Zoku Zatóiči monogatari

V druhom diely ma prekvapilo, ze dej sa do velkej miery vracia k udalostiam z jednotky. Cakal som, ze naväznost medzi jednotlivymi dielmi bude minimalna. Uz od druheho dielu sa zacina rysovat sablona podla ktorej budu pravdepodobne natocene aj ostatne diely. Ichi niekam pride. Najprv je za vola, aby nasledne bandu zloduchov ponizil alebo dokonca zabil. Zakazdym po nom nepochopitelne šalie nejaka buchta. No a nesmie chybat nejaky vyrazny super s ktorym si to na konci Ichi rozda, ale ten super nesmie byt jednorozmerny zloduch, ale musi skryvat nejaky tragicky pribeh. Tentokrat je to dokonca Ichiho vlastny brat s ktorym ma nejake nezmyselne nezhody z minulosti. Tato linia mi pripadala debilna a vôbec sa tam nehodila. Aj ked je stopaz kratsia tak ma to uz trochu prestsavalo bavit. Samotny predstavitel Ichiho je charizmaticky a solidny herec, ale nieco mi na nom vadi. Najväcsim kladom su znatelne lespie bitky. Uz nie su k smiechu. Prave naopak. Aj ked su zaberane jednou kamerou, tak su prevedene tak bleskovo, ze som si ich musel pustit opakovane, aby som pochytal vsetky chvaty, ktore Ichi predvadza. Je to fakt frajer. Oproti ostatnym ma u mna tato seria zatial klesajucu kvalitu. 6/10. (05.07.2018)

Pokračovanie sa odohráva presne rok po udalostiach prvého filmu. Objavujú sa tu staré známe postavy. Vzťahy medzi nimi sa prehlbujú a zároveň tu máme aj niekoľko nových postáv. Tie dávajú postavu Zatoichiho do nového kontextu. Či už sa jedná o zlého brata alebo stratenú lásku. Natočené je to zase raz bravúrne. Či už sa jedná o súboje, prostredie mestečka alebo rozpravy o živote a intrigách. Formou mi to veľmi pripomína Kurosawové Yojimbo a Sanjuro. Končí to síce na môj vkus príliš rýchlo, ale tým, že príbehy na seba naväzujú mi to tretia časť určite v niečom vynahradí. Každopádne sa jedná o perfektný samurajský film s uhrančivým Šintaró Kacuom v úlohe Zatoichiho. (27.11.2020)

Druhý film ze série o Zatoichim. Vracíme se do míst, kde se odehrával první snímek Zatôichi monogatari (Tale of Zatoichi, The). Oproti prvnímu snímku přibylo množství soubojových scén i soupeřů, objeví se i Ichiho bratr, kterého hraje jeho skutečný bratr Tomisaburo Wakayama. Dozvíme se i střípky z Ichiho minulosti. (29.05.2011)

Doslova rodinná jízda - skuteční bratři hrají filmové bratry. Wakayama (ještě jako Jo Kenzaburo) působí chladně, vzdáleně a odtažitě, jeho postava nemá chybu, byť jeho výkony s mečem nedosahují pozdější působivosti (samozřejmě ani zde nepůsobí jako žádná lemra, živil se jako instruktor juda - rozdíl oproti pozdějším letům tu ovšem je). Krátký díl s krátkým a stručným koncem (a jeden z mála, u kterých je téměř nutnost vidět nejprve díl první). Akční sekvence snímané z dálky kupodivu fungují velmi dobře (byť se rýsuje podezření, že mají zakrýt nemohoucnost některých herců), potěší i poodhalení hořkých fragmentů Ichiho minulosti. Stejně dobré, ne-li lepší, než předchozí kousek. (14.05.2010)

Slepý masér, co mistrně ovládá katanu se vrací, a krom padouchů a protivníků se tu tentokrát utkává i s vlastní minulostí. A oboje je skvěle zkombinované, protože scény, kdy se Zatojči ohání ohání čepelí a krájí alespoň půltuctu šermířů najednou a ty, kdy vypráví o tom, co se událo v dobách dřívějších se krásně doplňují a jsou dobře natočené (v případě soubojů) a napsané (v případě dialogů). Jednoduše - povedená samurajárna, s velmi dobrým hlavním oponentem, který tu má asi patnáctkrát vyšší charisma, než titulní hrdina a jejich vzájemné interakce jsou tak díky tomu ještě o řád lepší. A má to neskutečně kurevsky dobrej závěr, muhahah. (07.03.2015)