poster

Pád Berlína I.

  • Sovětský svaz

    Padenije Berlina (1-r seria)

  • Sovětský svaz

    Padenie Berlina

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Падение Берлина. Часть 1

    (Sovětský svaz)
  • anglický

    Battle of Berlin, The

Válečný

Sovětský svaz, 1949, 70 min

Komentáře uživatelů k filmu (46)

  • Houdini

    Křišťálový glóbus(15.5.2007)

  • hirnlego
    ***

    Úlet! Propaganda až na půdu! Pěkné barevné obrázky! Sranda! V tomhle dvoudílném ruském opusu je prostě všechno! Já měla nutkání tento film zhlédnout pouze z toho důvodu, že zde Jan Werich ztvárnil Hermanna Göringa, což mi zprvu přišlo lehce bizarní. Ovšem pan Werich se této nevděčné role zhostil s humorem a šarmem jemu vlastním a já můžu s klidným svědomím říct, že vtipnějšího Göringa jsem v životě neviděla (mimo jiné se v přítomnosti divoce promlouvajícího Hitlera spící nehorázně rozvaluje v křesle). Celou touto propagandistickou "komedií" se prolíná osud hlavní dvojice - učitelky Nataši a slévače Alexeje. Najdou v sobě zalíbení poté, co Alexej udělá rekord v množství slité rudy (nebo kýho výra), dostane vyznamenání od Stalina a ona o něm má pronést proslov (vskutku dosti zapálený proslov ve stylu "na ramenech soudruhů, jako je Alexej, stojí budoucnost Sovětského svazu, v jeho očích plápolá oheň odhodlání plnit roční plán na ještě více procent", atp. (tou dobou už soudnější polovina sálu učůrávala smíchy - a to byl teprve začátek!). Úvodní barevnou idylu ruského lidu přeruší vpád německých vojáků, Nataša je zajata a odvlečena spolu s dalšími do Německa, Alexej je povolán, aby táhl s armádou na Berlín - a on se neohroženě žene kupředu, s nadějí, že Nataša ještě žije. Cestou kosí jednoho Němce za druhým - ovšem povětšinou né ranami z kalašnikova, nýbrž jeho obratným vrháním po nepříteli (další z nepřeberného množství dokonale absurdních scén). Dál jejich osudy netřeba líčit - když vezmete v potaz, že se jedná o propagandistický snímek nejhrubšího zrna. Snad jen ještě stojí za zmínku úžasně extrémní vykreslení dvou hlavních státníků: Stalin - svatý papež, pracovitý, chápavý, milující, odvážný, rozvážný, bla bla - a Hitler - histerik, cholerik, scestně myslící pomatenec, blbec-tupec-japonec (né že by většina z toho nebyla pravda - jen je zde mezi nimi ukazován takový rozdíl, který byl při tom ve skutečnosti asi jen ztěží). . . . . No, jak jsem již řekla - pokud člověk ví "o co jde", pak se u tohoto filmu může královsky bavit - pokud je "věrným soudruhem", pak samozřejmě také - ovšem to by se měl tedy raději dívat někde v soukromí domova a nechodit do kina - mohl by mít totiž nutkání okřikovat ostatní, ať se nesmějí - jako tomu bylo v případě, když jsem na tomto filmu byla v kině já (samozřejmě jsme se smáli dál - jen se pak po skončení pár lidí bavilo nad tím, že v jedné části sálu "byli nejspíš leninovci"...) . . . . . Objektivní hodnocení takovéhoto filmu je pro mě takřka nemožné - na jednu stranu propagandistický odpad, na stranu druhou opravdové pobavení se při naivním, nechtěně vtipném a patetickém snímku - takže kompromis a 3*.(10.5.2006)

  • Hellboy
    odpad!

