Pád Třetí říše

Veľmi dobre natočený výpravný film z európskej produkcie o posledných hodinách života Adolfa Hitlera. Človeka s podivnou ofinou, ešte podivnejším knírkom a megalomanskym nápadom poraziť celý svet a vybudovať nepremožiteľnú tisícročnú ríšu. Snáď každý, kto má dokončené aspoň základné vzdelanie, musí vedieť ako to dopadlo a aké hrôzy boli v mene tejto chorej ideii spáchané. Snímok "Pád Tretej ríše" režiséra Olivera Hirschbiegela je serióznou filmovou pripomienkou konca muža, ktorý rozpútal druhú svetovú vojnu. Muža, ktorý vykúpal svet v ľudskej krvy. Nech sa naveky smaží v pekle! **** (26.09.2008)

Herecký koncert Bruno Ganze, jedno z nejlepších ztvárnění Adolfa Hitlera, jaké se kdy na plátna dostalo, a pro mě také jeden z nejlepších válečných filmů. Mrazivé a silné scény a perfektně ztvárněni ti nejvyšší představitelé Říše. Zejména Thomas Kretschmann je výborný. Atmosféra tak sugestivní, že jsem měla pocit, jako bych tam, ve Vlčím doupěti byla také. Při tomto filmu jste součástí historie. Říkala jsem si, "tak takto nějak, se to tehdy stalo..." Sledujeme nejen pád Třetí říše, kterou se tak šíleně snažil Adolf vybudovat a která měla být novým, lepším a "čistým" impériem a budoucností nového Německa, ale také pád jednoho malého chlapíka s knírkem a pronikavýma očima, který se svými činy zapsal jako jedna z nejzásadnějších, největších a nejkrutějších postav dějin. Film zachycuje jeho poslední chvíle a pád jeho moci a velikosti, když vidí, jak se všechno, co po léta budoval, ztrácí kdesi v dáli a lidé, do kterých vkládal naděje, ho dle jeho, zradili, nebo padli. Film je ještě autentičtější díky jeho osobní sekretářce, Traudl Jungové, díky jejímž zápiskům vůbec mohl takto vzniknout. Jaký vlastně Adolf Hitler byl? Takový, jak ho různorodě prezentují v mnoha filmových a literárních dílech, nebo takový, jak sám sebe znal jen on? (11.05.2007)

Humbuk kolem dalšího německého snímku. Je třeba uznat, že kinematografie našich západních sousedů teď vládne Evropě. Pád Třetí říše si vzal za cíl zmapovat jednání skupiny kolem Adolfa Hitlera v mezní situaci ruského sevření – tedy během posledních hodin před „Vůdcovou“ sebevraždou. Žádných zuřivých bojů se ale nedočkáme, boje se odehrávají mezi jednotlivými nacistickými představiteli, kteří si postupně uvědomují reálnost konce. Bez jakéhokoliv náznaku zodpovědnosti za spáchané zlo kamera přirozeně sbíhá na osobu Adolfa Hitlera, v té době už zbídačené paranoidní trosky. Skleslý, vzteklý, umíněný a především úchvatný Bruno Ganz a naivním mládím poznamenaná osobní sekretářka Traudl Jungeová (hraje ji skvělá Alexandra Maria Lara) jsou kostrou celého příběhu, příběhu, do kterého nepronikne ani paprseček slunečního svitu – pro zajímavost spolu hráli dohromady v již pěti filmech, mj. i v působivém Baader Meinhof Komplexu. A oněch paprsků tam chybí víc.. Ve výsledku rozmáchlá komorní studie bez kýžené katarze.. (07.06.2009)

Přehrávající řvoun Ganz sice vypadá jako Hitler, ale na dobrý film to nestačí. Po první půlhodině se totiž veškerý dramatický neklid či smutek vedlejších postav začne lehce obehrávat a finální katarze nic napravit nestíhá. Z válečného filmu tak nakonec vykrystalizoval dramatický výlet do historie Německa doprovázený zmateným střihem a pocitem filmové (ne)události, o které se mluvilo jen z tematického principu. (05.05.2006)

Na můj souhlas s Civalem v dané věci 100% nestačí. Avšak musím připustit, že Druhá světová je mi natolik blízká, tatíček Áda je tak majestátní a Ulrich Matthes, jež ztvárnil Goebbelse, ještě o tolik hrůznějsí než byl Goebbels ve skutečnosti, že jsem snímek i přes pomalé tempo hltal. A ještě něco musím říct. Už mi přijde skoro trapná typická barva 2. světové války v nových filmech - jakási vybledlá barevnost. Je to snad úplně všude a už mi to trochu leze krkem. (30.07.2006)