Pád Třetí říše

Před shlédnutím filmu jsem se ani já nevyhnula velkému množství novinových článků a informací tvrdících, že zobrazuje Hitlera jako hodného, milého a přívětivého člověka. Doopravdy je tu ukázán jako vyšinutý a fanatický vůdce s charizmatem, které dokáže strhnout lidi k naprosté oddanosti, který ale přes to přese všechno byl člověk (to mu nikdo nemůže vzít, schopný se i usmát, být milý na svoje nejbližší a říct i pěkné slovo. To ho však v žádném případě neospravedlňuje a rozhodně tak nečiní ani Pád třetí říše. Ostatně Hitler zde je sice ústřední postavou, ale rozhodně ne jedinou. Všichni herci, samozřejmě v čele s Bruno Ganzem jsou perfektní (mě osobně uchvátil třeba Goebbles), kameře, hudbě ani výpravě nemůžu vytknout jedinou věc. Navíc trochu netradiční pohled na 2.sv.v. mě dost zaujal a některé scény mi budou běhat před očima ještě hodně dlouho... Některé pasáže ve mě zanechaly opravdu hluboký dojem a místy šla z plátna opravdu hrůza nad tím, čeho je člověk (například matka 6-ti dětí) v loajálnosti jednomu "Führerovi" schopen. (16.02.2006)

Nakonec jsem se rozhodl, že do třetice všeho dobrého se na Pád třetí říše podívám znovu a třeba se mi konečně povede docenit jeho kvality. Nepovedlo, právě naopak, zhnusen českým dabingem, který překryl jako mlha nádhernou německou stopu vymyzel i ten jediný klad, který jsem na tomto snímku viděl. Zbyl jen ten příšerný pocit, že se budu muset více jak dvě hodiny dívat na přehrávajícího Ganze a divadelní režii. Nevím kolik peněz tenhle snímek stál, ale celkově působí jako omšelý televizní film vyprodukovaný Českou televizí, bez špetky vlastního nápadu, pořádných herců a emotivní dějové linie. Exteriérové scény působí neskutečně vtipným dojmem a krom zfanatizovaných Hitlerových dětí, kteří jsou posedlí 'vnitřním démonem', stejně jako jejich vůdce nenabízejí vůbec nic, co by stálo za soustředění. Ačkoli samotné téma je fascinující nepovedlo se tvůrcům vykreslit potřebnou atmosféru, snímek též postrádá znatelný vývoj a hlavně gradaci. Jedná se spíše o nestabilní kostru, jejíž základy tvoří vše co už jsme dávno viděli, a kterou tvůrci ukázali světu ještě dříve než byla dokončena. Snaha tvůrců o historickou korektnost a nezaujatost žádnou stranou vychází vniveč a Pát Třetí říše tak celkově vypadá právě jako Hitler chvíli před svou smrtí. [TOP 19/10 70%] (11.05.2007)

Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti... (21.01.2006)

Konec dubna 1945, Berlín - ideální místo pro koncert kapely s názvem Suicidal Tendencies.. Führer jako uřvaný, zakomplexovaný slaboch, odříznutý nejen zdmi bunkru od neúprosné reality hroutící se říše. Populistický kněz, co už dávno káže v prázdném svatostánku, načež mocnosti udělají od jeho oltáře ke vchodu tlustou čáru a rozdělí skoro na padesát let kostelní lavice na levé a pravé. Moc ztrácející figurka, která kouzlem ironie v době nedostatku pohonných hmot potřebuje benzín k zabránění vlastní identifikace.. Je mi líto těch, co čekali nad patkou rohy a místo jedné nohy kopyto, ale Der Untergang nelze vinit z nějakého polidštění nacistických pohlavárů ani omylem. V souladu s německou strohostí přinášejí narůstající zoufalství a sebevraždy spíše chlad a pocity diváka mají blíže k zadostiučinění než nějaké lítosti, aby pak autor vpálil jako dokonalý emoční protiklad smrt šesti nevinných bez možnosti volby. Kdo s informacemi z Hirschbiegelova filmu naloží dobře, užije si o to více poctivé filmařiny a německé poválečné sebereflexe. A jinak, jednomu z místních uživatelů, píšícímu své drísty tučným písmem, bych milerád dopřál několikaminutový pobyt ve "sprchách" zařízení Auschwitz - Birkenau, aby pak lehce narůžovělý a lapajíc po dechu našel ještě více pochopení pro činy svého rakouského génia.. (20.10.2011)

Bruno Ganz předvádí opravdu úchvatný výkon. Viděl jsem už mnoho ztvárnění Hitlera, ale většinou to byly jen nechtěné parodie. Jeho gestika a mimika tady jsou propracovány do nejmenších detailů. Je zajímavé, že filmy jako Rain Man dostávají plné hodnocení především kvůli výkonům hlavního hrdiny, na rozdíl od Pádu třetí říše, který toho nabízí přeci jen víc. Film stojí na Ganzovi, jedné nechutné scéně a tísnivé atmosféře bunkru. Vše bohužel shazuje úmorná stopáž. (02.10.2010)