Sen o krásné panně

Typicky rážovská zádumčivá pohádka. Stejně jako u Rážou zfilmovaného Sedmera krkavců zde máme mocichtivou příbuznou vražedkyni s mužským nohsledem, romantického prince a osudovou nevěstu s bratry - nyní ovšem ve zcela jiných konstelacích. Celkové provedení nic moc, spousta dílčích přešlapů či nedošlapů, ale tématicky čistá práce, solidně soustředěná na podstatné motivy. Královna je skvělá, princův příběh, jak má být. Už fakt, že prince hraje Čenský (s příčeskem!) a není to blbý, se musí považovat za úspěch. (05.04.2015)

Ambiciózní ženy jsou populární záporačky, ještě nejlépe, když necítí příliš lásky ke svému okolí. Což je zrovna tady problém, když princ je naivní nekňuba a zamiluje se do obrazu. Jeho milá si pak vysní ideálního muže a aplikuje to na prvního šlechtice, který jí padne do rány. Mladé duo je tak k uzoufání nezajímavé a otravné, že jsem královně i docela fandila. Bohužel marně. (10.01.2020)

Jak mi ta pohádka připomíná tím začátkem TŘETÍHO PRINCE. Princ najde schovaný obraz a zamiluje se do dívky, která je na něm nakreslená. Jenže tento televizní počin zdaleka nedosahuje známé Moskalykovy pohádky. Čenský coby princ zdaleka nedosahuje takových kvalit jako Pavel Zedníček. I on sám si tu zahraje, ale jen malou roli, kdy jsem byl už opravdu zklamaný. Pro mě to byla nezajímavá pohádka, ve které se dalo jen dívat na téměř padesátiletou Zuzanu Kocúrikovou. [944. hodnocení, 38. komentář, 51%] (17.11.2020)

K čemu ty zlé královny na konci svého středního věku touží po moci, když ji nemají komu předat? Když celý život mohly manipulovat svým partnerem a dělat si co chtěly, navíc byly zahrnovány láskou. Možná je to jen tím, že nemám panovnické ambice, ale nikdy jsem to nedokázala pochopit. Princ, kterému se intuitivně líbila krásná panna na obraze, která byla jeho matkou, jenom dokazuje všechny Freudovy teze (tak všechny ne, ale některé jistě). Že si partnerku šel vybírat podle obrazem určeného modelu je oidipáček jako z čítanky. Ty příčesky u velké části protagonistů byly opravdu příšerné. Jak jsem psala u starší veze stejné pohádky - ty úkoly nedávaly smysl. Ne, že by jinde dávaly. Přelévat moře cedníkem, navlékat ztracené perly, jít tam, nevědět kam, přinést to, nevědět co, jsou kratochvíle, které bych si odpustila. Navíc ta krásná panna, pro kterou to vše bylo pácháno, zneklidňujícím způsobem šilhala. Touha po moci, ambice, manipulace, zrada, láska, stesk, naděje, lidová moudrost, shovívavost, odpuštění, jsou tu v podobách, v nichž se jim dá věřit. Královna umírá královsky důstojně (ač ten střih je podivný a oko divákovo nevěří, že odběhla umírat o patrno níž, když evidentně jsou to schody, které byly v předchozím záběru v pozadí), ale i tak zůstala i ve smrti královnou, kdežto zrádce byl zrádcem. (02.08.2015)

Teda jak něco tak příšerného může někdo točit pro děti, to je k nevíře. Hodinu a čtvrt se člověk nudí totálně pomalou, i když slušně výpravnou pohádkou, jejíž děj se dá shrnout do několika málo vět. Zamlklý princ s hřívou alá Rambo 3 sní sen o krásné panně, kterou by si přivedl domů a jíž by byl dobrým manželem. Starý král ho nechce pustit, ale nevlastní matka se jej hodlá zbavit a tak krále přesvědčí, aby jej pustil. Na cestu s ním pošle svého služebníka, který se zapříčiní o princův pád do rokle, který on ovšem jakýmsi zázrakem (podle záběru kamer nemožné přežít) přežije, najdou ho bratři krásné panny, ta ho uzdraví, zamilují se vzájemně do sebe (neboť si jeden druhého už předem vysnili ve snech) a potrestají zlé - no a tady je ta největší, autoři prominou, BLBOST. Neboť zlo se nakonec potrestá samo tím, že macecha spáchá sebevraždu otrávením. No to je mi pohádka, když se zlo trestá vlastní sebevraždou! Jediné opravdu dobré na tomto bohapustém pokuse o pohádku je výprava, neboť se točilo ve skutečných lokalitách (zámecké zahrady v Buchlovicích a Lednici, Pavlovské vrchy) a skutečných hradech (Pernštejn, Buchlov a Bítov). Hodně smutné loučení Jana Čenského s kariérou prince. Hudba (naprosto nezáživná až otravná): Petr Hapka, rok výroby 1995. Ve vedlejší roli Pavel Trávníček s afro účesem a Martina Hubu mluví Pavel Soukup. (14.02.2009)