James Bond se tajně vydává do Japonska, protože Zemi hrozí 3. světová válka. Z oběžné dráhy kolem planety totiž zmizela americká družice i s posádkou a stejný osud potká i kosmonauty ze Sovětského svazu. Ohrožuje to křehké vztahy mezi supervelmocemi. Agentu 007 nezbývá, než rozkrýt tajemství obří sopky. Málokterá země však skrývá pro cizího agenta tolik nejrůznějších nebezpečí jako Japonsko. Bond tentokrát pomoc místní půvabné ženy opravdu potřebuje. (oficiální text distributora)
007__č.5__Atraktivní prostředí exotického Japonska a krásný ústřední hudební motiv (vypůjčený" Robbie Williamsem v jeho úspěšném hitu Millenium). Ale akční sekvence jsou již notně nahlodány zubem času. Zakomponování v té době tak módního prvku ninjas (trénink v Ninja Academy) zde příliš nesedí, zvláště když ze svých bojových schopností zde v rozhodující bitce nepředvedou nic (pouze pif paf ze střelných zbraní). Hlavní záporák, muž č.1 organizace Spectre v podání Donalda Pleasence, který se zde mihne pouze v posledních dvaceti minutách, je spíše karikaturou a při přemrštěné závěrečné přestřelce s dobýváním velitelského můstku, který jakoby bondovce THE SPY WHO LOVED ME z oka vypadl, jsem si uvědomil, jak často se některé filmy s Jamesem Bondem podobají navzájem.
Původně jsem téhle akcí a skvělými vynálezy napěchované bondovce chtěl dát hvězdy tři, ale pak jsem si vzpomněl na Donalda Pleasance jako Blofelda (kterého údajně mohl hrát Jan Werich), na hezoučkou Kissy Suzukiovou a pár dalších vychytávek a nemohl jsem prostě jinak...
Je velice potěšující vidět v titulcích jméno Roalda Dahla (doporučuji Příběhy nečekaných konců), již méně pak následné zjištění, že scénář patří k těm největším slabinám pátého Bonda. Ačkoliv začíná Bondovou smrtí, ačkoliv James tentokrát objevuje japonskou kulturu, techniku a dívky… chybí mu jedna podstatná složka – humor. Když nebudu počítat ten pravděpodobně (pravděpodobně!) nezamýšlený: „zešikmíme oči“ (a vzpomeneme na Team America) plus většina scén z vesmíru. Ze střetu známého sexisty s (navenek) cudnými Japonci šlo jistě vytěžit více humorných situací, více suchých hlášek. Akční scény zde na rozdíl od humoru jsou, není jich málo a některé z nich dokonce ani po těch letech nevyvolávají smích. Pěkné je využití vrtulníku při snímání bitky na střeše, pěkné jsou rovněž dvě bitky tělo na tělo, zvlášť ta první, hojně využívající kusy nábytku. Connery nehraje s takovým nadhledem jako v předchozím Thunderballu či (po Lazenbyho intermezzu) následujících Diamantech, stále však, i tváří tvář šikmým očím šéfa japonské tajné služby, zůstává nejcharismatičtějším představitelem agenta Jejího veličenstva. 60% Zajímavé komentáře: woody, Marigold, PALINO, ]V[()Rt
5. bondovka - Půjdu proti všem, když řeknu, že Žiješ jenom dvakrát je jedna z nejlepších bondovek. Scénář od naprosto nebondovského autora Roalda Dahla (Grinch, Karlík a továrna na čokoládu!!) je skvělý. Člověk by neřekl, že člověk živící se psaním černohumorných knížek pro děti uvede tak impozantně na scénu Ernsta Stavro Blofelda! Říkáte si "má už nějak moc scén než jindy, už se určitě objeví" ale stále nic. Až na konci to přijde. Osobně si neumím představit kdyby se po otočení křesla objevil ďábelský zašklebený Jan Werich. Zjizvený Donald Peasence byl určitě tou nejlepší možnou volbou. Ovšem zaujme, že je takřka o dvacet centimetrů menší než další Blofedové. Takže, nejen že prodělal plastické operace, ale rovněž prodloužení. Zločinecké mimkry jak maj bejt :-) Akční scény už někomu mohou připadat směšné, ale v té době letecké honičky lépe udělat nešly. Ale Dahl sem přinesl i dlaší prvek - co nejvíc nadsázky. Zde dosahuje vrcholu. Ninjové, velitelství MI6 v potopené lodi, velitelství SPECTRE v sopce, satelit kradoucí vesmírné lodě a podobné vychytávky. Snad jen pomalá střední část je škodou na kráse výborného dobrodružství.
Standartně svižná bondovka s poněkud komplexněji propracovaným námětem a poměrně zajímavým dějem. Perfektní polykací scéna nemá chyba a bondhistorie ukázala, že se dá zopakovat třeba i s ponorkou.
