Pád Třetí říše

Jsou filmy, o kterých se píše, že mají nezfilmovatelnou předlohu. Tenhle spadá spíše do kategorie nezfilmovatelné téma. Poslední dny Hitlera zfilmované tak, že v nich Vůdce hraje jednu z hlavních rolí, to už chce hodně odvahy. V případě německé realizace i obrovskou dávku upřímné sebereflexe, kterou bychom jí my mohli jen tiše závidět. Ale hodnotí se film, ne záměr. A ten určitě není bez chyby. Opravdu by neškodilo ho trochu prostříhat. Dívat se třetinu filmu na sebevraždy německého důstojnictva přeci jen omrzí a někdo, kdo se trochu orientuje v historii 2. svět války, tam také příliš nového nenajde. Znát je i Evropský rozpočet s exteriéry jedné a té samé ulice. Na druhou stranu jako drama postavené na hereckých výkonech a silném tématu výborné. Četl jsem, že film zlidšťuje Hitlera. Film sám o sobě svými prostředky by dokázal zlidštit i satana, kdyby to šlo. Zvláště ve srovnání s Goebblesem vychází Vůdce jako ubohý vyšinutý stařík. Hodně udělala své i jedna z prvních scén - přijímání sekretářky. Ale jen na první pohled. Kdo bude nad filmem trochu peřmýšlet, najde tam jeho zrůdnosti přesně v té podobě, ve které dokázaly uhranout německý národ. A které dokáží zapustit kořeny i dnes. (12.06.2005)

Strhující a do jisté míry až dokumentárně autentické drama o posledních dnech říšského Führera Adolfa Hitlera a jeho kolosální říše. Rys dokumentárnosti je tak silný, že tento hraný film svou rámcovou strukturou doplněnou autentickým záznamem vzpomínek jedné z hlavních hrdinek (Hitlerovy osobní sekretářky Traudl Jungeové, na motivy jejíchž memoárů film vznikl) připomíná jakýsi hraný dokument, jimiž proslula třeba produkce televize HBO. Velmi zajímavé je také skloubení dvou dualitních světů - podzemního Führerova bunkru, naprosto izolovaného od dění venku (dotvářeného klaustrofobními záběry úzkých betonových chodeb a pokojů), a frontové linie neúprosně se blížící k berlínské vládní čtvrti (silné jsou především naturalistické scény, ať už přímo z frontové linie či z lazaretu). Ta izolovanost myšlení a atmosféry v bunkru je dokonalou metaforou faktu, proč sami Němci netušili nic o hrůzách, které se okolo nich děly a které mašinerie zrůdného režimu rozpoutala. To úžasné zjištění, že Hitler byl v osobním kontaktu galantní a téměř milý muž (ač zjevně psychicky a osobnostně narušený a vyšinutý), v podstatě nesouvisející s obecně známou tváří Vůdce, to vysvětluje i onu podivnou schizofrenii příslušníků SS, ale i obecně jakéhokoliv sociopata zneužívající své vysoké místo v systému. Vždyť všichni ti dozorci z koncentračních táborů, jakož i pohlaváři Třetí říše měli svou fungující rodinu, která je znala jako vzorné otce a manžely... Kapitolou samou o sobě je herecký výkon Bruna Ganze. Jestliže se různými televizními cenami ověnčený herecký výkon Roberta Carlyleho z televizního dokumentu Hitler: Vzestup zla blíží tomu, jak lze rekonstruovat mediální obraz Adolfa Hitlera, pak při pohledu na Bruno Ganze se díváte do tváře skutečnému Adolfu Hitlerovi. Úžasná herecká metamorfóza. Podobné filmy: Valkýra (12.06.2008)

Pád třetí říše podporuje známé pravidlo, že podobné věci vždycky nejlépe natočí v zemi, o kterou jde. Tvůrci zvolili dokumentaristický přístup, což mi osobně velmi vyhovuje, i když nutno říct, že pár událostí je samozřejmě autorskou licencí. Kromě pochval ke scénáři, režii a hercům se ovšem musím zmínit o jiné věci. Nikdy jsem nerozuměl řečem o "zlidšťování" Hitlera v tomto filmu, Hitler je tu zkrátka předveden jako člověk, ne nějaké esenciální zlo. Nic takového přece neexistuje. Člověk je člověk, dobrý či zlý. (11.10.2005)

Film je velmi dlouhý a docela repetitivní, ale tím právě dokonale vystihuje bezmoc a beznaděj, která se dala ve führerbunkru v posledních deseti dnech evropské války krájet nožem. Hirschbiegelovi se podařilo propojit osudy všech důležitých a i několika anonymních postav tak, aby to stále ještě působilo jako ucelený příběh a ne jen slepenec jednotlivých osudů, ale zároveň má film i značnou dokumentární výpovědní hodnotu. Po druhém zhlédnutí zvyšuji hodnocení. (Poprvé 2004 v Bio Illusion, podruhé 11.7.2013) (12.07.2013)

Dilema, kdo je lepší mě uvádí v rozpolcenost.. Ale kdo je lepší? 5* Robert Carlyle v Hitller: vzestup zla či 5* Bruno Ganz? Co by bylo kdyby na Hitler:vzestup zla bylo tolik prostředků jako na Der Untergang? Kdo je věrohodnější? Fyzicky? Duševně? Mimikou? Fyzicky a mimikou je asi Ganz trochu blíže originálu..., ale lze to tak dát do rovnice? Který film lépe vystihuje atmosféru? Oba filmy jsou výtečně a hlavně nezapomenutelné, to je podstatné !!!! ... Proto nezapomeňme, až zas nějakej magor bude chtít za skryté podpory manipulovat s lidskými mozky ... Tyhle dva filmy by se měly promítat po sobě... tak jak to začíná... a jak to končí.... (02.05.2005)