Zatóiči monogatari

Mé první setkání se Zatoichim. Paradoxně se moje počáteční nadšení vytratilo s tím, čím je tato série pověstná, tj. s šermířskými souboji. Dočkáme se jich až v závěrečné třetině a opravdu mne to pobíhání, pořvávání a posekávání moc nebavilo. Ovšem postava Zatoichiho stojí za další prozkoumávání, Shintaro Katsu je jako slepý mistr opravdu uvěřitelný a plný života, čili určitě ochutnám další díl(y). (22.09.2014)

Na príbehu o Zatoichim je podmanivá jeho nejednoznačnosť. Nie je to hrdinský samurajský film, hoci sa takým zo začiatku môže javiť. Zatoichi je samuraj žijúci v spoločnosti, ktorá si od neho vyžaduje aj poslušnosť, aj dodržiavanie kódexu. To, že pritom navozuje priateľstvá a klame babrákov a hlupákov je jeho voľnočasová aktivita, ktorá sa mu časom vypomstí. Či už ide o lásku krásnej ženy, alebo priateľstvo so samurajom zo znepriateleného klanu. Natočené je to perfektne. Má to nezabudnuteľnú atmosféru. Nikam sa to neponáhľa a každé prostredie je tu využité na maximum. Finálny stret v uličkách dediny a na moste má pôsobivý vizuál. Na konci zostáva ale smútok a vôbec nie taký happyend ako by sa čakalo. Prišlo mi to ako koniec Siedmych samurajov. A v tom je do určitej miery krása tohto filmu. (26.11.2020)

V podstatě jednoduchá historka, kterou si Takeši Kitano vykradl pro svou verzi této dnes již kultovní klasiky (jen zaměnil toho, kdo je smrtelně nemocný, za samurajovu ženu), ale která je o něčem zcela jiném než ta Kitanova verze. Tohle je o zvláštním přátelství dvou mužů najatých v opačných klanech, kteří by se vzájemnému střetu nejraději vyhnuli. A mezitím poznáváme tehdejší reálie, ale i charaktery lidí, některé příběhy kolem mi připomněly Van Gulikova soudce Ti. Tam totiž také šlo o podrobné popsání reálií a charakterů postav, z nichž pak detektivní příběh vycházel. Zde se tohle vše odehrává jaksi na pozadí, ale vytváří poměrně barvitou fresku, kde závěrečný souboj není to podstatné, nakolik většina diváků čeká právě akční film. (26.12.2023)

Zatoichi (座頭市 Zatōichi) je fiktivní postava slepého maséra a mistra meče a v Japonsku jde o jednu z nejdéle běžících sérií filmů a televizního sériálu z doby Edo. V letech 1962 až 1989 vzniklo celkem 26 flmů. Televizní seriál The Tale of Zatoichi běžel čtyři sezóny a má celkem 100 dílů. Hlavního hrdinu ve všech filmech a seriálu ztvárnil Shintaro Katsu. Hrdinovo jméno je pouze Ichi, Zatō je titul pro slepého muže (Zatō-no-Ichi zkráceně Zatōichi). (29.05.2011)

Počátek legendy, zrození jedné z největších ikon chambary (ne-li vůbec největší, alespoň co do objemu natočeného materiálu). Spolu s druhým filmem jde o jediné dva černobílé z 26ti dílné řady (nepočítaje Kitanův remake, obsáhlý tv seriál, či různé podivné variace, včetně bizarních korejských, taiwanských a nevím-jakých-ještě), což se samozřejmě projevuje na atmosféře, v mých očích spíše pozitivně. Je zřejmé, že Katsu se pro roli skvěle hodí a byť své vrcholné výkony podal, řekl bych, v jiných dílech, jde doslova o jeho životní roli. To v principu platí i pro Misumiho (samozřejmě režisérsky), ten ovšem dokázal trefit jackpot ještě jednou, o 10 let později, s mini-sérií Lone Wolf (pikantní je, že v té zazářil Katsuův o 2 roky starší bratr - Tomisaburo Wakayama), jejíž první 3 díly byly sestříhány do jednoho celku pod názvem Shogun Assassin a otevřely žánru cestu na západ. Jak uvádí Flipnic, jde o 26 "celovečeráků" a tedy není zcela nutné sledovat je v přesně daném pořadí - faktem nicméně je, že postupovat chronologicky je lepší (např. druhý film navazuje na tento velmi úzce). Jako Ichiho přítel, nemocný samuraj, se objeví skvělý Shigeru Amachi, Masayo Banri je v roli Tane rovněž dobrá a nesetkáváme se s ní v sérii naposledy.. Samotný Katsu ještě nemá všechny finesy vypilovány, chvílemi nepůsobí jako dokonale přirozený slepec, neobsáhl zatím celý svůj rejstřík grimas - přesto je jeho výkon vynikající, leč posléze se evidentně dále zlepšoval (možná i tím, jak se sám Katsu stával alkoholikem a především gamblerem - nakonec prošustroval i svou produkční společnost - stoupala jeho autenticita;). Silný náboj má kontrast mezi smrtí Hirateho, jehož Ichi maximálně repektuje a Tateho, bezcharakterního, sobeckého floutka. Krásná je scéna s posíláním saké, (ne)chytáním ryb, či ta úvodní s kostkami (byť ta se pak v sérii vyskytuje běžněji). Jiné než plné hodnocení ode mě v tomto případě asi ani nelze očekávat... (14.05.2010)