Čas opilých koní
-
Zamani barayé masti asbha
-
Time for Drunken Horses, A
Drama / Válečný
Írán, 2000, 80 min
Režie:
Bahman GhobadiHrají:
Ayoub Ahmadi, Rojin YounessiObsah
-
Celovečerní debut Bahmana Ghobadiho, režiséra oceňovaného filmu Želvy mohou létat (2004), vychází z jeho krátkometrážního dokumentu Žít v mlze (1999), který získal několik cen na mezinárodních festivalech. Název dokumentárně stylizovaného snímku poukazuje na bizarní reálii týkající se života na hranicích Íránu a Iráku. V hraničních horských oblastech Íránu je počasí natolik nehostinné, že i tažná zvířata dostávají alkohol, aby vůbec fungovala. Režisér do daného prostředí zasadil realitou inspirovaný příběh o těžkých životech dětí z kurdské rodiny. Po smrti rodičů přechází starost o mladší sourozence na dvanáctiletého chlapce. Jeho tělesně postižený bratr potřebuje operaci, kterou ale mohou provést pouze v sousedním Iráku. Tak se děti vydávají na tvrdou pouť přes hory. Sugestivní snímek o rodinné pospolitosti navzdory krušným podmínkám získal dvě ceny v Cannes. Natáčelo se v reálném prostředí a hlavní i vedlejší postavy příběhu ztvárnili neherci. (oficiální text distributora) -
Hlavný hrdina (Ayoub), okrem toho, že má tri sestry a jedného fyzicky i mentálne postihnutého brata (Madi), má so svojou najstaršou sestrou - ktorú ich strýko v čase nakrúcania vydá do inej dediny - na starosť celú rodinu.
Po matkinej smrti, umrie aj otec (pašerák) a celá rodina, vrátane postihnutého brata, ktorému bez operácie doktor dáva len štyri týždne života, ostáva iba na ňom.
Aj napriek týmto okolnostiam sa vydáva zasneženou krajinou so somárom a bratom cez ostnaté drôty na púť do Iraku, kde sa chlapec možno dočká operácie. (FiliPan)
Komentáře uživatelů k filmu (21)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $700,159║Tržby Celosvetovo $800,000║(8.4.2010)
-
Darren
Další silná dávka emocí a bolestné autenticity ze světa, kde snad jedinou dětskou radostí je nový školní sešit propašovaný přes hranice, pokud je škola vůbec možná a dostupná. Iránská kinematografie je perla vedle perly...(14.8.2011)
-
Bebacek
Já si tady ve dvaadvaceti chodím na brigády, abych mohla kulturně žít a nechodila jak šupák, ale když vidím ty děti v Íránu, co mají za životní osudy, které si já ani představit neumím, hned bych jim všechno poslala a radši bych chodila nahá. Už nikdy nebudu nadávat na opruz v práci. Nebo aspoň v nejbližší době, protože tohle ze mě jen tak nevyprchá. Těžká deprese. Jako vždy.(15.5.2009)
-
Mahalik
Nebylo místo na citový výlevy; ta perfektní práce s kamerou, která byla v područí hor, svízelná hrdinova situace a odklon od západní civilizace, jež se rozklepe při pomyšlení, že by měla rozdmýchat plamen naděje kdesi uvnitř hlavy, protože jen tak lze přežít, mi zavdala tolik otázek, tolik toho dala, až se mi třásla ruka a hlas! Vzalo mi to dech a rozum - naprosto nenásilným způsobem, což je vzhledem k původu snímku velmi imponující. 95%(15.8.2011)
-
gudaulin
Čas opilých koní představuje typický festivalový snímek a přesně ten druh íránské produkce, ze kterého jsou filmoví kritici a okruh festivalového publika paf a hovoří o íránské kinematografii jenom v superlativech. Přitom tahle kategorie snímků tvoří jenom zlomek íránské produkce, která se orientuje na průměrná a vkusu nevzdělaného publika uzpůsobená melodramata. Je to v podstatě dokument o tvrdém životě horalů v pohraniční provincii vzdálené od prosperity ropných polí a kultury velkoměsta. Navíc, a to je pro úspěch na festivalech taky typické, líčí dětský svět a objevuje se tam motiv tělesného postižení, resp. zdravotního handicapu, jednoho z hrdinů příběhu. Pro režiséra je typické využívání neherců, někomu to může vyhovovat, já bohužel do této kategorie nepatřím. Jako obraz sociálních poměrů v dané oblasti je to pochopitelně silné, ale jako hraný film, kde bych ocenil i kvalitní scénář a herecké výkony, je to nedostačující. Takže nakonec se přikláním ke třem hvězdičkách a 60 % celkovéo dojmu.(6.9.2011)