    Hnusná, odporná propaganda, je mi z ní zle a nenacházim vhodných slov, jak její zrůdnost popsat. Odpad, protože ani tomu Janu Werichovi v úloze Goringa se nemůžu smát. Stalin okopává v bílé uniformě stromky, představitelé západních mocností jako Churchill nebo Roosevelt jsou příšerné karikatury, Jaltská konference je tudíž fraška.. Naprosté šílenství. Ačkoliv je to tak moc absurdí, tak se u toho nemůžu ani bavit, když vím, že takovéto filmy oblbovali tehdejší diváky a mohli sloužit jako učebnice historie, kde jsou zobrazeny událost, tak jak se skutečně staly.. Když si představím, že tohle někdo bral vážně, tak je mi vážně smutno. Když hlavní hrdina, voják Alexej, zlikviduje Německého vojáka dobře vrženou puškou a pak si libuje, že zajal důstojníka, když Americký zajatec volá na popravčí četu v koncentráku: "Jsem Američan, Johnsone, řekněte jim to" a ten odvětí : "Já neumím mluvit s lidkýma zrůdama," když Hitler tvrdí, jak ho podporují Americké obchodní kruhy a jak mu Američané jdou na pomoc, když Nataša vidí na obloze letadla a tvrdí, že pozná Ruské stroje podle zvuku, když se Anglický diplomat domlouvá s Němci na dodání kovů na výrobu německých tanků, když Eisenhower vypráví, že US Army je v chaotickém stavu a má neskutečné problémy se zásobováním, když je vztyčena Sovětská vlajka nad Říšským sněmem, Alexej zařve Vítězství a všichni se daj do zpěvu a tance jako v nějaké pohádce, nebo když Stalin říká Žukovovi: "Vemte si tanků co nejvíc, stejně z nich po válce uděláme pluhy," tak když tohle vidím, vážně mi není do smíchu, ale spíš smutno. Díkybohu, že je tahle doba pryč. Fanouška vojenské historie potěší, že Německá technika je autentická (asi dva tanky), což je pochopitelné, spoustu toho v Rusku po válce zbylo, než to sešrotovali..a předělali na pluhy.(11.5.2008)

  • NinadeL
    *****

    Komsomolská pravda a loutkové politbyro. Krásné, jak spolu s těmito gumákovými opusy člověk lépe chápe celý průser čs. kina, do kterého jsme se tak lehce dostali Benešovým podpisem. Nevidět Zítra se bude tančit všude 15x, nevěřila bych, že Stalin může fungovat jako seznamovací kancelář. Ocelář a učitelka by sice k sobě měli i tak blízko, protože ocelář to nebyl ledajaký, ale jedině radou Stalinovou překlenuli tito i kulturní rozdíly. Jak prosté, milý Watsone. Elixír zapůsobil opravdu mocně, když se i Ева Браун stala fanynkou Claretty Petacci a kontrolovala svému Vůdci nehty. A co na to Y. Verikh? Vystřídal dva mocné kostýmy, jednu sváteční uniformu s řády v barvě námořnické modři ve velikosti menšího stanu, a druhou v domácím stylu, bohužel s hořlavou koženkovou vestičkou v barvě říšského dřeva. A Stalin? Však víme, jak to s takovými bývá. Sadař - sadista.(15.12.2010)

  • Véča
    ****

    Ukázkový příklad, jak lze z vážného válečného filmu vyrobit pro dnešního diváka komedii. Dvě dějové linky, jedna sledující slévače Aljošu a dívku Natašu, druhá zase zachycovala dění v politických kruzích, se ovlivňují pouze v tom smyslu, aby ukázaly "báťušku" Stalina v těch nejlepších barvách, jako hodného starostlivého tatíčka a nepřítele jako figurky z grotesky. Schematické vykreslení postav navozuje až groteskní směšnost postav německé válčící strany, despotickým Hitlerem, jež si myje hlavu elixírem, počínaje, přes zrádného Werichova Göringa a neschopné generály, zfanatizovanými vojáky v zákopech konče. Stalin oproti nim jako rozvážný otec národa se setkává s dělníky a okopává zahrádku. Vcelku nepůsobí ve své bílé uniformě ani jako diktátor, ale spíše jako blahobytně si žijící strýček mlynář, který si zve na návštěvu dělníka z celého SSSR.(12.2.2008)

  • Wacoslav1
    ***

    Tohle je maso. Už chápu proč má tolik lidí k tomuhle filmu výhrady. Hitler zobrazenej jako totální vocas (ne, že by nebyl, ale tohle je extrém) Stalin byl vlastně fajn týpek a SSSR ráj na zemi, kde vůbec nebyli masové popravy, koncentráky na Sibiři a hladomory! Ps : Nevědět to, tak Wericha jako Göringa bych fakt nepoznal.60%(1.3.2016)

