Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
MarJel
Druhý film Angely Schanelec o počasí. :) Po zhlédnutí Platze in Stadten jsem byl zvědavý na její následující film. Její rukopis jsem rozeznal hned podle prvních pár záběrů. Vyhýbání se středovým kompozicím, využívání barevnosti kostýmů, věcí a okolí a vždy výrazné počasí. Hlavní postava je divákovi mírně nepříjemná svou odtažitostí a v podstatě namyšleností. Schanelec ji výborně vykresluje, stejně jako většinu ostatních postav. Extrémně "potěšující" je možná návaznost s minulým filmem - skrze postavu vdávající se známé. Lze to brát jako dopovězení minulého filmu, který končil "na dně", ze které je nutné se vyhrabat.(17.7.2011)
-
see_sawandrew
U Pomalého života jsem strávil 80 minut a teď už konečně vím, co pomalý život znamená. Tento film natočila Angela Schanelec o šest let dříve než Nachmittag, který své cíle v rámci možností splňuje. Režisérka se zřejmě poučila ze svých dřívějších děl – Mein Langsames Leben je sice natočený opět jejím typickým stylem statické kamery a malým množstvím střihů, což se mi u Nachmittag líbilo (a líbilo se mi to také tady), ale tentokrát vidím spíše problém v tom, co je takovým způsobem natočeno. Osudy postav jsou sice zajímavé, ale všeho moc škodí. Ve filmu je až příliš mnoho rozhovorů, ve kterém vystupuje příliš mnoho vedlejších postav, které sice atmosféru filmu dokreslují a přihazují své trable do šuplíku, ale v metráži příliš mnoho kradou místo postavám hlavním, obzvláště tak Valerie. Ve výsledku film působí příliš zmateně a nekomplexně. I zde se mi několik věcí líbilo, ale jde spíše jen o detaily: Nejvíce mě zaujal záběr z nemocničního pokoje, který je snad snímaný přes sklo, v němž se odráží koruna stromu – polovina záběru, a zrovna ta polovina, kde sedí postavy, tak skoro není vidět. Kontrast nádherného prosluněného života venku s morbidní atmosférou nemocničního pokoje, kde sedí umírající otec, tak zafungoval dobře. Místy jsem měl také pocit, že film nevědomky balancuje na okraji ironie (dialog sourozenců o blížící se smrti jejich otce, opravdu podivný tanec Valerie na diskotéce, nebo snad až tragikomická scéna, v níž jedna z vedlejších postav neskutečně rychle mluví o novinkách ze svého života, až nechtěně dospěje k tématu, které ji uvede do deprese). Jde o bezpochyby zajímavý film, ale… to už bych se několikrát opakoval. 40%(4.6.2010)