-
Aky
Velmi jednoduchý smutný příběh z íránsko-irácké hranice, o to působivější, že je natočen téměř dokumentární formou, což mu dodává na autentičnosti. Zprostředka vší té bídy a bezvýchodnosti věci vypadají trošku jinak než v televizním zpravodajství.(14.8.2011)
-
GilEstel
Tohle je prostě jiný svět. Pro Evropana středověk, pro obyvatele Íránu každodenní realita. Děti starající se sami o sebe, marně snažící se najít práci nebo prostředky pro studia. Přes hory tahají na zádech staré pneumatiky, kterých máme v Evropě plné skládky a nemůžeme se jich zbavit. U nich je to pomalu poklad. Je zajímavý, že muslimům sice Korán zakazuje chlastat alkohol, ale do těch svejch mul to lejou jak benzín do nádrže. Tradiční kšeftování se sňatky, kdy se místo věna chtějí zbavit retardovanýho sourozence a když ho druhá strana nechce, dostanou na oplátku alespoň mulu. Film jako takový nic moc, ale je to pravdivá výpověď, která nám jasně ukazuje, že krom toho našeho poklidného evropského světa, jsou zde i další světy, kde to lidé mají mnohem těžší. Až si zas budou lidé u nás stěžovat, že tu všechno stojí za hovno, můžu je s klidem odkázat na tento film. Skutečně si můžeme vážit světa, ve kterém žijeme. 69%(15.8.2011)
-
kagemush
Třeba v africe se každý rok najde několik miliónů lidí,kteří by si i tenhle drsný úděl těchto dětí ještě rádi vzali za svůj a měnili s nimi ihned.No a třeba já ,jakože standartizované obtloustlé vyžilé středoevropské vepřové bych s nikým neměnil.Když nic jiného, je dobré si tohle uvědomit.Alespoň tohle.(17.8.2011)
-
Karush
Zdá sa, že dnešná iránska tvorba vie ukázať hlbší rozmer ľudskej existencie. Je až neuveriteľná tá autenticita a pozerateľná dokumentárnosť, ktorá sála aj z tohto filmu. Zamani barayé masti asbha je trpký hymnus o jednom dospelom dieťati a o tisícich krvácajúcich ranách tohoto sveta. Je to aj vojnový film, ale podľa mňa skôr ľudská dráma, v ktorej sa hľadá predovšetkým radosť a šťastie aj v tých najnehostinnejších podmienakch.(4.9.2011)
-
MissJ
Působivý film se silnou výpovědí. Íránci zvládají podobná témata na jedničku. Přesto ho za sebe mohu ocenit spíše nižším hodnocením. Nemůžu se ubránit dojmu, že v některých scénách už Ghobadi moc tlačí na pilu a určité okolnosti opakuje a zdůrazňuje na můj vkus příliš - čistě můj problém. Na íránských filmech oceňuju jejich opravdovost; u většiny z nich mám pocit, že herci své role ani nehrají, že takoví jsou i ve skutečnosti (což u naturščiků platí asi téměř stoprocentně). Nikdo nemá tak talentované dětské "herce" jako Írán. Kluk v roli nejstaršího sourozence nuceného předčasně dospět, opustit školu a stát se hlavou rodiny, mě úplně odzbrojil.(18.8.2011)
-
darwin
Chlapec Ayoub vyrůstá bez svých rodičů. O živobytí se stará spolu se svými sestrami Amaneh a Rojin. Jejich starší bratr Madi je velmi nemocný a snaha jeho sourozenců se soustředí kolem něj. Madiho stav se stále zhoršuje a tak se Ayoub rozhodne, že podstoupí nebezpečnou cestu přes hory do Iráku aby mohl prodat osla a vydělat tak na Madiho operaci. Film je dobrou ukázkou drsného života ve vysokých horách západního Íránu. Dětští herci opět podávají naprosto strhující a věrohodné výkony. Íránské filmy by se měly lidem na Západě promítat povinně. Pro pochopení každodenní reality Blízkého východu je to totiž tisíckrát lepší než si pustit večer zprávy.(24.2.2006)
-
nascendi
Nemal by som žiaden problém skopírovať môj komentár k filmu Korytnačky môžu lietať, pretože režisér i problém je ten istý. Jednoduchý príbeh, takmer dokumentárne spracovanie, autentickí neherci. U citlivejších divákom vyvolá množstvo emócií, niekedy vyúsťujúcich do uspokojenia sa s domácim bordelom (keď inde je to oveľa horšie). Pripomenul som si Werichove slová, že život, o ktorom sa dobre číta, sa blbo žije a naopak. Vo mne film nijaké osobitné emócie nevyvolal, pretože netrpím potrebou zachraňovať celé ľudstvo a napr. v Rakúšanoch takisto nevyvolávalo žiadne emócie, keď sme pred Vianocami za socializmu stáli dve hodiny v mraze na kilo pomarančov alebo jonatánok (aj keď prirovnanie je scestné). Ale ČSFD je filmová a nie politická, či humanitárna databáza, a film podľa mňa nemá na viac, ako na tri hviezdičky.(23.8.2011)
-
Big Bear
Íránské filmy jsou fakt husté! Čas opilých koní je film o dětech, které se musely již ve svém školním věku stát dospělými. Děj se odehrává na Íránsko - Irácké hranici ve vysokých horách, kde jedinou možností jak přijít k troše peněz je pašovat zboží do Iráku. Samozřejmě hranice je střežena a stezky vedou všudypřítomnými minovými poli. Již samo horské podnebí je zde neuvěřitelně drsné. Trochu mi to připomnělo hranici mezi Severní Koreou a Čínou, kde je situace obdobná, možná ještě krutější... Spíše než o válečný snímek se jedná o drama. Člověk si opět nutně uvědomuje jak je jinde život drsný a krutý a jak by si měl vážit toho kde a v jakých neskonale luxusních podmínkách si žije. * * * * *(19.1.2012)
-
danliofer
Šestihvězdičková záležitost. Věřím, že takto to na íránském venkově opravdu chodí. Věřím, že je to tvrdý život, kdy děti nemají čas na to být dětmi. Neznají slovo zahálka a nuda. To už by se muselo domluvit příliš mnoho režisérů najednou, aby nám podávali stále dokola zkreslený obraz této země. Věřím, že Írán je velmi zajímavou zemí s hlubokými tradicemi... Ještě jsem neviděla íránský film, v němž by nehrála prim sounáležitost - snad s malou výjimkou Lovce (Shekarchi), kde ale také trochu probleskne... prostě je třeba se na tuto zemi dívat skrze jiná prizmata a modely, než v nichž jsme vychováni... více íránských filmů do artové distribuce by neuškodilo. Jsou syrové, opravdové a navýsost kvalitní. Zdá se, že fabulace je jim spíše cizí, a když už, tak je zase značně originální viz Shekarchi (Lovec), Bílé louky, Chuť třešní či animovaný Persepolis. Život v té zemi není určitě růžový, a i fakt, že se íránské filmy kvůli cenzuře dost často těžko dostávají na mezinárodní festivaly, je činí o to více hodné pozornosti.(14.8.2011)
-
Biff
Čas opilých koní je syrový film, který ukazuje hrdiny s jediným cílem - přežít. V drsné a nehostinné krajině se dá živit pouze drsným způsobem obživy. Ten se snaží Ghobadi vylíčit realisticky, což se mu jistě podařilo, ale bohužel to bylo často zdlouhavé a místy i otravné. Vše je ve stále stejné tragické linii, jejímž vrcholem je rezignace přiopilých mul. Bohužel tady mám stejný problém jako s nedávno viděným Buenos Aires 1977 - není to filmové, ale zase ani ne úplně dokumentární, prostě něco mezi a tahle neujasněnost je dle mého kamenem úrazu těchto snímků. Město bohů také zobrazoval poněkud neútěšný život mládeže, ale byl zde silný příběh (který Čas opilých koní svým způsobem taky má) a hlavně byl podán jednoznačně jako film. To se o Času opilých koní zkrátka říct nedá a mně to vadilo.(14.8.2011)
-
Boulderman
Další z filmů, které nejsou moc známé, ale o to jsou lepší. Čím to, že v Íránu, zemi, kde vládne ahmadineřád, točí tak dobré filmy?(22.8.2011)
-
nula87
Je to určitě drsný a syrový (navíc pravdivý) příběh, ale jako film to moc neobstojí, protože má spoustu věcí nedomyšlených, místy tápe na místě a neví kudy dál. Souhlas, že čistý dokument by byl asi vhodnější... 65%(16.8.2011)
-
iz67
Samozřejmě to má pan Ghobadí jednodušší v tom, že má kolem sebe o hodně silnější temata než naši hoši. Scénář o tom, jak odborářova rodina strádá, kvůli zrušení zaměstanvatelského příspěvku na stravenky, by asi moc netáhl. Takže: velice syrové a úsporné, hodně dokumentární a díky dětským hercům i hodně dobré.(15.10.2011)
-
Jurcekk
Hviezda za opité mulice. Možno keby to bol dokument. Korytnačky môžu lietať je FILM. Toto je šit.(24.4.2011)
-
Vlkopec
Zvláštní. Jako by to nebyl hraný film, ale spíš dokument. Člověk se dívá, spoustě věcí nerozumí, ale vidí opravdu živé lidi - své bližní.(14.8.2011)
