Most

I stříbrná mince se v příliš velké kapse ztratí. Stopáž Mostu je hrubě přestřelená. Dilema titulní postavy je velice kruté, ale opravdu intenzivní by bylo zhruba v desetiminutovém filmu (případně obestřeno nějakým tím příběhem). Vaty v podobě záběrů na cestující vlaku nebo anglicky hovořící osoby (?) je příliš a zcela jasná mi není ani forma - staré uličky Prahy doplňuje moderní elektronika v tramvajích, aby záhy nastoupila parní lokomotiva a ke všemu hraje francouzská hudba. Unikla mi nějaká symbolika, či jde pouze o autorovo zalíbení v několika nesourodých prvcích? Linka s feťačkou je možná hezká, ale poněkud podbízivá. Největším kladem jsou nakonec herecké výkony představitelů otce a syna... (04.01.2010)

Alegorie nealegorie, tenhle krátký film na mě zapůsobil přes všechny nedostatky typu podivných anachronismů a ještě podivnějšího závěru prostě proto, že nad tématem oběti přemýšlím jako matka malých dětí docela hodně. Myslím na Sophiinu volbu, na film Musíme si pomáhat, který na mě taky velmi zapůsobil a na období minulého totalitního režimu, který naše české myšlení chtě nechtě dosti poznamenal. Nikdy jsem nebyla postavena před volbu oběti vlastních dětí, a to dokonce ani v podobě, v jaké před ni byli za minulého režimu postaveni moji rodiče. Co je důležitější, prospěch mých dětí, nebo nějaké principy? Někteří lidé by to rádi viděli černobíle, já to černobíle nevidím. Někteří by kamenovali ty, co jim jde víc o blaho svých dětí než o blaho ostatních, cizích... prý společnosti. Nezlobte se na mě, mně je jedno, kam se řítí vlak, když jsou ohroženy moje děti. A jen tiše doufám, že před takovou volbu nikdy nebudu postavena. (30.10.2011)

Při narození by nám měli říct, že si máme vážit času. Do háje s číslama, který nám napíšou na břicha, napište tam: každá vteřina se počítá! Fascinují mě ty lidský osudy. Vezmu otce a syna, uzmu život, vteřinu a myšlenky nechám vygradovat. Teda tentokráte jenom v divákovo mysli. Za 29 minut se dá uskutečnit hodně věcí: pověsit prádlo, ostřihat strom, vypít pár prcků. Tohle všechno se dá zvládnout, ale je to bez emocí. Tenhle český filmeček pro mě znamená hodně. Nikoli ve smyslu, že co je český, to je hezký, ale že posunul mě, diváka nerváka, zase někam jinam. A to jsem si myslel, že jsem probádal většinu koutů kinematografie. Tohle mě nikdy nepřestane fascinovat! (28.10.2009)

Alegorie přetížená významy. Trochu mi připomněla baptistické komiksy, které vídám v nemocnici a v nichž je křesťanská zvěst zhuštěna do několika obrázků a bublin. Věřím, že pro leckoho může být tento snímek "life-changing", jak tvrdí přebal DVD, ale mně poněkud překážela divná stylizace: americký film s (dobrými) českými herci se chce tvářit východoevropsky ošuměle - a tak tu vedle současných tramvají jezdí parní lokomotivy a na ulicích se prodávají květiny z předpotopních žebřiňáků. Nezvládnutá je práce s časem - především v klíčové scéně, kde se všechno zpomaluje a zrychluje vysloveně na efekt a fyzikální zákony trpí. A co se týče dívčiny závěrečné konverze - ani při druhém zhlédnutí jsem nepochopil, kde vzala klíč k tomu, co se vlastně stalo. Snímek příliš usilovně pomrkává na křesťanského diváka, který si významy pospojuje. Chce vyprávět jinotajem o lásce Boha Otca a o oběti jeho Syna, ale činí to - jak se u alegorií žel často stává - příliš okatě a chtěně, takže původní příběh o "mosťákovi" a jeho synáčkovi, chápaný nealegoricky, už nedokáže stát na vlastních nohou. Často se setkám s umělecky sice hodnotným filmem, leč zpotvořeným po duchovní stránce. Tady tomu bylo naopak. Čekal jsem příliš a byl zklamán. (12.07.2009)

Co má větší cenu život blízkého nebo životy desítek. Tahle otázka mi už nejednou přišla na mysl. A to jsem vůbec netušil, že někdo podobné téma nějak zpracoval. Ačkoliv se ve filmu jedná o přítomnost, je film nějak zasazen více zpět do minulost, alespoň vzhledově. Záběry na Prahu jsou krásné. A ten most je skvělý, jako po technické stránce. (06.07.2016)