Pád Třetí říše

Veľmi dobre natočený výpravný film z európskej produkcie o posledných hodinách života Adolfa Hitlera. Človeka s podivnou ofinou, ešte podivnejším knírkom a megalomanskym nápadom poraziť celý svet a vybudovať nepremožiteľnú tisícročnú ríšu. Snáď každý, kto má dokončené aspoň základné vzdelanie, musí vedieť ako to dopadlo a aké hrôzy boli v mene tejto chorej ideii spáchané. Snímok "Pád Tretej ríše" režiséra Olivera Hirschbiegela je serióznou filmovou pripomienkou konca muža, ktorý rozpútal druhú svetovú vojnu. Muža, ktorý vykúpal svet v ľudskej krvy. Nech sa naveky smaží v pekle! **** (26.09.2008)

Pád Třetí říše je rozhodně zajímavý počin, nicméně možná zbytečně dlouhý (150 minut). Díky své délce pak v některých pasážích působí dost rozvlekle. Jeho velkým kladem je historická přesnost, s jakou vykresluje poslední dny Adolfa Hitlera a jeho spolupracovníků. Výtečným způsobem tuto osobnost, která tolik ovlivnila běh 20. století, ztvárnil Bruno Ganz (Nebe nad Berlínem). V jeho podání je Hitler naprosto nepříčetný a neschopný jakéhokoliv realistického úsudku či skutečného velení. Toto dokonale vystihuje replika jednoho jeho generála :“Führer posunuje po mapě Evropy pluky, které již dávno neexistují.“ Rovněž skvěle je vykreslena atmosféra Německa v posledních válečných záchvatech : úpadek disciplíny, chaos, děti bojující v ulicích rozstříleného města. Generalita je naprosto neschopná v čemkoli jednotně odporovat Hitlerovi, který kapitulaci rozhodně odmítá a to za jakoukoli cenu. A ta je vysoká, sebevraždu páchá nejen on a Eva Braun, ale i Frau Goebbles beroucí s sebou i svých šest dětí a mnoho dalších. Šílenství ale nezasahuje jen ty nejvýše postavené, sekretářka Trudl (jedna z hlavních postav) postupně ztrácí iluze, aby čelila realitě doslova za pět minut dvanáct. Mně osobně ovšem nejvíce zaujala postava Petera Kranze, dvanáctiletého chlapce z Hitlerjugend. Mladý herec na malém prostoru přesvědčivě ztvárnil dítě strhlé dobou, po kterém dospělí požadují nepochopitelné a iracionální jednání. Kladů filmu je mnoho, ale našly by se i negativa. Krom zmíněné délky je to i jakási celková odtažitost. Tvůrci asi nechtěli působit lacině a slzopudně, ale některé vypjaté scény prostě nevtáhnou diváka tolik, jak by měly. Celkově se však jedná o kvalitní snímek, který si rozhodně zaslouží víc, než jen stát se doplňkem výuky dějepisu na základní škole. (25.04.2005)

Na jednej strane az televizny look (nech sa mi nikto nesnazi nahovorit, ze to ma navodit autenticku atmosferu) a pekelne pomale tempo, na druhej strane famozny vykon Bruna Ganza a nepopieratenle mocne momenty. Ma to byt film s vypovednou hodnotou? Tej film vela nema. Ma to byt posobiva vojnova drama? Na to je az prilis prosta a komorna. A hlavne to kolisanie medzi mainstreaovym a komornym feelingom mi dost prekazalo. Nemozem vsak popierat, ze som sa slusne bavil (za jednu hviezdicku sa zaluzil Bruno Ganz), avsak mam pocit, ze to bolo len koli nametu (Hitler). (7/10) (17.01.2008)

Precizně a velkoryse natočená agónie rozkládajícího se politického systému a kdysi pyšné a neporazitelné armády nacistického Německa. Patrně nejpůsobivější německý film o vlastním pohledu na účast v 2. světové válce. Až na detaily, jako jsou osobní dialogy mezi jednotlivými postavami, se opírá o historická fakta. Hodinu po hodině můžeme sledovat, jak se neúprosně stahuje smyčka obklíčení kolem Berlína, jak klesá nálada osazenstva bunkru pod Říšským sněmem až na bod mrazu, obnažují se lidské charaktery a samozvaná elita, která chtěla vládnout světu, účtuje sama se sebou. Vynikající studie lidských charakterů v mezní situaci, útěk před odpovědností v přímém přenosu. Bruno Ganz si za své ztvárnění německého diktátora zaslouží nejvyšší uznání. Celkový dojem: 95 %. (09.07.2013)

Chceme-li naplnit pojem umělecký dokument a hledáme-li vhodný příklad, PÁD TŘETÍ ŘÍŠE bude vždy určitě patřit mezi to nejlepší v naší nabídce. Mikrokosmos bunkru v zahradě říšského kancléřství, podzemní kasemata v zatahující se síti Rudé armády, laboratoř duší nejen těch dole, ale i těch na povrchu, nezadržitelný zánik ideologie, která nikdy neměla vejít ve skutečnost. Pozdní Thyssenovo prozření, vyjádřené výstižnou větou "Měli jsme za to, že máme před sebou bohy; bohužel se však ukázalo, žde jde pouze o polokretény" naznačuje rozporuplnou obojakost pozice většiny dobového německého veřejného mínění. Sebevraždy lidí jako Hitler nebo Goebbels za těchto okolností byly jen logické a předešly stejně formulované judikáty budoucího norimberského soudu. Anatomie zrůdné pokleslosti a hnusu, který má i svůj vnějškový lidský rozměr, je vždy inspirující. A hlavně varující. Nejen pro Němce. (27.08.2007)