Pád Třetí říše

Precizně a velkoryse natočená agónie rozkládajícího se politického systému a kdysi pyšné a neporazitelné armády nacistického Německa. Patrně nejpůsobivější německý film o vlastním pohledu na účast v 2. světové válce. Až na detaily, jako jsou osobní dialogy mezi jednotlivými postavami, se opírá o historická fakta. Hodinu po hodině můžeme sledovat, jak se neúprosně stahuje smyčka obklíčení kolem Berlína, jak klesá nálada osazenstva bunkru pod Říšským sněmem až na bod mrazu, obnažují se lidské charaktery a samozvaná elita, která chtěla vládnout světu, účtuje sama se sebou. Vynikající studie lidských charakterů v mezní situaci, útěk před odpovědností v přímém přenosu. Bruno Ganz si za své ztvárnění německého diktátora zaslouží nejvyšší uznání. Celkový dojem: 95 %. (09.07.2013)

Před shlédnutím filmu jsem se ani já nevyhnula velkému množství novinových článků a informací tvrdících, že zobrazuje Hitlera jako hodného, milého a přívětivého člověka. Doopravdy je tu ukázán jako vyšinutý a fanatický vůdce s charizmatem, které dokáže strhnout lidi k naprosté oddanosti, který ale přes to přese všechno byl člověk (to mu nikdo nemůže vzít, schopný se i usmát, být milý na svoje nejbližší a říct i pěkné slovo. To ho však v žádném případě neospravedlňuje a rozhodně tak nečiní ani Pád třetí říše. Ostatně Hitler zde je sice ústřední postavou, ale rozhodně ne jedinou. Všichni herci, samozřejmě v čele s Bruno Ganzem jsou perfektní (mě osobně uchvátil třeba Goebbles), kameře, hudbě ani výpravě nemůžu vytknout jedinou věc. Navíc trochu netradiční pohled na 2.sv.v. mě dost zaujal a některé scény mi budou běhat před očima ještě hodně dlouho... Některé pasáže ve mě zanechaly opravdu hluboký dojem a místy šla z plátna opravdu hrůza nad tím, čeho je člověk (například matka 6-ti dětí) v loajálnosti jednomu "Führerovi" schopen. (16.02.2006)

V multiplexe som tak tiché obecentvo počas záverečných titulkov ešte nezažil. Der Untergang je skromné majstrovské dielo, silné predovšetkým obsahom, ktorý rekonštruuje. Váhou daných udalostí. Obrazovo ide totiž o divadelne striedmu interiérovú záležistosť, stojacu na čo najviac realistickom poňatí scény a na hereckých výkonoch. A tie sú unikátne. Nielen Bruno Ganz, ale aj ostatní protagonisti hrajú s maximálnym nasadením. Výborne obsadené tváre manželov Goebbelsovcov, ktorí svojou chladnokrvnosťou a nezdravou oddanosťou Vodcovi takmer presahujú hrozný výraz Hitlerovej démonickej osobnosti. Goebbelsov chladný výraz očí ma bude ešte nejaký ten piatok prenasledovať. Film okrem iného podniecuje myšlienku, ako by asi vyzeral svet, keby Hitlerovi vyšiel jeho plán. Scéna, v ktorej sa s vizionárskym preslovom prechádza popri makete centra hlavného mesta Tretej ríše je jednou z najlepších vo filme. (21.04.2005)

Tragický, a proto nejjasnější doklad toho, jak může mediální masáž a uměle vyvolaná kontroverze vyrobit z průměrného, ne-li přímo špatného snímku filmovou událost. Scenáristicky nezvládnutý kolaps Třetí říše donekonečna klopýtá pouze okolo motivů padlého snu a rozmetené vize německé říše a diváci celého světa jaksi automaticky sypou z portmonek penízky a z kapes hvězdičky. I když Bruno Ganz v některých momentech decentně přehrává a líčení událostí posledních dnů války probíhá velice fádním, v podobnosti zoufalství jednotlivých postav i stereotypním a formálně velenudným způsobem. Jenže je to "událost", je tam Hitler a umírají tam - bez inscenačních zábran - lidé. Bohužel, pravdivá a realistická rekonstrukce se ještě nerovná dobrý film, což je věc, kterou si drtivá většina diváků v souvislosti s válečným žánrem posledních let pořád ještě neuvědomila. (05.09.2005)

Strhující a do jisté míry až dokumentárně autentické drama o posledních dnech říšského Führera Adolfa Hitlera a jeho kolosální říše. Rys dokumentárnosti je tak silný, že tento hraný film svou rámcovou strukturou doplněnou autentickým záznamem vzpomínek jedné z hlavních hrdinek (Hitlerovy osobní sekretářky Traudl Jungeové, na motivy jejíchž memoárů film vznikl) připomíná jakýsi hraný dokument, jimiž proslula třeba produkce televize HBO. Velmi zajímavé je také skloubení dvou dualitních světů - podzemního Führerova bunkru, naprosto izolovaného od dění venku (dotvářeného klaustrofobními záběry úzkých betonových chodeb a pokojů), a frontové linie neúprosně se blížící k berlínské vládní čtvrti (silné jsou především naturalistické scény, ať už přímo z frontové linie či z lazaretu). Ta izolovanost myšlení a atmosféry v bunkru je dokonalou metaforou faktu, proč sami Němci netušili nic o hrůzách, které se okolo nich děly a které mašinerie zrůdného režimu rozpoutala. To úžasné zjištění, že Hitler byl v osobním kontaktu galantní a téměř milý muž (ač zjevně psychicky a osobnostně narušený a vyšinutý), v podstatě nesouvisející s obecně známou tváří Vůdce, to vysvětluje i onu podivnou schizofrenii příslušníků SS, ale i obecně jakéhokoliv sociopata zneužívající své vysoké místo v systému. Vždyť všichni ti dozorci z koncentračních táborů, jakož i pohlaváři Třetí říše měli svou fungující rodinu, která je znala jako vzorné otce a manžely... Kapitolou samou o sobě je herecký výkon Bruna Ganze. Jestliže se různými televizními cenami ověnčený herecký výkon Roberta Carlyleho z televizního dokumentu Hitler: Vzestup zla blíží tomu, jak lze rekonstruovat mediální obraz Adolfa Hitlera, pak při pohledu na Bruno Ganze se díváte do tváře skutečnému Adolfu Hitlerovi. Úžasná herecká metamorfóza. Podobné filmy: Valkýra (12.06.2008)