poster

Samuraj

  • český

    Zatóiči

  • Japonsko

    Zatōichi

  • Japonsko

    座頭市

    (Japonsko)
  • slovenský

    Samuraj

  • anglický

    Zatoichi

Akční / Drama / Krimi / Komedie

Japonsko, 2003, 116 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • belldandy
    *****

    Mezi Kill Billem a Osobním strážcem. Zvláštní shodou okolností se mi podařilo minulý víkend vidět v těsné blízkosti za sebou tři odlišné a přesto trochu podobné filmy: Kitanův Zatoichi byl první, pak přišli dva filmy uvedené v titulu tohoto komentáře. Tento zážitek mě celkem přirozeně přivedl k pokusu o jejich srovnání. Další shodou okolností přišel Zatoichi do kin společně s Kill Billem. Zajímalo by mě, kdo byl tím prvním, který začal tyto dva filmy srovnávat? Jisté je, že dnes se tento jev vyvinul do fáze, kdy se každý k tomuto srovnání musí vyjádřit. Já je kupříkladu odmítám. K tomu však později. _ Pokusím se napřed srovnat Samuraje s Kurosawovým Osobním strážcem. Proč tato dvě díla, jež dělí asi 40let srovnávat? Podívejme, jaký příběh nám vyprávějí: Malé městečko, spíše snad vesnice, je neustále ohrožováno terorismem zločinecké bandy. Naštěstí se však objeví samuraj, který to s takovými individui prostě umí. Zápletka je v podstatě westernová. Zřejmá je i podobnost s Kill Billem, jenž čerpá po formální stránce jak z westernu, tak kung-fu filmů hongkongské provenience. _ Od časů Kurosavových černobílých filmů uběhl nějaký ten čásek, který kinematografii v dobrém či ve zlém výrazně poznamenal. Vizuální působivost Kurosawova filmu je dána kompozicí figur na scéně a hrou světel a stínů. Dokonalý herecký projev a přímý příběh směřující ke svému konci bez oklik – to jsou charakteristiky nejen tohoto jeho filmu. Čistota Kurosawova režijního postupu vysvítá na povrch právě při srovnání s Kitanovým Samurajem. _ Doba jednoduchosti je dávno pryč. Dnes jsme ovládání jakousi „manýristickou intelektuálností“. Dospěli jsme do bodu, kdy prostý příběh nestačí. Je třeba ho vylepšovat obzvláštňujícími narativními a fabulačními prvky, mezi jaké patří nepravidelný časosled příběhu, míchání různých žánrů, používání klišovitých žánrových postupů střídané s jejich očividným porušováním, potírání hranic mezi vysokým a nízkým uměním apod., prostě postmoderní hrátky. Máloco, z těchto postupů bylo vymyšleno až v současnosti. Ale dnes jsme dospěli do stádia, kdy se tato dobře zabalená intelektuálnost dá prodat i širšímu publiku. _ Vkusu publika této generace proto nejvíce vyhovuje právě Tarantinův styl. Je nepochybné, že Kitánův Zatoichi se rovněž nespokojuje s tradičním filmovým vyprávěním. Vzpomeňme jen namátkou - na zem nadrealisticky zkrvavenou, na zvuk kopání přecházející v hudbu, na několikrát vygradovaný konec a v neposlední řadě na povedené „muzikálové číslo“ vložené do závěru. Budeme-li však Kitana posuzovat podle tarantinovských měřítek je zřejmé, že neuspěje v množství a intenzitě použitých „hrátek“. Jenže, proč vlastně poměřovat režiséra typu Kitano Tarantinem? Kitano, jak jej známe z jeho starších filmů, je režisérem čisté vizuality a narrativity, třebaže nadmíru drsného až krutého projevu. „Postmoderní“ rafinovanost počíná vstupovat do jeho tvorby až v poslední době. Zůstává-li do značné míry přesto věrný své dosavadní čistotě, odmítám to považovat za chybu. Vnímám Samuraje v jeho pozici mezi Kill Billem a Osobním strážcem a zdá se mi, že v ní Kitano nalézá svou ideální míru mezi prostým vyprávěním a fabulačními ozdobami. Tato míra vyhovuje i mému vkusu, třebaže budu i nadále milovat rovněž Tarantina, stejně jako Kurosawu. Poměřování je však nebezpečnou zbraní, která nám může o filmu mnohé říci, ale též nás může svést na scestí.(5.5.2004)