  • Sobis87
    *

    Už vím, od koho Američané okoukali ten nechutně přehnaný patos a nutnost patriotizace i toho nejuniverzálnějšího příběhu. Paradoxně tak v oblasti kinematografie stojí na stejné straně barikády se svým odvěkým politickým nepřítelem. Hollywood je ve své universální propagaci „úžasného amerického života“ přeci jen výrazně snesitelnější a shovívavější, neboť cílí i na neamerické publikum. Oproti tomu tehdejší SSSR jakožto komunistická země uzavřená před vnějšími vlivy (především kapitalismu) cílila svou tvorbu na národní publikum za účelem politického usměrňování a výchovy. To, co bylo ve vrcholném období studené války (50. léta) v Hollywoodu mile úsměvné a zábavné (marťané z rudého Marsu jako alegorie na atomovkami ověšené „komouše“), se nedá se snahami SSSR vůbec srovnávat. Sověti si nebrali servítky a jejich propagandismus a patriotismus patří k tomu nejotravnějšímu, co kinematografie nabízí, čehož je důkazem právě dvojdílný Pád Berlína, v němž je Stalin vyobrazen jako mýtický ochránce míru, pravý otec všech Sovětů a milý strýček všech politických sympatizantů. Scéna, ve které je Stalin vyobrazen jako dělník tím způsobem, že okopává stromky, mě opravdu srazila na kolena a být součástí cílového publika, cítil bych se nanejvýš uražen. Všechny ty ódy na „rudou“ zemi a „rudé“ obyvatelstvo jsou prosté, kýčovité a ve své podstatě naprosto debilní, což platí i pro celou romantickou linku soudruhů Aljoši a Nataši, která vyniká v přehnané teatrálnosti herců a roubování dělnických ideálů. V tomto ohledu se pak z Pádu Berlína stává nechtěně úsměvná podívaná, která občas neplánovaně pobaví a spolu s opulentní výpravou a celkovou vizualizací (ač navýsost kýčovitou…) mi přeci jen brání v udělení nejnižšího hodnocení. Uzpívaný a donekonečna natahovaný závěr je pak ryzím filmovým peklem.(1.10.2010)

  • Snorlax
    ***

    Čas posunul tento válečný snímek pod průměrnou úroveň. Za zmínku stojí pouze Werichův výkon, v roli Göringa předvádí nezapomenutelné etudy. Zbytek dvoudílného filmu je zapomenutelný snadno.(22.4.2011)

  • Crocuta
    ***

    Z ryze filmového hlediska jasný odpad a čirá amatérština, ne tak z hledisek dalších. Divák žasne a vidí věci nevídané - úžasný je kontrast Stalina jako všudympřítomného poloboha v němž se snoubí vojenský génius Napoleona s altruismem Matky Terezy a cholerického, hysterického a psychopatického Hitlera coby kašpárka peskovaného Evou Braunovou za neumyté vlasy. Ostatně i suity obou diktátorů jsou zážitkem sami o sobě, zvlášť ta Hitlerova boduje. Co dodat - "Pád Berlína" je groteska, před jejíž komičností blednou i jména jako Buster Keaton nebo Harold Lloyd.(13.2.2008)

  • Vančura
    odpad!

    Pěkný stalinistický žrádlo. Propagandistický arcikýč, jemuž není rovno. Míra překrucování historických reálií je zde skutečně pozoruhodná - o paktu Ribbentrop-Molotov zde nepadne ani zmínka a Spojenci jsou líčeni jako banda neschopných idiotů, zatímco Stalin je vykreslen jako rozšafný chlapík, geniální válečný stratég, mírotvorce a moudrý státník, kterého jedna z hlavních postav, slévač Aljoša, zastihne při okopávání stromků. Film se topí v záplavě patosu, obrazového klíče, schematismu, historických lží a manipulací a jeho sledování vyvolává u dnešního diváka bezděčně smích, protože se člověk zdráhá věřit, že tohle mohl někdy někdo brát vážně. Pro Čechy jsou oba filmy pikantní v tom, že roli říšského maršála Hermanna Göringa ztvárnil milovaný klaun Jan Werich - no, tuto roli si jistě za rámeček nedal. Film je nadto neuvěřitelně špatný i z technického hlediska, scénář nevypráví žádný příběh a celý film je jen slepencem volně pospojovaných epizod, jejichž hlavním úkolem je v první řadě vykreslit Stalina v co nejpříznivějším světle; o nějakou filmovou zábavu v moderním slova smyslu zde vůbec nejde, ten film není "epický" ani omylem. Ve způsobu, jímž je natočen, připomíná důvěrně povědomá vyprávěcí schemata, která známe z pozdějších filmů: film v jedné linii sleduje osudy prostého slévače a učitelky, z nichž válka udělá vojáka a německou zajatkyni, a v druhé linii film ukazuje vysokou politiku: excentrického pošuka Hitlera (s jeho nohsledy), s jehož stupňující se nepříčetností kontrastuje stoický klid a rozvážnost Stalina (herečtí představitelé obou diktátorů jsou mimochodem svým předlohám neuvěřitelně podobní). Válečné scény jsou nudné a statické, ty politické jsou pro změnu trapné k zalknutí, celý film je nesnesitelně debilní. Ve výsledku koukáte 70 minut na neuvěřitelnou filmovou sračku, u které nevíte, jestli si rvát hrůzou vlasy z vlasy, smát se šíleným smíchem, nebo zvracet hnusem - pro vystihnutí pokleslosti tohoto filmu nejsou slova.(10.6.2015)

  • curunir
    ***

    Ako už uvádza titulok v názve filmu: SLÁVNA PROPAGANDISTICKÁ DRÁMA (vo svojom výsledku však skôr komédia či fraška) O KONCI DRUHEJ SVETOVEJ VOJNY. Film má silne vybudovaný kontrast (vlastne celý je vybudovaný na kontrastoch) medzi dobrými Rusmi a zlými Nemcami, no vinou propagandy a až prílišne okatej idealizácie Stalina a jeho mierumilovného a pracovitého národa sa môžu veľmi ľahko tieto úlohy vymeniť a s môjho pohľadu sa mi nakoniec omnoho sympatickejší javili Nemci. Tak isto sa dá povedať, že postava Hitlera (V. Savelyev), zo všetkými jeho šialenými a neurotickými vlastnosťami je omnoho lepšia ako pokojný a rozvážny Stalin (M. Gelovani), ktorý najviac zo všetkého miluje svoj ľud a ľud jeho, pričom hneď v prvom zábere je priam v komickej situácii okopávania záhradky. Čo sa týka technického spracovanie, i keď sa jedná o starý film, myslím, že beztak mohlo byť lepšie odvedené a nemá čím nadchnúť, o niečo lepšie je potom na tom hudba slávneho Dmitrija Šostakoviča. Cez všetky ohlasy je nie je ohodnotenie tohoto filmu ľahkou záležitosťou a moje hodnotenie je akýmsi kompromisom.(24.5.2008)

  • Orlau32
    ***

    Je po strašné válce jakou moderní lidstvo 20.stol. zažilo. Píše se rok 1949. Na ruinách a troskách zničených sovětských měst vyrůstá tato slavná sága o PÁDU BERLÍNA. Co se dá jiného natočit než oslavovat vítězství země, které byla vnucena válka nabubřelého nacistického Německa, které vedl poloblázen Hitler. Film se velmi drží faktu a v dialozích se dokonce řídí historickými fakty tak, jak je mnozí němečtí generálové popisují. Je třeba se divat na tento epický velkofilm jako na úžasnou snahu zachytit pro historii obrazem věcí tak, jak se skutečně udály. Bez zbytečného sentimentu a bez příkras.(19.2.2008)

  • Kryton
    **

    Pokud bych to bral jako celek bez té propagandy jako parodii pak by tento film měl u mě plný počet. Ještě nikdy jsem se nesmál u válečného filmu a dokonce jsem se u scén s nacisty bavil více než u Zítra vstanu a opařím se čajem. Nacisti jsou zde vtipné karikatury, které kulhají, kradou, zrazují se navzájem a hlavně jsou neskutečně špatně zahraní až je to vtipný. Korunu jim dal pan Werich, který z Georinga udělal klauna, který u Hitlera vyspává opici. Nejvíc rulezzz scéna celého filmu nastane při dobré zprávě Gobelse. Nebudu šetřit ani druhou stranu. Stalin je tak moc ubermensch až je to vtipný. Jenže to není film o hlavních alterzloduších historii. Tady je jistý sovětský Chuck Norris jménem Alexej. Chuck Norris musí mít tenhle film doslova obehraný až na kost. Alexej dostane kulku do hrudi a v druhém záběru není ani kapička krve a je jako rybička. Skolí nacistu hozenou puškou. Nemluvě o vybuchujících neodjištěných granátech anebo líbací scény s mrtvými kolegy. No a pak je tu ta propaganda, která v dnešní době je k smíchu. Propaganda ubere tři hvězdy z hrudi hrdiného konsomolce, ale ty dvě za uberzábavu ponechám. Asi si musím pustit po tomhle Zachrante vojína Ryana, abych si připomněl, že u válečného filmu se prostě neválí na podlaze smíchy. At žije Stalin velký masový vrah dějin!(1.5.2009)

  • rt12
    odpad!

