Comment je me suis disputé... (ma vie sexuelle)
Obsahy(1)
Děj filmu se odehrává v kruzích současných univerzitních intelektuálů, kteří si příliš nepřipouštějí existenční starosti, zato mají spoustu starostí existenciálních. Trápí se vlastní nedostatečností, citovou mělkostí a nestálostí, hledají své místo v životě. Devětadvacetiletý vysokoškolský učitel Paul dosud nenapsal dizertační práci a zaostává v kariéře za bývalými spolužáky. Trauma mu způsobí setkání s dřívějším přítelem Rabierem, který se právě opájí svým úspěchem. Důležitější však pro něj je, aby si uspořádal soukromý život: miluje Ester, s níž chodí už deset let, ale s níž se chce rozejít, ale zároveň tajně miluje krásnou Sylvii, která však patří příteli Nathanovi, a naváže poměr s podivínskou Valérií, která je však družkou Sylviina bratra Jeana-Jacquesa. Podobné intimní starosti mají i jeho další přátelé. Všichni své pozice neustále rozebírají a hodnotí. A tak jim uplývá život... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Zlatá Palma - výběr ()
Nevím, koho mohlo napadnout, že tříhodinové vztahové drama by mohlo fungovat a udržet si náboj po celou stopáž, ale protože tohle není Bergman, tak to podle očekávání nevyšlo. Veškeré zajímavé dějové linie jsou totiž utopeny v nechutné rozvláčnosti a nesnesitelné délce. Hlavní problém scénáře je ale v tom, že nedokáže vystihnout ten správný moment, kdy zabrzdit či zrychlit a dělá to přesně obráceně. Nezajímavé dialogy roztahuje daleko přes pointu a myšlenky či činy, které by stály za vysvětlení nebo přiblížení zase šmahem škrtne a jde se věnovat dalším peripetiím hlavního hrdiny. V něm tkví druhý zásadní problém. Jak se můžu byť jen snažit soucítit s prvotřídním slabochem a zbabělcem, který zrazuje dívky, které ho mají rády, utíká od jedné k další a vždy po několika desítkách minut se zastaví na místě a začne odříkávat depresivní monolog ve stylu "Nikdo mě nemá rád". Navíc se ze svých chyb nedokáže poučit a svou pozici slabocha ještě víc zdůrazní v jedné z mála opravdu poutavých scén v závěru, kdy zcela minimalizuje svou hrdost a do telefonu žadoní u jedné z osudových dívek, aby mu řekla, že jejich snažení se o vztah za něco stálo. Jenže to už mi byl Paul dávno úplně fuk a jestli je tenhle příběh psán podle autobiografických zážitků scénáristy (a v několika místech to tak opravdu vypadá), tak bych ho snad ani nechtěl potkat. Stačilo tuhle Učenou při několikrát přímočaře posunout o určitý časový úsek dopředu a nechat diváka pátrat po tom, jak se vztahy hlavních hrdinů změnily a ne se motat ve stále stejných kruzích. ()
Ach ty věci citové sexuelní intelektuální niterné... Ach ty filmy nudné zábavné intelektuálské titěrné... Francouzské k tomu navíc... A ještě nehorázně drze dlouhé! A ještě si tam k tomu všemu citujou toho svého (!) Kunderu. ;-) ... Tři hvězdičky za film - a jednu navíc za tu fakt sofistikovanou nudu... :-) A kdo ví... C'est la vie... ;-)) - - - P.S. Kdyby náhodou někdo nevěděl, co je to ta Epistemologie - tak: (Citace) Poznání, vědění, schopnost. Část filosofie zabývající se poznáním. Studuje zejména postupy a možnosti poznání ve vědě a otázku pravdivosti poznání. Ani vědecké poznání není možné bez předpokladů - vychází vždy z předběžného porozumění tématu (pojmy, kladení otázek, rozlišení důležitého od nedůležitého), pro něž se nověji užívá termín paradigma (Kuhn). Když paradigma vyhovuje, mluvíme o kumulativní fázi vědy (stačí hromadit nové poznatky). Ty se však často dostávají do sporu s paradigmatem, až nastane krize a paradigma je třeba změnit. Obtížím s odpovědí na otázku pravdy se dnešní epistemologie snaží vyhnout tím, že zdůrazňuje kritizovatelnost (vyvratitelnost) vědeckých tvrzení (vědecká teorie musí poskytovat možnost vyvrácení čili falzifikace)." (Konec citace) - Tož tak to pro ty neintíky... :-) ()
