Hanebný pancharti

To nejlepší a (bohužel) nejhorší z Tarantina v úmorném dvouapůlhodinovém balení. Místy vizuálně i dialogově svěží, jindy ovšem přepálené panoptikum karikatur, které v jejich pobíhání po šachovnici spasí jen umění loutkářů (Christoph Waltz geniální, Pitt průměrný až úsměvný, Daniel Brühl nebo Eli Roth tragičtí...). V opájení nad nekonečnými dialogy shoří jakákoliv šance na rozvoj postav, snad jen ten Hans Landa a Shosanna mají šanci na vlastní příběh, zejména díky velkorysému prostoru, který jim (na úkor všeho a všech) Tarantino věnuje. Skvělé finále a zručné vykrádačky naznačují, stejně jako u Auta zabiják, že Tarantino to pořád ještě má v ruce. Obávám se ale, že hlava ho opět zradila. Přesto jemné sympatie, byť za až příliš konkrétní a krátké úseky. (17.08.2009)

Což o to, mně by veřejná onanie nevadila, ale měla by stát za to. Když na mě Quentin vytasí takovouhle žížalku, tak nemůže čekat, že se nebudu mlátit smíchy. Shoshanna si nepochybně zasloužila svou pomstu, ale nevím, co jsem komu udělala já, že jsem si zasloužila půltřetí hodiny namachrovaných žvástů. I tak je to samozřejmě pořád snesitelné, zvlášť s představou, co s tím mohl napáchat některý Tarantino wannabe a kreace Christopha Waltze, um maestra Morricona a pár povedených scének v čele se Stiglitzem a Pittovým pokusem o italský akcent tomu chvilkami dodají i šťávu, ale zbytek hereckého osazenstva má pod nohy naházeno příliš mnoho klacků, takže Gedeon Burkhard nedostal šanci dokázat, že má na víc než na otírání Rexových slin, to, co bylo spácháno na postavě Tila Schweigera, už bych klasifikovala jako válečný zločin a Melanie a Helen jsou femme fatale asi jako Hannibal Lecter vegetarián. Jestli to mělo vzbudit chuť skalpovat si svého nácka (kdyby jen ti kokoti nechodili v reálu dohola...), tak já jsem spíš měla chuť vzít letlampu a zajistit, abych se už víckrát u Tarantina nenudila k smrti. (11.12.2011)

Tarantino kupodivu splnil, co nasliboval, a natočil film, který bude mít v jeho filmografii po roce 2000 stejné postavení, jaké má Pulp Fiction v devadesátých letech. Totiž výsadní. Na Basterdech by se dalo pochválit snad všechno - od hereckých výkonů, přes scénář, vybroušené dialogy až po několik režijně absolutně dokonalých scén (celý začátek, závěr v kině, Šošanina příprava na akci...). Inglourious Basterds je pro mě zkrátka zatím nejlepší letošní v kině viděný film, šance na překonání vidím maximálně u Districtu 9, Antichrista anebo Avatara. PS: Poslední větu, která ve filmu zazní, by mohl říct sám Quentin. (28.08.2009)

Nebýt úvodní "leonovské" kapitoly, tak je to bez výhrad. Jenomže ta kapitola tam je. A svou nedostižnou genialitou vrhá na zbytek filmu přílišný stín, ze kterého se to po celou stopáž ne a ne vymanit (s výjimkou v podobě lahůdkově gradující scény v baru). Ovšem i tak... Ukočírovat veškerá vysoká očekávání prostě tím, že půl třetí hodiny několik týpků v uniformách nonstop tlachá o hovně v cca sedmi interiérech, tak to je samo o sobě na potlesk ve stoje. Prostě wunderbar! PS: Již aby Tarantino natočil regulérní spaghetti western. Stejně k tomu celou kariéru spěje, tak proč oddalovat nevyhnutelné? (20.08.2009)

Tak tento film šel absolutně mimo mě a bylo to pro mě spíš jedno strašlivě dlouhý a nudný utrpení. Minimum akce, dialogy natáhlý a blbý jak z nějaké polívkové opery a upřímně nechápu, proč všechny své tři sympatické postavy z celýho filmu nechá QT uprostřed tak hloupě umřít? - kdyby někdo nevěděl, tak mám na mysli Gedeona Burkharda, Michaela Fassbendera, Tila Schweigera, kteří bohužel moc prostoru nedostali a to co dostali bylo to nejzářivější z celýho snímku. Pitt celej film vysunuje výbojně bradu kupředu (naprosto dokonale to popsal Saturnin Vyzývám kohokoliv z tisíců čtenářů, aby přistoupil k zrcadlu a vysunul bradu kupředu. To, co tam uvidí, nebude mladý muž s výbojným výrazem ve tváři, nýbrž jakási přiblblá opice.). Ano, možná je v tom filmu milion drobných odkazů na drobnosti z jiných filmů, ale to jde mimo devadesát procent diváků, kteří si o tom možná přečtou v nějakém vzletném rozboru a podiví se: "Fakt? Toho tam bylo tolik? To jsem nevěděl..." Parchanti jsou únavnou pozlátkovou masturbací kdysi nadějného režiséra a scénáristy, který zapomněl, že netočí pro sebe, ale pro ostatní... A lidé jej v tom bohužel utvrzují. Schválně jsem si pročetl asi třetinu komentářů zde. Neuvěřitelné množství lidí film hodnotí slovy, že takovej prostě Tarantino je. Byla to prý sice nuda na ultimo, ale přesto Tarantino a proto za tři hvězdy a víc... Vzpamatujte se prosím, opravdu chcete, aby točil něco takového? Kdybych se na to měl podívat podruhý, asi bych začal uvažovat o něčem zkrouceném, špagátovém a ve tvaru šibeniční smyčky houpající se nad schody, abych se tomuto paskvilu vyhnul. Je to legrační, ale přijde mi, že Uwe Boll natočil stejnej počet slušných filmů (Rampage, Postal, Far Cry, Tunnel Rats, Ve jménu krále), jako Tarantino (Gauneři, Pulp fiction, 4 pokoje, Jackie Brown, Kill Bill). A to ne tím, že by byl lepší režisér nebo scénárista, ale protože Boll nezapomíná na diváka a jeho touhu se u filmu bavit a ne umírat nudou, zatímco Tarantino zbožšťuje párky... Bohužel tu je stále jakýsi mainstream a ten mění většinu rozumných lidí na nemyslící želatinu (Boll prostě odpad, Tarantino prostě cooooool)... A na závěr, když pominu všechny ostatní nelogický hlody tohoto filmu, vysvětlí mi někdo, jak uprostřed árijský druhý světový po celým Reichu hledaná židovka může získat uprostřed Paříže biograf a ještě mít jako dveřníka černocha? (22.07.2010)