King Kong

V King Kongovi z roku 1933 je jedno místo... Ann stojí před kamerou a Carl Denham ji předříkává, co má dělat. Scéna vrcholí slavným "scream Ann, scream for your life" a větou "what´s the thing she´s really going to see". Síle a atmosféře této scény se Jacksonův remake přiblížit nedokázal, ale to mu nelze mít za zlé. Jeho Kong je spíše než děsivým monstrem, která ježilo diváků vlasy hrůzou na hlavě, polidštěným a hravým veleopem, které útočí na úlně jiné oblasti. Je to monstrum stvořené tak, jak ho chtělo vidět každé dítě, monstrum ochranitel. A společně s ním jsou pozměněny i archetypální podoby hlavních aktérů – Ann není křehká a bezbranná kráska, která polovinu filmu hystericky prokřičí, Carl není entuziastický dobrodruh s kamerou... Naomi Watts je emancipovanější, odvážnější, aktivnější... a skvělá. Jack Black je sebestředný, sobecký, křivý... a skvělý. Je to právě on, kdo zahubí mocného Konga, jeho touha po zisku, touha prodat tajemství za cenu jedné vstupenky. Velká a dle mého vydařená aktualizace King Konga. To, že se netvor proměňuje z děsivého na sympatického, mu paradoxně na síle neubírá. Na síle filmu ubírá velký nedostatek sebekritiky a ochoty vynechat zbytečné mnohomluvy a nadbytečné scény, které zabíjejí tempo i emoce. Vizuální obžerství a opakování některých scén se nevyplatí v závěru, který vyzní poněkud do ztracena. Škoda, přitom stačilo, aby se Jackson a spol. trochu oprostili od lásky k příběhu a dali mu pevnější tvar. Stejně tak se mohl režisér vyvarovat zbytečných a přesládlých klišé, které nemají s poetikou původního filmu z roku 1933 co do činění. Být jich méně a být umírněnější, bylo vše v naprostém pořádku. I tak je ale King Kong královskou podívanou a filmem, který má kouzlo "ztracených světů", patos hrdinů, krásek a monster. Chybí mu ale soudržnost a vnitřní energie Pána prstenů, chybí mu skutečně silné emoce... Nechybělo mnoho a vše bylo v pořádku, nicméně ve stávající podobě King Kong pouze naplnil má nijak přehnaná očekávání a to je od Jacksona poměrně málo. (17.12.2005)

King Kong, král rozporů. A jednoznačně dobrý film. Líbil se mi víc, než jsem čekal, ačkoliv souhlasím prakticky se všemi „obecnými“ připomínkami. Romantická linka je skutečně nešikovně skrouhnutá, rafting s parníkem dle mého naprosto zbytečný, stopáž nadsazená a monotematických sto minut s novými a hnusnějšími příšerkami bez hlubšího smyslu a posléze i zábavnosti doslova ubíjející. Hodně jsem se bál triků. A oprávněně. Kvalita Kongovo provedení se láme mezi záběry od hrudi nahoru a obrázky celku. Zatímco detaily na obličej jsou fantasticky renderované, digitální onanie od hlavy až k patě mají k realističnosti, nebo alespoň uvěřitelnosti extrémně daleko. To mi zabilo bruslící scénu, proto jsem nechápavě kroutil hlavou, když se od krásné Naomini tváře přebíhá na Kongovo nezvládnuté třepání plastovou panenkou. Ani moc nechápu, kde se stala chyba. Proč je New York tak úžasný, zatímco z každého láskyplného pohledu v džungli čučí bluescreen snad až do vedlejšího sálu. Vždyť i to žonglování je digitální... zbytečně. Emoce mi proto neposílal oční kontakt Konga s blonďatou ultrakrasavicí, ale sám Jackson, jenž v mnoha momentech ukazuje svou filmařskou velikost. Newyorské entré, oběť pro Konga a hlavně pozvolný a konečně dokonale soudržný závěr mě přesvědčili, že Kong si těch 70% zaslouží. I když Jack Black zastiňuje všechny v dosahu sta námořních mil, i když Jacksonovo zalíbení v zeleném pozadí je mnohdy kontraproduktivní (zadní projekce s běžící Ann a T-rexovým okem fakt nemá daleko k 50. rokům), i když skvělou honičku s taxíky pohřbí přestylizovaný nástup Naomi v prázdné ulici a ačkoliv skok o tyči nebo rozmazané framey považuju za špičku ve svém oboru (tedy v trapnosti). Jsem zkrátka spokojen, protože po útěku před brontosaury, snad nejostudnější scéně v áčkovém blockbusteru od dob hokeje v Batman a Robin, bych alespoň ty slabé čtyři hvězdy nečekal. Příště ať Peter ubere z plynu a poslouchá své rádce v otázkách obludnosti některých pasáží a bude zase trochu líp. (20.12.2005)

Po Pánu Prstenů sebou nesl Jackson balvan očekávání jeho dalšího filmu a ten balvan byl, přiznejme si, velký jako King Kongova ranní stolice (Rimmerova jednotka velikosti). A výsledek? Plavba na Venture nezáživně dlouhá, prostředek na Skull Island přehnaně spektakulární (netočil to Sommers?) a tak jen bohužel v úplném závěru na Empire State Building si pro mě Jackson zachoval tvář poutavého vypravěče. Škoda jen, že stopáž filmu o Gorile v mlze se více nepřiblížila číslu původní verze z roku 1933. Zase mi nikdo nevysvětlil, jak toho několikatunového zamilovaného opičáka naložili bez těžké techniky na loď.. (18.05.2009)

Aby to bylo na pět hvězdiček, vidím dvě řešení. Buď King Konga zkrátit nebo protáhnout. Největší slabinou je nedořečení vyřčeného, takže kdyby se vyhodily zápletky, které pak nejsou ukončeny, pomohlo by to. Takhle film působí příliš roztěkaně. Osobně bych se klonil spíše k prodloužení, protože mě většina nedořešených věcí zaujala a umím si představit, že např. při čtyřech a půl hodinách by to mohlo působit mnohem celistvěji. Neškodilo by např. více propracovat milostnou linii mezi Driscollem a Darrowovou. Co se týká vizuálních kouzel, určitá pohádkovost mi nevadí. Ano, místy nebyly triky tak nějak úplně to pravé ořechové, ale pokud mě dokáže film zaujmout jinak, neřeším to. A to King Kong dokázal. (16.12.2005)

Ani ve snu jsem nečekala, že se takhle královsky pobavím a přesto, že na připomínkách tu i jinde vyslovených něco je, nenechám si vzít ten příjemný pocit, že jsem viděla něco, co bylo tvořeno s roztomile egoistickým nadšením, přitom s láskou a pokorou k divákovi, ne "padni na zadek, i kdybys nechtěl", ale "je to můj ráj a já se s tebou o něj, chceš-li, podělím". A já jsem chtěla a byla podělena. Díky, Péťo! (12.03.2006)