Zatím jediná bondovka, které jsem ochoten dát pět hvězd. Možná nejsvižnější tempo ( rozhodně vyšší než např. u Dr. No a Thunderballu ), více skvělých hlášek, zajímavé prostředí, Bondův vrtulník, tvář Blofelda, vražedné cigarety, skvělá hudba ( viz dále ). Za film to jsou čtyři hvězdy a pátá je za možná nejlepší bondovskou píseň vůbec, jejíž nádhernou melodii Robbie Willims prachsprostě okopíroval ve svém songu Millennium.
Po masivním úspěchu podmořského Thunderballu se Bond definitivně vydal ke hvězdám, a to v přímém i přeneseném slova smyslu. Bondovští tátové Saltzman a Brocolli obměnili pro v pořadí již patý 007 film skoro celý tvůrčí tým – režisérskou sesli zaujal Lewis Gilbert, za kameru se postavil Freddie Young, držitel dvou Oscarů (za Lawrence z Arábie a Doktora Živaga), namísto byvších převážně "západních" lokací se příběh odehrává celý na Dálném východě... Výsledkem je plnokrevný skvost, který jsem jako malý kluk hltal se zatajeným dechem, nechal se unášet skvělou imaginací scénáře a výtečným vizuálním pojetím. Prostě esenciální diváckou manou všech bondovek, kterou se zde podařilo vykondenzovat v až magickou "čupršpiónskou" atmosféru. A magie funguje i po letech. Zmiňovat Conneryho virtuozitu je zbytečné, jen připomenu, jak se do ní začínají vkrádat sebeparodické tendence, které pak rozvedl Roger Moore. Akční scény jsou jedním slovem výtečném, zejména honička ve vrtulnících, podbarvená notoricky známou Bond theme, mě dodnes elektrizuje. Škoda, že střih občas sklouzavá do přílišné monotónnosti (patrné je to zejména v automobilových honičkách) a filmu ubírá na tempu. Lewis Gilbert není tak dobrý stylizátor jako Hamilton nebo Young, zato má pifku na davové scény – a ta v kráteru opravdu stojí za to a v klidu trumfne i obdobnou scénu z jeho pozdější bondovky Špion, který mě miloval. Jedinou hořkou kapkou je fakt, že po natočení páté bondovky se Connery ze série vytratil a vrátil se až po čtyřech letech a jednom Bondovi s Georgem Lazenbym... Jenže pak už to prostě nebylo ono. Zlatá éra conneryovek končí tímhle majstrštykem.
Krásná úvodní melodie rozehrává další pokračování souboje mezi orgranizací Spectre a 007 se tentokrát přenese
na japonskou půdu a ukázalo se to jako velmi dobrý nápad.Tato "bondovka" je doposud nejvelkolepější na akci,
i když zejména scény s raketama působí hodně srandovně .
Ovšem scéna kdy se nám zjeví číslo jedna organizace SPEKTRE tedy Ernst Stavro Blofeld naopak působí v podání Donald Pleasence naprosto skvěle. Bondovo asijské dobrodružství má všechno co jsem očekával a jelikož nejsem 007 a žiju jenom jednou dlouho jsem s puštěním tohoto dílu radši neotálel.
Výborná bondovka, která má přesně všechno to, co správná bondovka mít má. Zajímavé exotické prostředí, pěknou bondgirl, charismatického záporáka (Donald Pleasance jako Blofeld je nezapomenutelný), několik výborných hlášek a spoustu bondových vychytávek (nejvíce mi samozřejmě uvízlo jeho skládací letadlo:-)).
Necítim najmenšiu potrebu byť veľkým fanúšikom agenta Jej Veličenstva, ale ak sa špionážny akčný triler podarí, je to vždy radosť. A kto by si dokázal nechať utiecť bondovku so Seanom Connerym od režiséra budúceho hitu ALFIE a podľa scenára autora knižky „Charlie a továreň na čokoládu“!
James Bond tentokrát trochu mimo. Samotný scénář mi přijde velmi ulítlý. Už jen samotný začátek, kdy je Bond "pohřben" do moře. James Bond v raketoplánu je už taky hodně scifi a jeho namaskování na Japonce už trochu dráždí i diváky, kteří mají Bonda velmi rádi (k těm se teda ale nepočítám). Mírně lepší 3* Zajímavost: Roli Blofelda měl hrát Jan Werich, ale protože vypadal spíše jako Děda Mráz, nebyl nakonec obsazen.
První bondovské zklamání - už jméno scénáristy (Roald Dahl, autor knížky Karlík a továrna na čokoládu) mi znělo v souvislosti s agentem 007 poněkud divně. Nadsázka k Bondovi patří, ale jako kdyby jí tu bylo už příliš. V průběhu filmu jsem se s tím celkem srovnal, ale v závěru, kdy se nula nula sedmička žení a maskuje za Japonce, aby se dostal k padouchovi, a chvíli poté málem odstartuje raketou do vesmíru, bylo mi za tvůrce skoro trapně. Nepotěšila ani nevýrazná Karin "Ribanna" Dorová. Jediné, co mě opravdu zaujalo, byl fakt, že Blofelda měl hrát Jan Werich a dokonce prý několik dní natáčel, než byl nahrazen Donaldem Pleasencem.
