Král Artuš

Tento film není dost dobře hoden, abych se o něm nějak více rozepisoval, ale přesto to udělám. Když pominu chatrný scénář, který si legendu přetvořil "k obrazu svému" a zcela opomněl jakoukoliv mystičnost celého příběhu, musím říci, že režie je tak zoufalá, až mě z toho oči přecházely. Neschopnost režiséra se projevila hlavně při akčních bojových scénách, kdy 99% akce obstaral střih, v němž nejdelší záběr trvá cca 1 vteřinu. Ono totiž když natočíte 3-4 kamerama partičku lidí, jak kolem sebe zoufale mávají meči a sem tam se náhodou do nějakého jiného meče trefí, výsledný obraz rozstříháte asi tak na milion kousíčků a v naprosto chaotickém pořadí opět poslepujete do jednoho kusu, budete mít položen základ ke všem bojovým scénách tohoto (a podobných "výpravných") spektáklu. Tvůrce si asi byl své neschopnosti vědom a tak se spolu s ostatními snažil zachránit monumentálnost filmu patetickou hudbou, ale ta se v tomto případě zcela minula účinkem a daleko lépe by vyzněla na pohřbu pana Fuquy, jenž by byl pouze logickým vyústěním zneuctění tak jedinečné legendy. Pokud tento film viděli tvůrci Excaliburu, musí se řehtat ještě teď nad tím, jak zoufale si počínali všichni při natáčení Krále Artuše. Bohužel to platí i o hercích, jejichž některé repliky (původně zamýšlené smrtelně vážně) vyzněly spíše tragikomicky (hlavně Clive Owen "vynikal"). Role Keiry Knightley v tomto snímku je vskutnu nepovšimnutíhodná - udělat z Ginevry akční hrdinku je jedna věc, ale nechat ji bojovat polonahou, to už zavání diletantstvím nejvyššího kalibru (zřejmě výsledek nějaké sexuální úchylky režiséra). Proč vlastně dávám jednu hvězdičku? Protože tvůrci vyšli ze stejné legendy, jako autoři mého nejoblíbenějšího filmu, Excaliburu. Bohužel vyšli zcela špatným směrem a jejich výtvor tak musí skončit zákonitě v propadlišti dějin. (10.10.2004)

K téhle filmařsky vděčné legendě jsem přistupoval s opatrností, nicméně takový průšvih to rozhodně není!! Historická fakta šla sice mnohdy stranou, ale co na tom.. Producentský matador Jerry Bruckheimer je především spolehlivou značkou pro nenáročné pobavení širokého diváckého stavu. Tudíž tu na Artuše a jeho věrnou skupinku rytířů čeká po patnáctileté službě pod římskými vlajkami ještě jedna nebezpečná mise. Barbarští Sasové ale záhy vystrkují pečlivě nabroušené drápky. Historie podle Bruckheimera se tak pouze opírá o několik autentických jmen a například na takové cizoložné pletky Lancelota s Guineverou se tu vůbec nemyslí. Učesaný projekt (skoro) bez kapky krve navíc bohužel nefunguje tam, kde by se to od něho nejvíce čekalo. Herecky (zajímavých hvězd tu skotačí požehnaně) je to pouhý standard, více se vydařil casting záporných figurek a taková Keira Knightley nechá diváka dlouho v očekávání a když už se na plátno dostane, nejistá milostná linie jakoby ji zabraňovala hrát. Bohužel nevýrazný Clive Owen naopak spíše rozlítí svými planými heroickými proslovy o víře a zdánlivě se blížící svobodě. Akce není nejmíň, místy docela zaujme (digitální zamrzlé jezero), hudba Hanse Zimmera nezklame, nicméně opět mísí ženské sbory s elektronikou a její oposlouchatelnost není hodna delšímu zapamatování. Antoine Fuqua je solidním akčním rutinérem, místy ale neví kudy kam, nicméně Bruckheimerova taktovka (byť se vytratila mystika nebo magie) určuje tempo, relativně působivé bitevní sekvence (pokud se tedy občas spokojíte jen s nesmylným máváním mečů bandy nalíčených kaskadérů) a neméně zdařilou kameru spojuje nezáživná vata okolo, které chybí spád, napětí i ona temná atmosféra kruté doby (make-upová stylizovaná „špína“ to nenahradí). Žádný zázrak, ale na *** to stačí. PS: Keiře zřejmě není nikdy zima. (06.07.2008)

Vzorový případ toho, že když se moderní Hollywoodští filmaři pouští do historických velkofilmů, vznikne z toho nebetyčná sračka. Ale jak je možné, že v padesátých a šedesátých letech vznikaly výtečné historické velkofilmy právě v Hollywoodu? Odpověď je jasná. Tenkrát bylo dostatek kvalitních herců, kteří své role hráli s maximálním nasazením a láskou a s citem pro filmování. Byly dělané srdcem a ne penězma. A vzorovým nepodařeným historickým filmem posledních let (tím bych mohl nazvat skoro všechny kromě "Gladiátora", "Posledního samuraje", "Království nebezkého" a ještě některého na jaký jsem si momentálně nevpoměl) je "Král Artuš". Že tvůrci naprosto ignorují legendu, s tím jsem počítal (už úplně pomíjím to, že Artuš nebyl napůl Brit a napůl Říman, ale byl Kelt). Že se pokusili vymanit ze světa kouzel a tajemna, proč ne. Ovšem podařilo se jim natočit neskutečnou slátaninu plnou špatných bojových scén, neskutečného množství střihů a špatných herců. Clive Owen je naprosto tragický, Kieru Knightley mám docela rád, ale zde ji nedokážu vystát. Udělat z křehké královny Ginevere princeznu bojovnice, to je na pěst. Jediní dva herci byli dobří, a to Ioan Gruffudd a Stellan Skarsgard. Tak kvůli nim tomuto paskvilu nedám odpad. Vivat di "Excalibur" a vlastně i "První rytíř". (12.05.2007)

Velkem vydařený historický film s Clivem Owenem v hlavní roli. Působilo to na mě sice jako trošku béčkový film, ale ocenil jsem vhodné lokace a především povedené obsazení. Ze všeho nejlepší byl asi Stellan Skarsgård, kterej si to dával neskutečným způsobem. Jo a taky se mi hodně líbil soundtrack (no shit :D)...70% (11.11.2013)

Nemôžem inak, než 5* - neviem totiž prísť ani na jeden dôvod, prečo by som mala nejakú hviezdičku ubrať. Neviem ani, čo sa stalo, ale film, o ktorom som počula veľa zlého, ma načisto dostal. Oklamali ma fotky, oklamali ma recenzie aj mená tvorcov, čakala som historickú frašku. A našla som hrdinský epos s citlivým podfarbením – vyčnievam z radu sklamaných. Možno je to v tom, čo napísal jeden austrálčan na IMDb: "It's all about atmosphere". Áno, atmosféra sychravého starovekého Anglicka a beznádeje je dokonalá – keby za ňu udeľovali Oscara, Artušovi by som ho dala. A zčasti súhlasím s tronom - preslovy, ktoré inokedy znejú smiešne, sa mi v Kráľovi Artušovi zdali kratšie a rozumnejšie. Clive Owen má úžasný hlas, pátos je dávkovaný s mierou (ku koncu väčšou, ale stále sa to dá :-), ostatní hrdinovia ako aj plebs vyzerajú dostatočne dôveryhodne (rozumej špinavo), výprava nádherná, hudba prekrásna a ušitá na mieru ako najlepší oblek. A ešte jedna vec – dojímajú ma príbehy ľudí, ktorí radšej zomrú pre niečo, v čo veria, než by nemali pre čo žiť. Dojímajú ma príbehy ľudí vytrhnutých zo svojich koreňov, ktorých bolesť nepochopí nikto, kto ju neskúsil. A ešte viac ma dojímajú príbehy ľudí, ktorí sa zmieria s blízkosťou smrti a s týmto vedomím jej kráčajú v ústrety, aby bojovali o život. A toto je taký príbeh. Len jeden... krásny... príbeh. (04.05.2006)