kecy, kecy, kecy o vztazích, intoši, kecy, kecy, pseudoitoši, kecy, kecy, nahá prdel, kecy, kecy o vztazích, nevěra, kecy, kecy, kozy, láska, kecy, kecy, intoši, kecy, kecy, kecy o vztazích, intoši, kecy, kecy, pseudoitoši, kecy, kecy, nahá prdel, kecy, kecy o vztazích, nevěra, kecy, kecy, kozy, láska, kecy, kecy, kecy .... ()
Velice, velice, velice (3 hodiny!!!) vtipné. A taky tam byl Kierkegaard a Hegel a Heidegger, i když se tam jen tak mihli a s nikým nesouložili (škoda). A ty vzpomínkové scény: Lesní jahody a Podzimní sonáta (haha). A ještě Ventura Pons (zkratkovité komentáře dějových kudrlinek). K vytržení mě uvádějí ti, kteří to vzali vážně a v hrdinech se dokonce zhlédli (to musí být u vás doma fakt dost husté...). Jinak: celý film byl o tom, jak jeden intelektuál mluví o tom, že by si chtěl pořádně zaš*kat, ale nemůže, protože potřebuje napsat knihu, a jiný si skřípne ruku do dveří, po-té, co zabije svoji opici (skutečnou, ne alkoholové reziduum). Suma: "American Pie" pro hysterické intelektuály a duševní exhibicionisty. Jdu si přivřít ruku do dveří... ()
Nápaditej kaleidoskop vztahů, plnej pozoruhodných, zajímavých a uvěřitelných postav a charakterů, lidí, kteří nejsou filmoví, ale opravdoví, měl jsem pocit, že jsou jako já a lidi kolem mě. Málokterej film tohle dokáže tak dobře. Ani chvíli jsem se s těmahle hrdinama nenudil, rád jsem se nechal překvapovat nejrůznějšíma zákrutama v jejich vzájemně propletených životech a líbilo se mi poslouchat jejich úvahy o lásce, zklamání, sebevědomí, vztazích... A chápal jsem je, cítil jsem s nima, zamiloval jsem si je. Moc příjemnej film. ()
Jak mne Arnaud Desplechin přesvědčil o tom, že to skutečně nemyslí vážně, a začala zábava: Pravda, už na začátku mě zarazil nástup hodný Chabrolových filmů, včetně originální hudby (velmi podobné té od Maurice Chabrola), a překvapilo několik scén, které jakoby odkazovaly k Bergmanovi, pak mi to zase připomínalo Venturu Ponse. To mne poprvé napadlo, že jde o šprým, pak se ovšem děj proměnil v šlichtu absurdních dialogů, které nedávaly smysl intelektuálně, psychologicky ani samy o sobě a které mi přičinlivě lezly na mozek a na nervy. Teprve v polovině filmu mne až godardovská gradující absurdita a vytrvalá nesmyslnost replik přiměla s konečnou platností k názoru, že se na film dívám úplně špatně. Jsem to ale jouda:) je to šprým! Ještě teď se stydím za to, že jsem si mohla na chvíli myslet, že to myslel vážně a natočil špatně. ()
Desplechin to zkusil po bergmanovsku a truffautovsku. Po bergmanovsku se pokusil sondovat vztahy mezi lidmi, přičemž v jedné scéně odkazuje k Lesním jahodám, a to, když dospělý Paul sleduje hádku dětí na školním dvoře, přičemž vyplívá, že tím, kdo se nejvíc hádá, je jeho bratranec a on si dělá výčitky, že se ho tam tenkrát coby dítě nezastal. Po truffautovsku to zase zkusil s komentářem mimo obraz, jak si to alespoň trochu znalý divák vybaví především z filmu Jules a Jim. V jedné scéně, v níž Esther mluví do kamery k Paulovi, aniž by ten byl fyzicky přítomen, odkazuje k Truffautovu filmu Dvě Angličanky a Kontinent. Jenže Bergman věděl o mezilidských vztazích mnohem víc, dokázal to skvěle napsat a natočit, přičemž se mu "jeho" herci poddali a vznikla tak jedinečná díla. Truffautovy komentáře mimo obraz zase byly jasné, přímé, nijak diváka nerušily a svou dikcí byly příjemné na poslech. Kdežto v tomto filmu zcela zanikaly, nebo zase působily rušivě, a to vše ještě takovým hlasem (nevím, jestli to byl přímo režisér), že to člověku spíš lezlo na nervy. Vznikl tak šíleně dlouhý film, který by snad nikdy neskončil, kdyby někdo aspoň trochu soudný Desplechina nezarazil. Nakonec jsem to nevzdal a vydržel do konce, ale tenhle nezáživný maraton už bych absolvovat nikdy nechtěl. ()
ocenenia : MFF Cannes 1996 - Nominácia na 1. cenu ()
A miluje Be, která má oči hedvábné. Jenomže A je ženatý a jeho žena Ce, jezdí k De v pátek do chaty. ()
Rozhodně je to, jak už tu kdosi poznamenal, film o intelektuálech pro intelektuály. Komu je cizí univerzitní prostředí (a francouzské intelektuální klima zvlášť), tomu bude asi cizí i tento film. Protože to je právě mřížka s níž postavy přistupují ke svému životu, i když problémy, které se snaží řešit jsou asi stejné, jako u kohokoli jiného. Film mi svým způsobem připomínal Fowlesova Daniela Martina, a ano, i já jsem si zpočátku říkal, že těch sto sedmdesát osm minut je trochu moc. Ale podobně jako u Fowlesova románu, je přes občasné mělčiny (které se ale nevyhýbají ani kratším snímkům) stále co říkat. ()
Pre všetkých, ktorým snáď vadí, že na vzťahovú drámu je to snáď príliš uťahané a zdĺhavé, je potreba pripomenúť, že tu ide o UČENÚ ROZPRAVU. A tá býva málokedy zábavná, krátka alebo uzavretá. Naproti tomu, ak prijmete jej zákony za svoje, môže vás naplno pohltiť, rovnako ako rozosmiať alebo zahlušiť. Francúzske vzťahové filmy vždy radšej iba na vlastné riziko ! - a hlavne keď sa tvária artovejšie... ()
Je to děsně dlouhý, kdyby to nacpali do dvou hodin, nevadilo by to. Taky mi to přišlo trochu přehnaný (když jí na tu školu nevezmou, je to blbý, protože bych se s ní nemohl rozejít), jinak to byl celkem pěkný zážitek, až na tu vysílací dobu !!! V ČT se snad zbláznili, dávat pěkný filmy o půlnoci ! Mimo jiné to shánim na DVD... ()
Nekonečná debata o všem a o ničem, pouze rámcově dokreslovaná obrazem, který zachycuje veskrze jen obličeje a gesta lidí. Nemůžu dát vyšší hodnocení, protože bych tím urazil např. Woody Allena, který podobné filmy točí mnohem lépe a komplexněji. ()
Možná pro většinu lidí příliš dlouhý film jen o vztazích. Navíc z intelektuálního prostředí, takže se příliš neděje, zato se mluví. Díval jsem se na ten film s otcem: po pěti minutách říkal, že těch titulků je trochu moc a po čtvrt hodině spal. Taky jsem si v půlce musel dát přestávku. Ale komu je téma hledání dalšího žití s lidmi, s ženami, jen trochu blízké a dokáže najít v drobných detailech všedního hovoru to podstatné, to neuchopitelně důležité - tomu se tenhle film musí líbit. Hlavní hrdina Paul je rozhodně mnohem barvitější, než jak je tu některými komentátory líčen - a především, naučí člověka, že i ty největší prohry a nejnepříjemnější slova je možno brát s úsměvem... S úsměvem, v kterém je radost života - i přes dočasné prohry. ()
Příliš rozvleklé a nudné, chvílemi také hodně ukecané, rád bych viděl toho, kdo se vydržel dívat bez přestávky od začátku do konce. ()
kdo proboha vyhodil střihače? ()
Blýštivě duchaplný obal, pod nímž se bohužel skrývá bezobsažná sonda do života několika povrchních žvanilů. Asi jako když si rozbalíte Kinder-vajíčko, ve kterém chybí hračka. ()
Nejprve jsem se chtěl o filmu hodně rozepsat, pak jsem si to ale rozmyslel. Nakonec říkám jen - velmi dobré, ale jen pro někoho. Film o intelektuálech pro intelektuály. ()