Schön muß man sein

Poválečný návrat Anny Ondry na plátna kin. V roce 1936 naposledy hrála děvče toužící po divadle, ve 40. letech se přehrála do rolí matek a nyní bylo na čase, aby se i ona stala na divadle tou starší. Dokázala to s elegancí sobě vlastní. Dokázala si sama ze sebe udělat legraci a dovolila na svůj účet bavit lidi i ve jménu svého manžela Maxe Schmelinga. V každé scéně září stejně intenzivně jako před válkou a každá mladice vedle ní bledne. Je jen škoda, že odměnou za to vše jí byl pouze Rudolf Platte, který dříve hrával maximálně její druhé housle. Škoda, na to, jak to tady rozbalila, by si zasloužila ještě další filmy a ne jen ten křest barvou v Curychu za šest let ;) (14.02.2009)