  • Houdini
    ****

    Zlatý Lev - výběr(27.1.2006)

  • Douglas
    *****

    Japonský umělecký režisér veskrze žánrových filmů Takeshi Kitano svůj poslední film koncipoval jako poctu, ale zároveň jako postmoderní variaci na klasickou exploatační sérii japonských džidai-geki o slepém bojovníkovi, který se s mečem ohání spolehlivě než většina vidoucích. Kitano zároveň otevřeně odkazuje i na Akiru Kurosawu a jeho Yojimba (a tak vlastně přináší další film do série jeho různorodých remaků). Hlavní roli si zahrál sám, čímž dostala pocta ještě další význam (chce na sérii nejen navázat, ale stát se i její nedílnou diegetickou součástí). Jeho verze se však stává spíše průnikem mezi japonskou kinematografií sedmdesátých let a současným filmem. Přináší do světa tradiční řady filmů své okouzlení zvukem (který byl ve většině exploatačních snímků dost špatný, důraz se kladl především na efektní vizuální efekty), naopak digitálně vytvořená krev se dá interpretovat jako zdůraznění nespolehlivosti obrazu... Hlavní hrdina je slepý, ale přece vidí. Zvuk hraje ve filmu výraznou roli, především pak rytmizace všednosti (když vesničané pracují na poli, kopou do hlíny v přesně stanoveném rytmu, čímž vytváří dojem muzikálovosti), naopak zrak klame a většina protivníků zemře právě proto, že Zatoichiho podcenila jako slepého.(13.1.2006)

  • Jossie
    *****

    Můj první Kitano, prý dost netypický, se mi dost líbil. Samotná postava Zatoichiho byla velmi zajímavá, klidný vyrovnaný člověk, slepý a přesto soběstačný a nebezpečný. Hezké byly i vedlejší postavy, sourozenci, kteří chtějí pomstít svoji rodinu, bláznivý kluk od sousedů, ochránce, který se dá najmout, aby zachránil svou ženu...A ještě ke všemu taneční vložka (a tančila tam část herců včetně dětských představitelů) a humor v totální akční řežbě, tak to mě dostalo a bylo to moc příjemné překvapení, 4,5*.(1.9.2006)

  • gogo76
    ****

    Takeshi Kitano je pojem aj u nás a v Japonsku musí byť uctievaný ako malý Boh. Film dobre odsýpa, ale miestami som sa čudoval malým zvukovo-tanečným vložkám, ale ok. Chcel asi navodiť pocit, že slepí využívajú uši na 100%, ale tanečné číslo v závere mi už prišlo naozaj zbytočné. Bojových scén s mečmi tu je naozaj požehnane a sú poriadne krvavé, čo mi vyhovovalo. Medzi bojové scény dokázal Kitano vždy šikovne zakomponovať nejaké srandovné momenty a trochu ten krvák odľahčiť. Krv vážne strieka na všetky strany a počas filmu som sa niekoľkokrát musel prezliecť...80%.(23.4.2012)

  • - Michiyo Ookusu, která ztvárnila starší ženu, u které Zatoiči (Takeshi Kitano) bydlí, hrála Zatoičiho (Shintarô Katsu) partnerku již ve filmu Zatôichi umi o wataru (1966). (zelvopyr)

  • - Taněční scény v závěru filmu se zúčastnili všichni vesničané, vyjma záporných postav. Zatôichi se ve scéně neobjevil, protože jeho představitel, scenárista a režisér Takeshi Kitano zařadil svou postavu Zatôichiho spíše mezi padouchy. (DailyDreamer)

  • - Režisér Takeshi Kitano chtěl, aby bojové scény vypadaly co nejvíce realisticky, zatímco stříkaní krve chtěl mít extrémně přehnané. (pavel11)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace