Wall: Live in Berlin, The (koncert)
Hudební
Velká Británie / Německo, 1990, 115 min
Režie:
Roger WatersObsah
-
Druhý největší koncert na světě, který na místě vidělo více než 400 000 diváků. V televizi, kde přenos běžel živě, koncert sledovalo dalších 500 milionů diváků z 35 zemí světa. Jednalo se o mnohem větší akci, než byly koncerty The Wall z let 1980 a 1981. Koncert se konal na Postdamer Platz v Berlíně a každou skladbu spolu s Rogerem Watersem hrál jiný interpret (např. Scorpions - In The Flesh, Mother - Sinéad O'Connor, Young Lust - Brian Adams).
Stejně jako při koncertech Pink Floyd na začátku 80. let i zde se budovala během první části The Wall zeď (v tomto případě monstrózní zeď dlouhá 170 metrů a vysoká 25 metrů), která byla v závěru skladby The Trial zbořena. (Rondon)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
paascha
jsem velký fanda Pink Floyd, jsem velký fanda Rogera Waterse, patřím ktěm, co si myslí, že bez něj Floydi už jsou jen kopie těch pravých Pink Floyd, ale tenhle počin, to byl opravdu úlet. Jediný, kdo mě alespoň nesral, byla Liza Minelli, jinak to byla ubohost typu Nedvědi na Strahově. Pompézní megashit, určený jen k vydělávání prachů, sorry 2 ondrech: Spíš by se těžko hledal někdo, kdo Žára nezná, ne?(17.9.2007)
-
zelvopyr
Co hodnotit na záznamu z koncertu? Že to klaplo? To je jako hodnotit přímý přenos z ceremoniálu olympüády...(15.8.2008)
-
ondrech
Jsem fanouskem pink floyd a nejradsi mam album Animals a The Wall, ale jinak jsem presne opacneho nazoru co paascha - solovou drahu Rogera Waterse neprozivam a nevyhledavam, ale tohle se mu opravdu povedlo, byl jsem nadsen z provedeni(treba maly pokoj v nejakem patre zdi nema chybu), ale nesouhlasim s tvrzenim v guinessove knize, ze se jedna o nejvetsi koncert vsech dob. Jean Michel Jarre ma vsechny koncerty minimalne takove - ale zna ho nekdo?(12.11.2007)
-
Ardo
Jediná chybička bola dovoliť spievať Goodby Blue sky Joni Mitchell, ktorá to totálne skurvila... Ale fakt, že moc.(4.7.2011)
-
Sollozzo
Velmi emotivní koncert, který je z hlediska atmosféry daleko před jinými vystoupeními Pink Floyd či Gilmoura. Nejlepší jsou však na tomto koncertu písně, které nezasvěcený nezná a zastáncům Gilmoura se nelíbí. A to hlavně One of my Turns v "hotelovém pokoji", Another Brick pt.3(kde se ve zpomaleném záběru vlní česká vlajka), Vera a Bring the Boys Back Home. Tam Waters stojí nad burácejícím orchestrem Rudé armády a před 450 000 lidmi v publiku (odhad pořadatelů) a křičí z plného hrdla jako kdyby byl vládce světa:-). Koho by nemrazilo...Potom se pomalu přejde do hitu Comfortably Numb, který se už ale nepovedl. Je pravda, že roli doktora nezazpívá nikdo líp než Waters, ale v téhle písni je prostě králem David Gilmour. Jeho styl hraní na kytaru nikdo jen tak nenapodobí. Dalším trnem v oku je Cyndi Lauper, která mi připadala jako kdyby prodělávala epileptický záchvat. To její škubání a běhání v ABitW pt.2 se mi strašně příčilo. Navíc její účes ala Predator...no netřeba rozebírat...Sečteno, podtrženo, Waters zaválel, všechna čest. 95%.(12.5.2009)