poster

Pět překážek

  • Dánsko

    De fem benspænd

  • Belgie

    Five Obstructions

  • Francie

    Five Obstructions

  • anglický

    The Five Obstructions

  • Slovensko

    Päť prekážok

Dokumentární / Drama / Animovaný

Dánsko / Švýcarsko / Belgie / Francie, 2003, 100 min

Kamera:

Dan Holmberg
  • xxmartinxx
    *****

    Výjimečný projekt. Exhibiční polodokumenty, kde uznávaní filmaři dokazují svůj um prostřednictvím krátkých filmů, opravdu nemusím. Tohle bylo ale něco úplně jiného. Zábavné, chytré, působivé.(13.5.2011)

  • kinej
    ****

    Lars Von Trier, zdá se, má nevyčerpatelnou fantazii. A byť se zde jedná o jakýsi remake, Trierův přístup dává původnímu filmu zcela nový rozměr. A i přesto. že hlavním aktérem filmu je Jorgen Leth, Trier je jakousi velice důležitou hybnou silou, bez níž by to dobré z filmu nevzniklo. Síly ubou těchto tvůrců se nesčítají, ale násobí. Je to patrné z toho, že ty opravdu ty nejlepší momenty filmu vznikají překonáváním úskalí, jež režiséra nutí k mimořádným výkonům. Nejsilnější jsou totiž první, druhá a čtvrtá překážka, kdy je Leth nucen vymýšlet a improvizovat. Ve třetí filmu dostal volnou ruku a není to tak dobré a Trierův příspěvek je dokonce nejslabší, i když je chytrým ukončením filmu. Pět překážek je dalším důvodem, proč si Triera vážit.(5.9.2011)

  • Dudek
    ****

    Pět překážek je jeden z mála snímků, který opravdu dokázal vzít vítr z plachet. Z počátku jsem nevěděl co si o něm mám pomyslet, jeho hloubku a dokonalost jsem však pociťoval dost jasně. Celý dokument vlastně vychází z jednoduchého nápadu slavného dánského režiséra Larse von Triera, rozhodl se požádat svého přítele Jørgena Letha, aby se stal jeho žákem, který natočí celkem pět remaků svého filmu Perfekte menneske z roku 1967, přičemž mu Trier do cesty vždy položí několik překážek. První Lethův snímek má splňovat tyto podmínky: Musí se odehrávat na Cubě, smí mít maximálně 12 filmových okýnek a musí v něm být vysvětleny určitě věci z původního snímku. Leth si nejdříve myslí, že takový film prostě udělat nelze, nakonec však stvoří poutavý remake oslňující svou moderností, u kterého jsem se nestačil ani chvilku nudit a nervózně jsem očekával čím nás režisér dále překvapí. Nebudu prozrazovat, jaké další překážky si Trier vymyslí, ale rozhodně mohu tento dokument, cestopis a film natočený podle manifestu Dogma 95 jen doporučit.(3.3.2006)

  • paascha
    *****

    Vím, jsem trochu nekritický, ale nemůžu si pomoct:-))(24.10.2007)

  • Shadwell
    *****

    Každé kinematografické dílo bez výjimky je obestřeno poměrně složitým vztahem: autor -- dílo -- divák. Konvenční filmařina první ze spojnic mezi autorem a dílem oslabuje, aby zneutralizovala demiurga za obrazy a zpřetrhala vodící provázky mezi ním a fikčním světem filmu, zatímco druhou spojnici mezi dílem a divákem zesiluje, čímž umožňuje, aby se divák bez obtíží vepsal do díla. Třetí, nejvzdálenější spojnici (nejvzdálenější proto, že je mezi ní dílo samotné) mezí autorem a divákem konvenční filmařina do díla nepromítá a odkazuje ji zvláštní místo v propagandistických filmech o filmu (propagandistických proto, že nám říkají, co si máme o filmu myslet, ne jaký skutečně je). Výjimečnost Pěti překážek spočívá v tom, že Trier celý shora nastíněný mechanismus konvenční filmařiny obrátil vzhůru nohama, jelikož oslabené vztahy (autor -- dílo a autor -- divák) zesílil a zesílené vztahy (dílo -- divák) oslabil. V prvé řadě zkoumá Trier vztah mezi autorem a dílem. Vztah převážně etický. Jistě není náhoda, že je Pět překážek složeno z pěti mini-dokumentů, nikoliv z pěti fikčních příběhů, protože právě v dokumentaristice je etika a vazba mezi tvůrcem a realitou (dílem) namnoze diskutována. Například dokumentaristé z Francie a Quebecu shledali v 60. letech termín cinéma vérité (kino pravdy) příliš domýšlivým a přejmenovali se na skromnější cinéma direct (přímé natáčení), které pravdivostní zachycení reality bez zásahů považuje za nemožné – neboť autor dokumentu se sice nijak nezapojuje, spokojuje se pouze se svou přítomností (ale i ta znamená jisté zapojení), nijak nekomentuje, pouze pomocí střihu (ale i ten znamená jistý komentář), točí děj samotný, nikoliv jeho převyprávění (ale nafilmovaný děj je už náznakem vyprávění). Vztah mezi autorem a dílem rovněž odhaluje ono námi často zapomínané wildovské, že každý portrét je portrétem umělce, a ne modelu. Model je jen náhodný podmět. Navíc neodhaluje nitro toho, kdo stál modelem. Spíš své vlastní nitro odhaluje tvůrce. Mohla by zaznít otázka, proč Trier svoje pokusnictví s Lethem vůbec zaznamenával, proč si to nenechali pro sebe, ovšem taková otázka pomíjí ve druhém plánu rozkrývaný vztah mezi autorem a divákem. Jak tuhle komunikaci, tento vztah nechat vystoupit? Jednoduše, „odendá se dílo“ mezi autorem a divákem. Proto je překážek pět, a ne jen jedna, aby mezi nimi v krátkých intermezzech mohl Jørgen Leth promlouvat jakoby k divákovi; proto je to rozsekané na pět dílčích částí. ____ Fanoušci Triera by neměli váhat, mistr se tu čile odhaluje. Ukazuje se jako člověk nekompromisní, koncepční, prohnaný, nesmírně inteligentní a zábavný; třebaže točí vážné věci. Leth sice natáčel, ale Trier mu stanovil směr, kam se má ubírat, a meze – tyto meze jako apriorní elementy podmiňovaly Lethovo zkušenostní poznání, umožňující z původních chaotických počitků vytvořit skutečné poznatky. Ano, ozývá se nám zde Kant.(13.8.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace