Americké psycho

I když závěr Amerického psycha nepobírám, má pro mne zvláštní kouzlo. Je to pro mne zajímavá společenská satira se skvělým Balem v hlavní roli, kterému zdatně sekundují Leto s Defoem. Například scéna s porovnáváním vizitek je naprosto perfektní a i díky ní bude mít Americké psycho své místo v mém srdci a budu se k němu rád vracet... 90% (12.02.2014)

V dávných dobách ještě hodně, hodně předtím než se stal Batmanem a začal dohlížet s hlasem postiženým rakovinou hrtanu na město Gotham, se Christian Bale dal na temnou stranu a pod maskou nevinnosti nejdříve šuknul a následně kuchnul každou kráčející škvíru co se mu dostala do bicepsových spárů. Občas přidal i dva a půl chlapa. Když zrovna z nudy neházel po holkách motorovou pilu, nebo nemasakroval kolegu sekerou, tak se zaručeně pozoroval při šukání v zrcadlech co měl po celé ložnici a opět zatínal své bicepsy. To že není tak genitální jak si o sobě myslel zjistil co nevidět a najednou po něm šli všichni v čele s detektivem ála Šerlok Houmles a Bale se ocitl lidově řečeno ... no víte kde. Konec filmu je óda na blbost a já jsem šťastná, že nyní má Batman podstatně lepší role. (28.10.2014)

Po dvou letech od první projekce konečně nastal čas pro napsání komentáře, jehož iniciačním faktorem bylo přečtení vynikající předlohy Breta Ellise a následná třetí projekce samotného filmu. Mary Harron se s námětem poprala vskutku velmi dobře. Celý film se velmi striktně drží knižní předlohy, krom několika málo změn v přehození či propojení některých scén. Je samozřejmé, že nespočet výjevů a dialogů nemohl být zahrnut, ať už pro omezený čas pro převyprávění, tak i pro svou násilnost a obscénnost, které přeci jen film nedokáže tak dobře nastínit jako psaný text, tedy alespoň si neumím představit jak je na plátno věrohodně přenést. I to má však své výhody a film dává, oproti knize, diváku mnohem více prostoru pro vlastní představivost v domýšlení si jen naznačených scén, propojování detailů a snad i vyvozování některých závěrů, zvláště v poslední scéně filmu, kdy nám obraz poskytne trochu jiný pohled na celou situaci a snad i naznačí něco víc. Americké psycho je opravdu pozoruhodným počinem, s tajemně silnou přitažlivostí, jež je zapříčiněna snad chladnou bezcitností hlavního hrdiny, kterého dokonale zahrál Christian Bale a tím si v mém žebříčku konečně vydobyl čestnější pozici, než jakou dosud zastával, tak i netradičním filmovým zpracováním, které se už ale dá přičítat spíše předloze, čímž mám na mysli nejen téměř absenci seznamování se s hlavními postavami, i když se nám může zdát, že postupem času do jejich mysli alespoň trochu pronikáme. Problémem se strávením filmu by diváku mohla způsobit jeho forma, která vyzní trochu odcizeně, snad jako pouhé náhodné a nezúčastněné přečtení si několika stran z deníku mladého zbohatlého makléře z Wall Street, příběhu, který by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv, i když možná v méně kontroverznější podobě. Chybí nějaká intenzivněji viditelná myšlenka, která by v konečném souzení mohla poskytnout jakési zadostiučinění, morální vyústění a odnesení si „něčeho“ víc. To ale právě činí v mých očích z filmu to, čím je a čím se nakonec stává. Nechá nás o sobě přemýšlet, o dobru, zlu, světě, životě, nudě, penězích etc. a nepodstrkuje nám žádné vlastní závěry. Už od první projekce jsem si tento snímek oblíbil, ale musím přiznat, že po knize se můj pohled výraznou měrou změnil, ne snad v chápání roviny příběhu, ale spíše v prohloubení výsledného pocitu, snadnějšího „proniknutí“ k hlavnímu hrdinovi. Za nemalou zmínku stojí i perfektní hudební doprovod a popravdě, kdo by si po filmu rád nepustil Hip to be square (Huye Lewis and The News), či Sussudio (Phil Collins). Přesto hodnocení neměním, jelikož si troufám tvrdit, že i přes vynikající hereckou i technickou stránku bych si dokázal představit film ještě o chlup lepší. konec komentéře // (poznámka pro osobní potřebu, není součást kometu, takže už to nečti!!: zvláštní, že konkrétních scén jsem se skoro nedotnul, ještě upravit a promluvit s Vojtou) (09.05.2010)

Vzhľadom na to, že som čítal román, oceňujem, že si Mary Harronová dala pohov (tj. na nastreľovač klincov v akcii ani nepomyslela) a nesnažila sa byť taká "ellisovská", ako sa len dá. Slovom "ellisovský" tu označujem jednak extrémne vysoký stupeň násilia, jednak rafinovanú naratívnu skladbu románu. Z popisovaného násilia mi prišlo fyzicky zle , takže som si povedal, že ten román je buď geniálny alebo je to absolútny šrot. Keď som sa spamätal a román dočítal, usúdil som, že a) je správne. Ellis používa tri línie (vo filme použité veľmi uvážlivo): lineárnu schému príbehu kombinuje s estetikou extrémneho kontrastu, ktorú na jednej strane predstavujú dráždivo nudné pasáže vyžadujúce skôr abstraktné vnímanie a pasáže dráždivo "akčné", v ktorých je dôraz položený na neznesiteľnú konkrétnosť. Tento postup perfektne reflektuje "emocionálne kubistický" svet antihrdinu. Harronová (mimochodom feministka) tento svet rešpektuje, nesnaží sa byť "lepšia" ako Ellis a vyberá si z neho jednotlivosti, ktoré ju dovedú k parádnemu finále, ktoré väčšine ľudí z nejakého dôvodu pripadá enigmatické. Chápem, že mnohí majú s literárnym i filmovým Americkým psychom problém, ktorý má čiastočne na svedomí žánrový mix, ktorý navyše postupne naberá ďalšie vrstvy - príbeh čoraz väčšmi prechádza zo sociálno-kritickej drámy s prvkami vlažného hororu do patetickej frašky, čo vrcholí v závere, kedy je antihrdina úplne perplex - jeho ego je absolútne ponížené, keďže mu nikto neverí. Áno, s určitými ľuďmi sa spájajú alebo naopak nespájajú určité modely konania a myslenia. Mne toto posolstvo pripadá absolútne mrazivé. Prostredie wallstreetskych monštier odrazu ustupuje a vnímame len masku s dokonale blazeovaným výrazom, ktorá má ku skutočnosti bližšie, než si v prvej chvíli myslíme. I keď to je maska naozaj krásna. (21.07.2005)