    Jeden z nejhorších Sovětských válečných filmů, co jsem viděla. Korunu tomu nasadil český dabing, Hitler a spol tam byli namluveni jako banda šašků. Spousta patetických keců a válečné scény na prd. Ovšem konečné radostné shledání Nataši a jejího milého, to bylo opravdu k smíchu.(22.2.2013)

  • Thomassi
    **

    Ono to vypadá tak krásně, všude barvičky a národní hrdost pro Sovětský svaz, ale jakmile se má konat, působí to dost komicky a propaganda sálá ze všech koutů. Sověti jako nejmírumilovnější stát proti naprosto vyšinutým a bláznivým nacistům v čele s Hitlerem, který zde působí jako největší blázen historie a žvatlá jednu pičovinu za druhou, které nemají s pravdou nic společného. Holt poválečný sovětský pohled. Navíc příběh skáče třeba i o celé roky, takže divák nikdy netuší, kde se nachází. Co se ale musí uznat, tak to, že i když je film z roku 1949, vypadá po vizuální stránce skvěle. Potěšila role Jana Wericha v roli Goringa, a to, že Sověti skutečně používali americké trucky.(25.8.2015)

  • Koly
    ***

    Rusky mluvící Hitler. Stalin, který u mapy ukazuje Žukovovi (snad je to on), jak má vést obranu Moskvy. Angličané, kteří vpodstatě financují německou válku na východě. Tuny a tuny komunistických propagandistických sraček. Přes všechny tyhle zápory jsem se slušně bavil. PÁD BERLÍNA je z hlediska válečného filmu ultrasračka, ale jako komedie funguje skvěle.(13.2.2008)

  • Stanley
    *

    Na tohle se dnes už takřka nedá dívat! Resp. leda jako na cennou historickou výpověď vypovídající o šokující míře propagandistické absurdity své doby. Z dnešního pohledu se jedná takřka o grotesku - ovšem grotesku, ze které mrazí v zádech. Tohle dílo v podstatě nemá daleko k Chaplinovu Diktátorovi, jenže rozdíly v pojetí a v záměrech zesměšňovat nacistickou nabubřelost a chování německých oficírů jsou pochopitelně zjevné. Zde se proti zcela nekontrolovatelně vyšinutému, psychopatickému Hitlerovi staví do opozice neuvěřitelně a až směšně rozvážný, klidný, mírumilovný a o blaho svého lidu se starající tatíček Stalin. V porovnání k historické skutečnosti o poměrech sovětského lidu a postoje Rudé armády k vlastním vojákům o to více vyzní zcela zákeřná a zrádná faleš, s jakou tento film věší všem divákům se vší odpornou troufalostí bulíky na nos.(27.2.2011)

  • honza7
    **

    To je tak blbý až u toho brečím smíchy!(10.7.2012)

  • matrosh
    ****

    4 * ve velkých úvozovkách za neskutečně vtipnou slátaninu(22.6.2008)

  • Frajer42
    *

    Každý, kdo nebyl rudý je ve filmu prezentován jako naprostý dementor. Samotný Dolfík Hitler je zde prezentován jako uzlíček nervů, kterého nikdo neposlouchá, ba dokonce nikdo nerespektuje. Téměř celá tahle první část je totálně o ničem. Točí se kolem 3 denního vztahu naivní učitelky Nataši a toho nejrudějšího slévače Alexeje. Jejich vztah se vyvine tak rychle, takže Aljoša, když se pak ve 40 rozhodoval co dál dělat, zabíjení nácků pro něho byla jasná volba. Nosí s sebou samopal, ale kdyby měl mačetu, tak by to bylo mnohem vhodnější. Ze svého samopalu totiž prakticky nestřílí a používá ho výhradně na mlácení. Odpad to není jen díky kouzelnému českému dabingu aneb nic tak debilního jsem zatím neslyšel.(5.8.2013)

<< předchozí 1 2 3
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace