Roman de Renard, Le

duddek

Starewiczovo vrcholné dílo, jež prý připravoval dlouhých deset let. Vedle vychytralého Renarda a "lvího krále" se objevuje celá řada dalších zvířat: vlk, medvěd, kocour, zajíc, přesně jako ve středověkém eposu. Na Renarda chodí králi spousta stížností, avšak Renardův příbuzný jezevec je vesměs obrací v jeho prospěch. Králův následný "vegetariánský výnos" se Renardovi moc nezamlouvá, a není tak nouze o další potíže. Vše vyvrcholí sežranou slepicí (scéna malého kuřete u matčiny kostry je mimořádně drsná) – jeho obhájce jezevec je odveden a král posílá pro lišáka nejprve medvěda a po něm i kocoura, který je zapletený s královnou. Když se oba vrátí s nepořízenou, přichází na řadu (propuštěný) bratranec jezevec. Ten uspěje a Renard (po lítém souboji se svým úhlavním sokem vlkem v noční můře) přichází ke králi... a záhy má hlavu v oprátce. Nebyl by to však on, aby si opět nevěděl rady. | Propracovaný, neuvěřitelně vtipný (mj. mravenci urputně soukající svitek se stížností nahoru po schodech, kohout, na kterého jakýkoliv hmyz působí jako slovo veverka na pstvo ve Vzhůru do oblak) a dobrodružný (viz např. závěrečné pokusy o zteč nedobytného Renardova sídelního hradu Maupertuis, kam se hrabe Kevin ze Sám doma) snímek hravě předčí drtivou většinu svých následovníků. Jasných 100 %. (Btw: Příběhy o Renardovi byly natolik populární, že třeba ve francouzštině vytlačil původní označení pro lišku – goupil – a taková liška polární se dnes řekne renard polaire.)(11.10.2009)