Hanebný pancharti

Nein, nein, nein, nein... miestami yes. Nekompaktný a nevyrovnaný (niekde kruto strihať, niekde naopak výrazne pridávať) dôkaz faktu, že Tarantino vie síce napísať solídne dialógy a určite vie, ako vygradovať scénu a natočiť výbornú prestrelku, ale rozhodne nemá šajnu o tom, ako vystavať naozajstný príbeh a uhniesť zaujímavé postavy (trestuhodne odfláknutá Shosanna je najlepšou postavou filmu a to je dosť tragické poznanie). Namiesto toho teda aspoň vykráda, umiestňuje dej do filmársko-kinárskeho prostreda a hádže odkazy, ktoré sa dajú naštudovať za dva večery, pričom "filmoví vedci" v publiku mu to žerú aj s navijakom a akosi nevidia, že film ako celok vlastne nemá hlavu ani pätu. Niežeby som sa nebavil. Prvé dve kapitoly s úbohou variáciou na Sergia a budovaním mýtu o "židovskom zabijakovi", z ktorého sa za zvukov Ennia vykľuje pičifúz Roth, sú síce na smiech, ale potom ide kvalita výrazne hore. Vrcholom filmu je rozhodne epizóda v pivničnej krčme - brilantná filmárčina. Takisto Pittovi by som za to, ako sa tvári pri lekcii taliančiny od Landu, dal Oscara. No a Waltzovi Oscara priať nemusím, dostane ho aj bez toho - minimálne nomináciu. Tak či onak, veľmi rozporuplný a roztrieštený zážitok. Kecy o filme roka a najlepšej tarantinovke považujem za nepodarený vtip... (29.08.2009)

Hanebný pancharti jsou Tarantinovo nejlepším filmem, dál nemá téměř smysl cokoli dodávat... Jak je u něho zvykem, pečlivě nastudoval daný žánr a natočil dokonalou kopii evropského válečného filmu (navíc spíše francouzsky konverzačního než americky akčního) s řadou přesahů a nejen žánrových vychytávek (westernové představení panchartů s detaily očí a obličejů jednotlivých hrdinů, westernová hudba, akční zastavovačky obrazu atd.), to, jak objeví víceméně lokálního rakouského herce Christopha Waltze a udělá z něj snad nejsližtějšího záporného hrdinu v dějinách válečného filmu je úchvatné, navíc očividně napsal skutečně originální a dobře vypointovaný příběh (z hlediska Američana je úctyhodné jednu z dějových linií založit na rozdílnosti německých akcentů), který sice popírá skutečné reálie a historicitu dané doby, ale zase se opravdu hodně osobitě vypořádává s mnohdy neuchopitelným fenoménem holocaustu - myslím, že Quentina Tarantina musí mít Židé za takovýto druh židovské pomsty (scéna v kině je až infernální) skutečně v oblibě, já ho mám (po těch několika hluchých letech) znovu také - ti němečtí pancharti potřebovali dostat od těch hanebných židovských panchartů pořádně na frak... A v intencích dnešní audiovizuální kultury: - pozor spoiler - Zabili Hitlera, ti pancharti! :-) Při druhém zhlédnutí jsem si uvědomil, že celý film je také Tarantinovou poklonou médiu zvanému film, neboť je celý doslova prošpikovaný odkazy k dobové německé a americké kinematografii, ten člověk toho musel neskutečně moc načíst a nakoukat... PS: Tak mne napadá, že bych hrozně rád viděl druhý díl, ale hlavní hrdina by tentokrát musel být fiktivní Simon Wiesenthal, lovec nacistů, kterého by samozřejmě hrál zase Brad Pitt... :-) (16.09.2009)

Moje nejoblíbenější Tatantinovka. Úžasně trojjazyčně konverzační, fantaskně historická, nadpozemsky dobře obsazená (ach ten Pitt 💕), s přesnou dávkou explicitního násilí, hlášek a humoru. Židovská pomsta náckům, jak s ní mohl přijít jedině Quentin... Dechberoucí lekce v bastardím dějepisu. (13.01.2013)

Když Aldo Rain v závěru snímku říká, "Tohle je dost možná můj nejlepší kousek," zdaleka už to není Aldo Rain kdo mluví k vojínu Ulovitchi, ale Quentin Tarantino mluvící k divákům. HANEBNÉ PANCHARTY jsem očekával už pár dlouhých let (No kolik tak, osm? Kdy se vlastně Tarantino poprvé zmínil, že chystá svoji verzi TUCTU ŠPINAVCŮ?), ale namísto toho, aby moje očekávní s časem byla příliš vysoká, Tarantino je ještě mnohonásobně předčil. Protože komentář píšu až s téměř týdením odstupem, nemá cenu abych se teď rozčiloval nad kritikami typu "příliš mnoho odkazů, které řadový divák nerozluští" (nechápu kde je v tomhle případě problém, Vojtěch Rynda chodí do kina soutěžit, já ne) případně "masturbační maraton mluvení" (to už je příliš). // Líbilo se mi členění snímku do kapitol, které ve finále hezky zapadly. Zamiloval jsem si komický aspekt filmu (poslední hodina filmu je neuvěřitelně vtipná) a práci s několika jazyky, vpodstatě fakt, že spousta dramatických a zasadních scén (leckdy i kolem 20ti minut) je v němčině či francoužštině považuji za geniální. Visuální stránka filmu mě pak v některých momentech přímo uzemnila (projekce na hořícím plátně, například). Herecké obsazení bezchybné, zajímavá je především německá část (Gedeon Burkhart pravděpodobně ve svoji největší roli). // HANEBNÝ PANCHARTI jsou pro mě příklad absolutního filmu. Ještě si to zkusím párkrát potvrdit. (31.08.2009)

Quentin Tarantino si to natočil podle sebe. Ze začátku je to hodně dobrý, ale časem je to nesmysl, co natočil člověk, který má rád filmy. Také je to znát. Pár scén je tam totiž neskutečně ujetých a dost divných, když si uvědomím, na jaký film, z jaké doby, a o čem, koukám. Jedna z výhod ale jsou herecké výkony. Hlavně Brad Pitt a Til Schweiger. Ale i přes ty fantastické herecké výkony je ve filmu až moc uměle navozená atmosféra. Například když sleduju desetiminutovou scénu, kdy napětí by se dalo krájet. Napětí ve smyslu, že Tarantino je přehnaný fanoušek filmů, ví se to o něm, také točí filmy pro fanoušky, obsahující to, co u filmů on má nejradši, tedy napětí, umělé napětí. A že tam těhlech scén je hrozně moc. Krom toho tyhle scény jsou podpořeny westernovou muzikou a to vypadá fakt hrozně. Kombinace Pulp Fiction, westernů a druhé světové války. Zase mě to nebavilo, ale vidět jsem to chtěl. Mohlo to být zajímavé. Bylo jednoduchý sledovat, jak Amík točí, ne válečný, ale akční film, který si dělá prdel z války. Pro diváky, Američany, kteří to žerou především, to vypomáhá vysvětlivkama a dělá si z toho něco, co to nebylo a nikdy nebude. Je vidět, že sám válku nikdy nezažil. A jestli jo, tak by v tý válce hrál asi takovou roli jako Til Schweiger v tomhle filmu, minimálně. (07.01.2010)