Karetní hráč

Dario Argento sa v novom tisícročí ani nesnaží nejako zaujať, spolieha sa na svoje meno a prestíž, ktorú si vydobyl svojimi majstrovskými dielami zo 70. a 80. rokov. Ale to nestačí. A ak si do svojej filmografie bude pridávať takéto len tak tak priemerné kúsky, bude si tu svoju prestíž musieť zachraňovať. (07.05.2013)

Římská kriminálka se po odpoledních baví pokerem o lepé děvy, za zády jim funí irčanský policejní ochlasta, neb první oběť byla Britka, a k vykutálené partičce se přidává mladičký gambler, aby to úchylovi za klávesnicí pořádně natřel. Nebýt dvou opravdu povedených scén (honička po domě + koleje), neodpustitelných detailů těl obětí, vtipného námětu a téměř 8-bitové tucárny za tím vším, nedokoukala bych to. No a navíc jsem čekala brutus horrorus a ona je to nakonec krimoška říznutá thrillerem. I když docela originální, lehce nestandardní a atmosférická. 50% (20.05.2009)

Italský snímek „Karetní hráč“ ukazuje, že i před relativně nedávnou dobou dokázal Dario Argento natočit dobrý film, s napětím, akční, místy docela dobře drsný – ty hřebíky se skutečně povedly – ale stejně tak, jako kdyby prokázal, že ty nejlepší nápady má už za sebou. Přitom by tomuhle filmu stačilo dát jen trochu víc a mohl být skutečně velmi povedený. Více krve a lepší závěr. (09.10.2019)

Dario vždy patřil k mým nejoblíbenějším režisérům a řadu jeho filmů mám velice rád. Tady však musím souhlasit s některými názory, že tento film patří mezi ty jeho slabší kousky. Zatímco většinou jeho gialla (a ne jen ony) oplývali skvělou atmosférou a propracovaným scénářem, tak tady se značně polevilo a to skoro na všech frontách. Pořádnou dávku napětí aby tu člověk pohledal a ani práce s kamerou už nebyla tak solidní, jako tomu bývalo dobrým zvykem. Nevím, snad si Argento vybral slabší chvilku, ale i tak se mu s vypětím všech sil podařilo ukočírovat vše tak, aby z toho vznikl alespoň průměrný kousek. Pravdou je, že začátek mě moc neoslovil, ale jakmile proběhla druhá vražda a režisér nám ukázal i ony „únosy“ potencionálních obětí, začala se tu a tam objevovat i slušná atmosféra. Ta se však začala stupňovat až ke konci filmu, což byla velká škoda. Místy se tu totiž vyskytovalo dost nudných pasáží a zbytečných dialogů, které jen zdržovaly od již tak nepříliš záživného tempa příběhu. Naštěstí nechybí pěkné děvčata (i hlavní hrdinka stála za hřích), takže se bylo na co dívat. Přece jenom však dávám přednost klasickému giallu a postupné detektivní práci. Hrát poker přes PC a být ochuzen o detailní záběry jednotlivých mord scén – to mi vadilo asi nejvíce. 50% (05.05.2010)

No, napodruhé se mi to teda už líbilo víc. Nesporným faktem je, že Argento prostě vyměkl a to dost, od půlky filmu jsem přemýšlel, jestli už se, co se týče těch trošku tvrdších scén, které se mi na jeho filmech (Inferno, Opera, Suspiria např.) tolik líbily, autocenzuruje sám, nebo jestli to měl zakázáno "zhora". Film totiž takřka nic neukáže, až na posledních cca 20 minut se všechno, co by určitě stálo za pohled (a je mnoho lidí, který se právě proto na nejen Argentovy filmy koukají), děje mimo záběr kamery, což je dost škoda. Zas tak špatný film, jak by se z bodování či komentářů mohlo zdát, to zase není. Rozhodně to v rámci Argentovy tvorby dopadlo lépe, než Fulciho "Smrtící spona", zde Fulci opravdu klesl na dno, Karetním hráčem sice Argento ke dnu klesá, ale ještě ho nedosáhl. Prvních tak zhruba dvacet minut se atmosféra docela dobře rozjíždí - hrát pokra s pohledem na spoutanou vřískající dívku asi není žádná lahůdka, pak ale přijde docela velké zvolnění a znudění, kdy vám (tak zhruba v půlce filmu, nebo ještě před ní) dojde, kdo je "zahradníkem" (čti vrahem), aby se to pozvolna dokodrcalo k závěrečné partičce pokru na kolejích, která už zase stojí za to. Takže shrnuto sečteno, je to trošku drsnější krimithriller. K tomu má film ještě docela dobrou hudbu a hlavní hrdinku, která není prvoplánovitě hezká ale právě to ji dělá okouzlující - její krása se projevuje až na druhý delší pohled...... (28.01.2009)