Král Artuš

Samozřejmě to nejsou plné čtyři hvězdičky, ale v tomhle případě "plavu tak trochu proti proudu". A jak jinak to vyjádřit :) ... Legenda nelegenda, mně se tahle "nepohádková" verze docela líbila. Výborná hudba, herecky sice nevýrazný (ale ne hrozný), ... no prostě do dvou třetin jsem byl spokojen docela hodně. Ke konci už to bohužel upadalo, ale taková hrůza, jak se tu v některých komentářích dočtete to není... Imho :) (19.01.2005)

Excalibur nechávám stranou, zde se jedná o pokus zachytit Artuše jako postavu historickou. Po opětovném zhlédnutí si musím přiznat, že většina artušovských filmů je daleko mizernějších. Kromě válečných scén mi utkvěl v hlavě především přechod zamrzlého jezera - mrazivě působivé. Cenzurovaná verze, která proběhla kinem i TV by ode mne měla o hvězdu méně. Nebažím po násilí, ale vystříhat ze syrového příběhu všechny krvavé scény je opravdu trestuhodné! (31.12.2010)

Když to nebudu brát přes historické prameny, souvislosti a srovnávání s filmy jako Excalibur a omezím se jen na pocit z kompaktního vnímání filmu, tak to zas budu muset srovnat s Baťou a sekáním cviček, protože pan producent chápe film (budiž mu ke cti, že pár výjimek na kontě má) jako výrobek, zboží, produkt. Vrazí tam jednu promodralou do tkaniček oblečenou samici, dva samce do hlavních rolí, bláboly o cti, pěkně to zabalí a je vystaráno. A na okamžik, kdy mi vyskočí tepová frekvence nebo aspoň slzy, jsem čekala zase marně. (15.02.2005)

Po dlouhé době opět film, kde jsem skoro pouze viděl jen Keiru, .... a myslím, že v tom nejsem sám. Ne, že by to bylo špatné, čekal jsem trošku více akce, trošku více bojů s více než jen jednou družinou, ale uznávám že tvůrci filmu se pokoušeli o historičtější přesnost než byl První rytíř. Každopádně se mi líbili všechny pasáže s Keirou, taky ta bytva na zamrzlém jezeře a popravdě konec mě trošku překvapil, asi jsem byl ovlivněn Prvním rytířem, holt strany se prohodily (( :: jednou Artuš a jednou Lancelot (05.09.2006)

"Zemřel v bitvě? - Je to rodinná tradice." S rytíři Kulatého stolu jsem v písemné podobě strávil nejedno deštivé odpoledne a tak roním neveselou slzu z toho, že mi zase jednou z jedné slavné legendy zůstalo pouze pár jmen a jeden záběr na stůl ve tvaru kruhu. V hlavě mi proto zůstane pouze vzpomínka na tuctový rytířský snímek, jemuž vévodí Skarsgårdova šeptanda, Owenovo zarputilé plácání klišoidních pravd a zejména divokost Keiry Knightley, jejíž nabídku ochrany před znásilněním divokými Sasy samozřejmě beru. (15.04.2012)