Pád Třetí říše

Pád Třetí říše je rozhodně zajímavý počin, nicméně možná zbytečně dlouhý (150 minut). Díky své délce pak v některých pasážích působí dost rozvlekle. Jeho velkým kladem je historická přesnost, s jakou vykresluje poslední dny Adolfa Hitlera a jeho spolupracovníků. Výtečným způsobem tuto osobnost, která tolik ovlivnila běh 20. století, ztvárnil Bruno Ganz (Nebe nad Berlínem). V jeho podání je Hitler naprosto nepříčetný a neschopný jakéhokoliv realistického úsudku či skutečného velení. Toto dokonale vystihuje replika jednoho jeho generála :“Führer posunuje po mapě Evropy pluky, které již dávno neexistují.“ Rovněž skvěle je vykreslena atmosféra Německa v posledních válečných záchvatech : úpadek disciplíny, chaos, děti bojující v ulicích rozstříleného města. Generalita je naprosto neschopná v čemkoli jednotně odporovat Hitlerovi, který kapitulaci rozhodně odmítá a to za jakoukoli cenu. A ta je vysoká, sebevraždu páchá nejen on a Eva Braun, ale i Frau Goebbles beroucí s sebou i svých šest dětí a mnoho dalších. Šílenství ale nezasahuje jen ty nejvýše postavené, sekretářka Trudl (jedna z hlavních postav) postupně ztrácí iluze, aby čelila realitě doslova za pět minut dvanáct. Mně osobně ovšem nejvíce zaujala postava Petera Kranze, dvanáctiletého chlapce z Hitlerjugend. Mladý herec na malém prostoru přesvědčivě ztvárnil dítě strhlé dobou, po kterém dospělí požadují nepochopitelné a iracionální jednání. Kladů filmu je mnoho, ale našly by se i negativa. Krom zmíněné délky je to i jakási celková odtažitost. Tvůrci asi nechtěli působit lacině a slzopudně, ale některé vypjaté scény prostě nevtáhnou diváka tolik, jak by měly. Celkově se však jedná o kvalitní snímek, který si rozhodně zaslouží víc, než jen stát se doplňkem výuky dějepisu na základní škole. (25.04.2005)

Sice ne dokonalý (nejvíc mě asi vadila absence představení některých postav, takhle divák věděl jen o pár nejvyšších pohlavárech a jména ostatních se dozvěděl až na konci), ale jistě výborný historický film. Důraz na herecké výkony, beznadějnou atmosféru, (ne) loajalitu k Vůdci...to vše je velmi silné, na druhou stranu Pád Třetí říše nemůže z obecenstva ani zdaleka vytáhnout emoční maximum, protože přestože film velmi dobře ukazuje i lidskou stránku svých "hrdinů", divák v nich stále vidí ty bestiální zrůdy, které lze těžko litovat. Z několika silných scén u mě se svým dopadem zvítězila ta s Magdou Goebbels a jejími spícími dětmi. A na závěr krátká výstižná citace jedné pravdy z úst hlavní postavy, která se dnes ráda zpochybňuje či přímo vyvrací:"V tu chvíli jsem si uvědomila, že samo mládí není žádná omluva, že jsem se mohla více zajímat." (11.07.2012)

Film, kde hrstkou antihrdinů jsou jedny z nejvíc zvrácených existencí, co 20. století poznalo, je nepříjemný už jen tím, že celou dobu vidíme události z jejich pohledu. Jak jsou zkroušení, zoufalí, vyčerpaní a přitom máme tendence s nimi snad soucítit, protože pořád to jsou "hrdinové" filmu. A takhle nějak to klidně mohlo tehdy vypadat, takže je film nasáklý beznadějí a depkou, kterou umocňuje vědomí neodvratného zániku. (Samozřejmě že si to většina zasloužila). Nicméně je to hodně dlouhý a bohužel ne tak skvělý, aby to po celou tu dobu strhlo, nepočítáme-li několik víc než mrazivých scének (netřeba zmiňovat jakou hlavně). Pochvala jde ale hlavně výběru herců - Bruno Ganz, Corinna Harfouch, Ulrich Matthes a Juliane Köhler jako Eva Braun - všichni typově skvěle obsazení a předvádí výborné výkony. Stará známá písnička - být to kratší, výsledek a dojem by byl mnohem silnější. (03.03.2012)

Přehrávající řvoun Ganz sice vypadá jako Hitler, ale na dobrý film to nestačí. Po první půlhodině se totiž veškerý dramatický neklid či smutek vedlejších postav začne lehce obehrávat a finální katarze nic napravit nestíhá. Z válečného filmu tak nakonec vykrystalizoval dramatický výlet do historie Německa doprovázený zmateným střihem a pocitem filmové (ne)události, o které se mluvilo jen z tematického principu. (05.05.2006)

Pád Třetí říše je autentický popis čehosi, co se jen tak na světě neuděje...a proto je tak unikátní. Sice jsem čekal víc orgií, přeci jenom je čeká smrt o níž vědí a kapsle s jedem jsou volně v nabídce, ale i tak mně tento film dostal svojí nápaditostí a naprosto uhrančivým hereckým výkonem herce, kterého jsem předtim prakticky neznal. Jeho jméno je Bruno Ganz a už nyní je jasné, že právě on se mi do mysli zapamatuje hlavně díky této roli. Řadě novinářům a věčných kritikům na tom nevyhovovalo to, že samotný Hitler není takový morous, jaký se zdá být v realitě. Opak je pravdou jen se snaží být trochu lidštější, když přichází jeho poslední scéna v životě o které ví. Když se to tak veme, je to německý film a těch dobrých je opravdu pomálu. Tento se k ním zapisuje už díky svojí neskonalé atmosféře a zfanatizovanému okolí, které nedokáže pochopit prakticky nikdo až dodnes. --- Až budu stát před Eisenhowerem coby se hodilo víc Sig Heil nebo mu mám prostě potřást rukou? (11.05.2007)