M*A*S*H

Divná věc... MASH je v podstatě bláznivou, značně zběsilou komedií, která svou komikou nemá daleko například k "Bažantům" nebo "Sedmé rotě", ale přitom je natočena s takovým perfekcionismem a pochopením reálií, jako by se jednalo o "vážně míněný" válečný film. Svým "podvratným" vyzněním velmi silně připomíná především Hlavu XXII, byť není tolik existenciální. Zároveň lze říci, že jakkoli je mladší stejnojmenný seriál formálně dosti odlišný, ve filmu je ukryto téměř vše, co se pak v seriálu jednotlivě "pitvá po epizodách". Z tohoto hlediska rozhodně hodnotím film výše než seriál, jakkoli i seriál je výborný, ale chtě nechtě, je pouhým odvarem filmu. Brilantní je filmový MASH herecky, režijně, neuvěřitelně živou a autenticky působící kamerou i pozoruhodnou zvukovou režií. Nevím jak vám, ale mě tenhle koktejl divácky až neuvěřitelně vyhovuje. Celkový dojem: 85% (14.12.2011)

Jak mě seriál celé mládí bezmezně bavil, tak musím nyní uznat, že oproti filmu je jeho humor velice prvoplánovitý. altman nechává vše vyznít do ztracena, pointy jsou nenápadné, dialogy se překrývají až do nesrozumitelnosti (což je obecně u altmana dost problém pro neangličtináře, protože do titulků se to nenacpe), a absurdita graduje. Leitmotiv s textem "That suicide is painless" je v groteskně nereálné scéně sebevraždy naprosto odzbrojující... (02.07.2009)

(1001) Pro pořádek je potřeba uvést, že následný seriál jsem v dětství sledovala častěji než večerníček, takže ten bude v mých představách při jakémkoliv srovnávání vždycky představovat zlatý standard. A když už jsem v tom uvádění, tak pro zjednodušení bude dobré říci, že jsem tento film nepochopila. Nějakým způsobem "rozumím" tomu, co se tam děje, a jaké asi byly tvůrčí záměry za jednotlivými rozhodnutími, ale zvolený směr nechápu (kdyby se k chápání používalo srdce) a občas mi jde opravdu hodně proti srsti. S celým filmem to mám nějak podobně jako s úvodní písní "Suicide is painless". Bez kontextu je to skoro děsivé, jak se zpočátku zdá neškodná a líbivá, ale s každým dalším zamyšlením se stává hloupější a nebezpečnější - zejména kvůli textu a unylému tónu interpreta, který nenaznačuje moc odstupu nebo probíhajících rošťáren. Použití písně ve filmu samotném během poslední večeře jí mírně napravuje reputaci, protože tam jí díky sledu událostí mohu částečně odpustit. A toť právě i můj soud nad celým filmem. Některé momenty můžou být působivé, ale celek není zkomponován tak, abych to ocenila. Moje oblíbené antiválečné satiry vypadají jinak. Už jen co se týče roku 1970, tak u mě vyhrává Hlava 22 na celé čáře. Tam se s absurditou pracuje tak, že tomu rozumím hlavou i srdcem a obojí plesá. Oproti tomu jdou Altmanovy způsoby mimo mne. Ponižování Šťabajzny v ní odhaluje tu křehkost, kterou toužil ukázat? Co to probůh?! (03.01.2017)

Naprosto nerozumím zdejším vyhroceným komentářům. Jedni tvrdí, že to není kulometná kadence vtipných replik jako v seriálu a tím pádem je film nudnější. Druzí zase opakují, že seriál je komerční odpad, v němž poslání filmu zcela vyšumělo. Ani jedna skupina však nemá pravdu. Pokud budeme diskutovat o věrnosti k Hookerově předloze , tak film jasně vede (v seriálu z ní v podstatě vychází jen pilotní díl), ale o to tu nejde. Film je mnohem víc realističtější a vlastně podle mě z něj to protiválečné poslání vyleze docela nenásilně. Seriál je v tomto směru mnohem útočnější (aspoň ve svých moralistických začátcích). To dokládá, že sitcom nesmazal to hlavní poselsví, ale podává ho trochu jinými prostředky. Robert Altman neměl rád seriál z prostého prozaického důvodu: kvůli penězům. Za celou dobu mu z jednoho nejsledovanějších pořadů nekápnul ani cent. Ačkoli se původní film M.A.S.H. drží Hookerovy předlohy, došlo tu přesto k několika změnám. Především rozšíření postavy Franka Burnse, který se v knize objevuje pouze v jedné kapitole. Scénárista sloučil Franka s postavou majora Hobsona, pánbíčkáře, který je neustále viděn s modlitební knížkou. V té jedné kapitole má však Frankovo chování blíž seriálu. Mně se líbí film i seriál, pouze k seriálu jsem si vypěstoval větší vztah. Ze zdejšího původního ansámblu se do televize dostali pouze Garry Burghoff jako Radar a G. Wood jako generál Hammond. (01.11.2005)

Reflexia vojny pohľadom tých, ktorí sa na ňu vôbec nehrnuli. Ich vlastenecké nadšenie začína aj končí na operačnom stole. Mimo to sa snažia užiť si čo to dá a zabaviť sa na účet tých, čo sú príliš zažratí do armádnych povelov a príručiek, čo zbožňujú dodržiavanie príkazov a zákazov. Skvostný výsmech ambicióznym zmrdom, snažiacim sa všemožne odstaviť podrývačov ich autority. Poznámka: Seriál vo všeobecnosti prirodzene boduje viac. Ideologická mašinéria masovej zábavy je totiž vždy účinnejšia, pretože sa zameriava na čo najširší masový príjem. Seriál dokázal ostro absurdné posolstvo filmu zmäkčiť, sústredil sa na charaktery postáv a ich "nesmrteľné hlášky" (čítaj drísty) a prostredie tábora ako keby poľudštil. Aby to vyzeralo šmrncovnejšie, vypreparoval z filmu len humorné scény a prilepil na ne stovky ďalších gagov. Pobyt v Kórei tak pôsobil podľa seriálu takmer ako nejaká vidiecka selanka. (02.09.2014)