Pád Třetí říše

Před několika lety byl tento film v kinech a hodně lidí o něm básnilo nejen v recenzích. Já však ignoroval tento snímek velmi dlouho až přišel okamžik, kdy jsem se ho rozhodl shlédnout ve Filmovém klubu ČT. Potvrdilo se čeho jsem se obával. Matné herecké výkony včetně hlavní herecké hvězdy, která z Hitlera udělal naprostého blázna, který je nudný, obyčejný a zničený. Na to se mi moc dívat nechce a film hodně sází na Hitlerovskou auru, která neexistuje. Sledujeme tak pouze příběh jednoho bunkru plného lidí co věřili ve vůdce a těch co nevěřili. Psychologie postav je nulová, protože se nic kromě výlevů vůdce neděje a jen čekáme dokud nepřinese očekávanou oběť, kterou známe z dějepisu. nic překvapivého, nic nového, nic co by stálo za to. (10.05.2007)

Dilema, kdo je lepší mě uvádí v rozpolcenost.. Ale kdo je lepší? 5* Robert Carlyle v Hitller: vzestup zla či 5* Bruno Ganz? Co by bylo kdyby na Hitler:vzestup zla bylo tolik prostředků jako na Der Untergang? Kdo je věrohodnější? Fyzicky? Duševně? Mimikou? Fyzicky a mimikou je asi Ganz trochu blíže originálu..., ale lze to tak dát do rovnice? Který film lépe vystihuje atmosféru? Oba filmy jsou výtečně a hlavně nezapomenutelné, to je podstatné !!!! ... Proto nezapomeňme, až zas nějakej magor bude chtít za skryté podpory manipulovat s lidskými mozky ... Tyhle dva filmy by se měly promítat po sobě... tak jak to začíná... a jak to končí.... (02.05.2005)

No na jednu stranu jsme cekal vic, ale na druhou stranu jsme nebyl vubec zklamanej. Ale jak uz to tak bejva u tehle filmu, co maj pres dve hodiny, misty jsem se nudil. Pokud jsou zabery do ulic Berlina, kde se bojuje, je to parada. Pokud je na scene Adolf Hitler je to bezchybny. Ale pak tu jsou sceny, kde se jen keca a Adolf tu neni a ty jsou misty zajimave, ale misty nudne. Urcite by pomohlo film zkratit na dve hodiny, misty to bylo docela natahovany. Je fajn, ze Hirschbiegel dostal vetsi rozpocet a nemusel se soustredit ciste na bunkr, ale moh ukazat i nejake vybuchy. O hercich sice nekdo muze tvrdit, ze je jejich vykon trochu dany postavama, ktery hrajou (coz je jiste pravda) a nezalezi tudiz na jejich hereckem talentu, ale podle me byli bezchybny. Hlavne samozrejme Adolf Hitler, fakt perfektni vykon, kdyz se nastval tak to nebyl Bruno, ale Adolf. Z ostatnich hercu, ktery jsou prevazne nadprumerny, me uz zaujal jen Ulrich Matthes jako Goebbels, kterej vypadal docela odporne. Ale prislo mi, ze tu je tech hercu zbytecne moc, mel sem v nekterejch trochu zmatek. Mozna se dalo dat do filmu vice vypjatych scen v podani Hitlera, ale i tak se tenhle film radi mezi nejlepsi nemecke filmy. (03.05.2006)

Jsou filmy, o kterých se píše, že mají nezfilmovatelnou předlohu. Tenhle spadá spíše do kategorie nezfilmovatelné téma. Poslední dny Hitlera zfilmované tak, že v nich Vůdce hraje jednu z hlavních rolí, to už chce hodně odvahy. V případě německé realizace i obrovskou dávku upřímné sebereflexe, kterou bychom jí my mohli jen tiše závidět. Ale hodnotí se film, ne záměr. A ten určitě není bez chyby. Opravdu by neškodilo ho trochu prostříhat. Dívat se třetinu filmu na sebevraždy německého důstojnictva přeci jen omrzí a někdo, kdo se trochu orientuje v historii 2. svět války, tam také příliš nového nenajde. Znát je i Evropský rozpočet s exteriéry jedné a té samé ulice. Na druhou stranu jako drama postavené na hereckých výkonech a silném tématu výborné. Četl jsem, že film zlidšťuje Hitlera. Film sám o sobě svými prostředky by dokázal zlidštit i satana, kdyby to šlo. Zvláště ve srovnání s Goebblesem vychází Vůdce jako ubohý vyšinutý stařík. Hodně udělala své i jedna z prvních scén - přijímání sekretářky. Ale jen na první pohled. Kdo bude nad filmem trochu peřmýšlet, najde tam jeho zrůdnosti přesně v té podobě, ve které dokázaly uhranout německý národ. A které dokáží zapustit kořeny i dnes. (12.06.2005)

Strhující a do jisté míry až dokumentárně autentické drama o posledních dnech říšského Führera Adolfa Hitlera a jeho kolosální říše. Rys dokumentárnosti je tak silný, že tento hraný film svou rámcovou strukturou doplněnou autentickým záznamem vzpomínek jedné z hlavních hrdinek (Hitlerovy osobní sekretářky Traudl Jungeové, na motivy jejíchž memoárů film vznikl) připomíná jakýsi hraný dokument, jimiž proslula třeba produkce televize HBO. Velmi zajímavé je také skloubení dvou dualitních světů - podzemního Führerova bunkru, naprosto izolovaného od dění venku (dotvářeného klaustrofobními záběry úzkých betonových chodeb a pokojů), a frontové linie neúprosně se blížící k berlínské vládní čtvrti (silné jsou především naturalistické scény, ať už přímo z frontové linie či z lazaretu). Ta izolovanost myšlení a atmosféry v bunkru je dokonalou metaforou faktu, proč sami Němci netušili nic o hrůzách, které se okolo nich děly a které mašinerie zrůdného režimu rozpoutala. To úžasné zjištění, že Hitler byl v osobním kontaktu galantní a téměř milý muž (ač zjevně psychicky a osobnostně narušený a vyšinutý), v podstatě nesouvisející s obecně známou tváří Vůdce, to vysvětluje i onu podivnou schizofrenii příslušníků SS, ale i obecně jakéhokoliv sociopata zneužívající své vysoké místo v systému. Vždyť všichni ti dozorci z koncentračních táborů, jakož i pohlaváři Třetí říše měli svou fungující rodinu, která je znala jako vzorné otce a manžely... Kapitolou samou o sobě je herecký výkon Bruna Ganze. Jestliže se různými televizními cenami ověnčený herecký výkon Roberta Carlyleho z televizního dokumentu Hitler: Vzestup zla blíží tomu, jak lze rekonstruovat mediální obraz Adolfa Hitlera, pak při pohledu na Bruno Ganze se díváte do tváře skutečnému Adolfu Hitlerovi. Úžasná herecká metamorfóza. Podobné filmy: Valkýra (12.06.2008)