V tomto svém ryze francouzském snímku se tvůrce obrací ke svému celoživotnímu tématu: manipulace s lidskými city a myšlenkami, a to až do posedlosti. Předlohu francouzské spisovatelky Zulawski rozšířil o politický aspekt - nebezpečí terorismu. Svůj oblíbený motiv dvojnictví a rozdvojení se tak rozvedl do politické roviny, která ve Veřejné ženě existuje rovnoběžně vedle roviny démonické. Film ve své době proslul skandálem, který byl vyvolán přílišným zdůrazněním nahoty herečky Valérie Kaprisky. "Myslel jsem, že úspěch bude větší, protože Kaprisky je velký fenomén, který by měl přitáhnout více lidí. Nebyli jsme puštěni do soutěže v Cannes, ale na jedinou půlnoční projekci v historii festivalu přišlo deset tisíc diváků, vstupní dveře do sálu praskaly ve švech." Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
d-fens
ocenenia : Montréal World Film Festival 1984 - Špeciálna cena poroty (spolu s filmami "Khandhar" a "Grace Quigley"), Cena divákov(22.2.2010)
-
Flakotaso
Femme Publique není tak brutálně vyhrocená a odvázaná jako Posedlost a Šamanka, kde se Zulawski opravdu utrhl ze řetězu. Je o poznání slabší co se týče invence, tempa nebo scénáře. Pořád je zde však jasně rozpoznatelný režisérův nezaměnitelný rukopis. Neustálé kamerové jízdy, barevné nasvícení, několik scén propukajícího šílenství a samozřejmě mnoho scén s nahou hlavní herečkou. A vůbec, co se týče vkusu na výběr hereček do hlavních rolí svých filmů, tak Zulawskému snad nikdo nemůže konkurovat :). Škoda, že už netočí.(7.2.2012)
-
MR007
Zulawski má na to udělat film, který zaujme. Moc bych chtěl vidět nějaký dokument z natáčení jeho filmů, protože to, co dělají herečky v jeho filmech, v jiných prostě nedělají...(9.6.2009)
-
bolan
No co k tomu dodat - BLÁZNI. Rozhodně si tento pošahaný film (jak jinak u Zulawskiho) u mě nezaslouží ani ty 3 hvězdy, ale on má tak neskutečný talent vybírat si do svých filmů velmi zvláštní ženy, které dělají velmi zvláštní věci a pouze díky Valérii Kaprisky dávám tedy o hvězdu navíc.(20.12.2011)
-
garmon
Zulawského dvě francouzské filmové variace na Dostojevského z osmdesátek – Běsi ve Veřejné ženě (podle románu Dominique Garnier: o kolik lepší by asi byly jako celek než Wajdovy???) a Idiot v Šílené lásce – jednak shrnují v mnoha scénách jeho způsob vedení herců – destruktivní, zneužívající, pohrdavý a – jasnozřivý… K tomu pak ve Veřejné ženě v několika pregnantních větách definují režisérův postoj k filmu jako médiu, k filmu jako druhu umění: „…nezávislý film je mrtev, je to konec celé éry…“ ale: „…je obtížné točit hloupý film, zvlášť když vám vnitřní hlas šeptá, že film je víc, než – (???)“ A: „(točím) „filmy o spáse světa násilím… …točím reklamu o smrti……filmy proti těm, kteří už se nebojí Boha…“ (Zulawski má polské katolictví pod kůží – je tu třeba zmínit scénu Veřejné ženy v níž se krade spáso- i smrtonosné auto před domem Armády s nápisem „Ježíš tě miluje! Přijď k němu!“). Ale další proklamace: „…když nezabereš do záběru krev, o to volněji poteče za plátnem.“ A: „…film je pro mě konečně možnost jak uchovat obraz naší smrti.“ Můžou to být fráze nebo pouhé hyperboly, ale pro Zulawského zběsilé mnohapatrové a významů plné montáže příběhů a motivů všechny předešlé definice a metafory platí. Ve Veřejné ženě se setkáme s běsem z Ďábla, s exaltovaností a „hřebenovou“ formou (dva příběhy se prolínají) ze Stříbrného globu, se stylizovanými hereckými zkouškami a zaznamenáváním osudu herců z Důležité je milovat; název připravované adaptace Běsů ve Veřejné ženě je „Posedlí" – blízký předchozímu Possession –; z něj a z Zulawského celovečerní prvotiny Třetí část noci jsou mnohé schodišťové scény; k tomu všemu přistupuje šílené tempo z Šílené lásky (a takřka všech jeho dobrých filmů) a druhý snadno rozpoznatelný režisérův trade mark – šílené herečky, ženy wamp, ženy nymfomanky, nahé ženy a ženy zkoušené osudem až za hranu milosrdné hysterie. Krom toho všeho je Veřejná žena o českém režisérovi a o českých hercích, československé železné oponě, československém pase a festivalu v Karlových Varech. Má to i své slabé scény – Zulawski pokoušel hollywoodský akční styl – honičky aut nejsou jeho silnou stránkou, a navíc jsou jako jedny z mála opravdu neústrojné (v té totální změti motivů, příběhů, stylových odboček, situací, postav, prostředí a emocí mi jinak takřka vše klapalo). Vybavilo se mi leccos – Anna Karina v Bláznivém Petříčkovi, když ji Godard nechával říkat několikrát za sebou stejnou repliku, Wloska ze Szamanky (záběry zběsilé chůze), Fassbinder, Petr Lébl. Žeru to Zulawskému; už snad popáté.(14.4.2011)
