Reklama

Reklama

Rodina bretaňských sedláků se na začátku 20. století snaží uchovat vlastní tradice a kulturu uprostřed chudoby a války. (Netflix)

Recenze (4)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Mám chvíle, kdy se á chuť podívat na nějaký nenáročný film, ne-postmoderní, ne-surrealistický, ne-experimentální. Chci se prostě jen dívat. Dosud jsem myslel, že nějaká napínavá detektivka bude to pravé. Ale nikdy nebylo. Mýlil jsem se; nejlepší pro tyto chvíle je "chabrolovka". Pohled na bretaňský venkov, kdy se průmyslová revoluce přetavuje do 1. války, největší "breakdown" (selhání, kolaps), který Evropa kdy zažila. Bicykly a vlaky, dřeváky, kůň jako symbol hrdosti, skříňové postele, stále přítomné zlo, které se projevuje cykly hladu a násilí, prostý život nebo povídání na pomezí pohádky. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

V Koni hrdosti je jedna z nejkrásnějších poetických kamer, jaké jsem kdy v barevném filmu viděl. Ať už se jedná o jakékoliv počasí, z obrazu na mě dokonale sálala atmosféra daného prostředí: z podzimního lesa s vyschlými větvy stromů šel vizuální i pocitový chlad, z vlajícího moře krásný, uklidňující přímořský závan, z mlhavého rána na louce jsem pociťoval na dálku i tu rosu... a to už ani nemluvím o scéně s procházejícím barevným vláčkem s krásným hřejícím sluníčkem nad ním. Viděl jsem už od Claude Chabrola několik filmů, ale doposud mě vůbec nenapadlo, že z tohoto filmového „sociologa“ i „kriminalisty“ libujícího si v podivných hrách na Hitchcocka může vzejít takový vizuální poeta. Chabrol se v Koni hrdosti ukázal zdatný taky v té sociální rovině svého snímku a v doprovodu zmiňovaného poetického vizuálu, plného vzájemně pestrých nálad, obsáhl stejně pestrý záběr na různé příhody a postavy obyvatel Břetaňska na pozadí bídy počátkem 20. století. Chvílemi až cynicky smutný film, který se nebojí kdesi na začátku během minuty ukázat hned tři sebevraždy po sobě, se ve vyprávění z pohledu vyrůstajícího kloučka dokáže jako proutkem jindy proměnit i v malé leporelo dětských hrátek, díky čemuž mi tento film vzdáleně připomínal české Po strništi bos. Já si tady vedle kamery užil nejvíc především ty rošťárny! :o) Ale celkově jsem z viděného filmu od Chabrola už podruhé za sebou nebývale spokojen a ač pro pár slabších míst či absenci silnějšího vyvrcholení na závěr to nevidím úplně na plný počet, klidně bych se časem dokázal podívat s chutí na tento Chabrolův snímek znovu. Jaký krásný zážitek musí být Kůň hrdosti na velkém plátně! [85%] ()

Reklama

hanagi 

všechny recenze uživatele

Úplně jiný Chabrol než ho znám. Překvapil mě výběrem tématu i téměř idylickou laskavostí, s jakou k němu přistupoval. A zákonitě jsem si musela vzpomenout na jiný film, na Olmiho Strom na dřeváky. Ten je ale mnohem realističtější a drsnější. ()

rivah 

všechny recenze uživatele

...Chlapcův děd a otec si ho často posadili na ramena a vezli ho na koni hrdosti...Příjemný, stylizovaný film vyprávěný z pohledu chlapce.....Chabrolova odpověď na Olmiho Strom na dřeváky, podle autobiografického románu Pierre Jakez Héliase. Postavy jsou zajímavé, dobře zachycené a s talentovanými herci, avšak režie je chladná, odtažitá. (max.70%) ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama