poster

Učená pře aneb Můj pohlavní život

  • Francie

    Comment je me suis disputé... (ma vie sexuelle)

Drama / Komedie / Romantický

Francie, 1996, 178 min

  • Deverant
    ****

    Rozhodně je to, jak už tu kdosi poznamenal, film o intelektuálech pro intelektuály. Komu je cizí univerzitní prostředí (a francouzské intelektuální klima zvlášť), tomu bude asi cizí i tento film. Protože to je právě mřížka s níž postavy přistupují ke svému životu, i když problémy, které se snaží řešit jsou asi stejné, jako u kohokoli jiného. Film mi svým způsobem připomínal Fowlesova Daniela Martina, a ano, i já jsem si zpočátku říkal, že těch sto sedmdesát osm minut je trochu moc. Ale podobně jako u Fowlesova románu, je přes občasné mělčiny (které se ale nevyhýbají ani kratším snímkům) stále co říkat.(12.8.2007)

  • igi B.
    ****

    Ach ty věci citové sexuelní intelektuální niterné... Ach ty filmy nudné zábavné intelektuálské titěrné... Francouzské k tomu navíc... A ještě nehorázně drze dlouhé! A ještě si tam k tomu všemu citujou toho svého (!) Kunderu. ;-) ... Tři hvězdičky za film - a jednu navíc za tu fakt sofistikovanou nudu... :-) A kdo ví... C'est la vie... ;-)) - - - P.S. Kdyby náhodou někdo nevěděl, co je to ta Epistemologie - tak: (Citace) Poznání, vědění, schopnost. Část filosofie zabývající se poznáním. Studuje zejména postupy a možnosti poznání ve vědě a otázku pravdivosti poznání. Ani vědecké poznání není možné bez předpokladů - vychází vždy z předběžného porozumění tématu (pojmy, kladení otázek, rozlišení důležitého od nedůležitého), pro něž se nověji užívá termín paradigma (Kuhn). Když paradigma vyhovuje, mluvíme o kumulativní fázi vědy (stačí hromadit nové poznatky). Ty se však často dostávají do sporu s paradigmatem, až nastane krize a paradigma je třeba změnit. Obtížím s odpovědí na otázku pravdy se dnešní epistemologie snaží vyhnout tím, že zdůrazňuje kritizovatelnost (vyvratitelnost) vědeckých tvrzení (vědecká teorie musí poskytovat možnost vyvrácení čili falzifikace)." (Konec citace) - Tož tak to pro ty neintíky... :-)(9.2.2007)

  • Skip
    *

    Desplechin to zkusil po bergmanovsku a truffautovsku. Po bergmanovsku se pokusil sondovat vztahy mezi lidmi, přičemž v jedné scéně odkazuje k Lesním jahodám, a to, když dospělý Paul sleduje hádku dětí na školním dvoře, přičemž vyplívá, že tím, kdo se nejvíc hádá, je jeho bratranec a on si dělá výčitky, že se ho tam tenkrát coby dítě nezastal. Po truffautovsku to zase zkusil s komentářem mimo obraz, jak si to alespoň trochu znalý divák vybaví především z filmu Jules a Jim. V jedné scéně, v níž Esther mluví do kamery k Paulovi, aniž by ten byl fyzicky přítomen, odkazuje k Truffautovu filmu Dvě Angličanky a Kontinent. Jenže Bergman věděl o mezilidských vztazích mnohem víc, dokázal to skvěle napsat a natočit, přičemž se mu "jeho" herci poddali a vznikla tak jedinečná díla. Truffautovy komentáře mimo obraz zase byly jasné, přímé, nijak diváka nerušily a svou dikcí byly příjemné na poslech. Kdežto v tomto filmu zcela zanikaly, nebo zase působily rušivě, a to vše ještě takovým hlasem (nevím, jestli to byl přímo režisér), že to člověku spíš lezlo na nervy. Vznikl tak šíleně dlouhý film, který by snad nikdy neskončil, kdyby někdo aspoň trochu soudný Desplechina nezarazil. Nakonec jsem to nevzdal a vydržel do konce, ale tenhle nezáživný maraton už bych absolvovat nikdy nechtěl.(9.2.2007)

  • amirgal
    ****

    Jak mne Arnaud Desplechin přesvědčil o tom, že to skutečně nemyslí vážně, a začala zábava: Pravda, už na začátku mě zarazil nástup hodný Chabrolových filmů, včetně originální hudby (velmi podobné té od Maurice Chabrola), a překvapilo několik scén, které jakoby odkazovaly k Bergmanovi, pak mi to zase připomínalo Venturu Ponse. To mne poprvé napadlo, že jde o šprým, pak se ovšem děj proměnil v šlichtu absurdních dialogů, které nedávaly smysl intelektuálně, psychologicky ani samy o sobě a které mi přičinlivě lezly na mozek a na nervy. Teprve v polovině filmu mne až godardovská gradující absurdita a vytrvalá nesmyslnost replik přiměla s konečnou platností k názoru, že se na film dívám úplně špatně. Jsem to ale jouda:) je to šprým! Ještě teď se stydím za to, že jsem si mohla na chvíli myslet, že to myslel vážně a natočil špatně.(16.2.2009)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Cannes 1996 - Nominácia na 1. cenu(9.5.2013)

  • - Herec Mathieu Amalric za roli mladého profesora vyhrál Césara pro nejslibnějšího herce. Na festivalu v Cannes byl pak film nominován na cenu Palme d´Or. (Roman.Ticka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace