Ivan Vasiljevič mění povolání
-
Ivan Vasilyevich menyayet professiyu
-
Ivan Vasiljevič mení povolanie
Komedie / Sci-Fi
Sovětský svaz, 1973, 93 min
Režie:
Leonid GajdajObsah
-
Mladý vynálezce Šurik Timofejev (Alexandr Demjanenko) sestavil fungující stroj času, který spojil jeho byt s 16. stoletím, přesněji s místem, kde pobýval tehdejší krutý vládce Ruska Ivan Hrozný. Zpět do minulosti se dostane důchodce Bunša (Jurij Jakovlev), který se čirou náhodou velkému caru dost podobá. Spolu s ním se do doby vlády nejslavnějšího ruského cara dostává i kapsář Miloslavskij (Leonid Kuravljev). Na jejich místě v současnosti se objeví Ivan Hrozný, který se nenechává přesvědčit, že je v budoucnosti. Porucha stroje času způsobí sérií nečekaných a zajímavých událostí. (NGP)
Mladý vynálezce Šurik Timofejev (Alexandr Demjanenko) sestavil fungující stroj času, který spojil jeho byt s 16. stoletím, přesněji s místem, kde pobýval tehdejší krutý vládce Ruska Ivan Hrozný. Zpět do minulosti se dostane důchodce Bunša (Jurij Jakovlev), který se čirou náhodou velkému caru dost podobá. Spolu s ním se do doby vlády nejslavnějšího ruského cara dostává i kapsář Miloslavskij (Leonid Kuravljev). Na jejich místě v současnosti se objeví Ivan Hrozný, který se nenechává přesvědčit, že je v budoucnosti. Porucha stroje času způsobí sérií nečekaných a zajímavých událostí. Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
Véča
Šurik změnil povolání stejne jako Ivan Vasiljevič, kam se poděl mladík z klubu Rychlých šípů, z peroxidového blonďáka je černovlasý muž se čtyřicítkou na krku, bláznivými vynálezeckými nápady, strojem času, co vypadá jako destilační kolona na alkohol a odsunutý z hlavní role do vedlejší. Stejně jako v Operaci "Y" i zde evokují některé situace němé grotesky. Honičky promítané ve zrychlených záběrech bitva s jídlem to názorně dokládají. Komika ve filmu založená na výměně osob Ivana Hrozného a Ivana Vasiljeviče Bunšova prostřednictvím stroje času dávají dohromady dvě naprosto nesourodá časová období, v nichž postavy obou Ivanů se stávají neschopné si poradit v závislosti na jejich dosavadních životech a zkušenostech. Komika se ocitá daleko za hranicí kýčovitosti, ale jde spíš o tempo, s jakým jsou nám použité gagy předkládány a které nenechá diváka ani na chvíli vydechnout.(13.6.2008)
-
Pacco
Původní záměr napsat pouze obsah k filmu byl smeten mojí jednočlennou porotou ze stolu, protože při rychlosti, jakou jsou přidávány obsahy na čsfd k sovětským filmům, by tu můj děj strašil až za půl roku..ale hlavním důvodem budiž to, že zde můžu shrnout krásnyj (rozuměj rudý) život Šurikův tak, jak bych (bohudík?) nemohla v obsahu. Šurik zestárl, nebarví si vlasy, má ženu (kam se poděly krasavice z minulých dílů je, po vzoru Jamese Bonda, neznámo) a svoji všehoschopnost zužitkovává jako vědec (čím jiným by se ve jménu pokroku mohl stát). Co můžu usoudit ze všech 3 filmů od Gajdaje, kde se Šurik objevuje, tak slovo vývoj postavy mu asi nic neříká (což zas tak moc nevadí, protože se to ani neočekává a vzhledem k zdejšímu humoru je lepší věčný packal než špionátor). Operace "Y" je parodií na sebe samu a Šurik byl hlavní postavou, sic trochu utlačovanou, ale snad tomu bylo dobře, protože teprve Kavkazskaya plennitsa, ili Novye priklyucheniya Shurika dokázal, že hodně prostoru Šurikovi škodí. Když totiž dojde na vážnější témata a hrdinství, Šurik nemůžu (při své vy-mazanosti a alkoholismu, hehe) být zachránce v pravém slova smyslu a Gajdajovi nezbude než klouzat mezi ruským kýčem jako bičem a komedií. Ale teprve s Ivan Vasiljevič mění povolání nastoupila výmazová extratřída podobná snad (jen co jsem já ve své mysli vyštrachala) francouzským Návštěvníkům. Šurik je jako postava odsunut do pozadí (stejně už nemá co nabídnout a vypadá nějak sešle) a hlavní zástupný prim hrají lůzři, které dřív ničil pohledem. Jim jsem mohla přát vše nejhorší a nehrozilo mi vytvoření "rodinného" vztahu jak v případě Šůry. (poznámka-zdejší Ivan Hrozný se počítá za lůzra) Když už máme postavy, nechme je čelit snad všemu, co ruská kinematografie zažila, snaživě okopčila nebo sprostě ukradla. (Vrtačka, líbání a odflusování, absurdita odchodu carského vojska, Ivan Hrozný hraje Sergeje Bondarčuka, hrajícího Ivana Hrozného, krásný střih mezi carským dvorem a Šurikovým domem, zloděj drží cigarety Mallboro a zpívá národní píseň, zrychlené sekvence, zpětné přetáčení filmu, házení kaviárem a jeseterem, atd.). Konec vše jistí neb nabírá krutě nereálných až dementních rozsahů..naštěstí jsou ihned jako rudý plevel umořeny, hurá. Avšak byla jsem varována už na začátku, že to bude všehochuťový film..něco jako když si dáte smažený květák s horkou čokoládou a máte pocit, že se z toho nepozvracíte..a to je umění.(21.8.2007)
-
Iggy
Geniální, i když ještě o něco geniálnější mi přišla Bulgakovova předloha, u které jsem se nasmál přece jen o trochu víc. Gajdaj ani nemusel předlohu moc aktualizovat, protože v Sovětském svazu se toho mezi 30. a 60. lety mnoho nezměnilo. Kontrast černobílé reality a barevného snu připomene Čaroděje ze země Oz. Kontrast Ivana Hrozného pronášejícího лепота nad panoramatem soudobé Moskvy a товарище Bunšu s Miloslavským v 16. století netřeba komentovat. Tоварищ Šurik naštěstí sestrojil jen машину времени a jinak se ve filmu moc nevyskytuje. Jen pro zajímavost dvě písně, které Ivan Hrozný poslouchá z magnetofonu, jsou: první od Vysockého a druhá Песня про зайцев v podání Jurije Nikulina z Gajdajova staršího filmu Бриллиантовая рука. K сожалению pokud nerozumíte velmi dobře rusky bude váš zážitek z filmu značně ochuzen.(10.7.2009)
-
Folpa
Nápad skvělý, některé situace opravdu vtipné ale celkově je to u mě za 3/5, za zkouknutí to ale stojí.(1.8.2011)
-
snob
Nejdřív se člověk stydí, že hledí na nějakou připitomělou bolševickou šmíru, ale postupem času mu nechtěně uhnije na tváři úsměv, který má smrtí předepsaný osud zůstat až do závěrečných titulků. Je to film pitomý. Ale takovým roztomilým způsobem.(23.4.2010)
-
tuntavala
Skvela sovetska komedie. Alexandr Demjanenko zvany Surik je neprekonatelny. Prolinaji se dva svety. Carske Rusko a Sovetsky socialismus. To vse diky poruse stroje casu. Mnoho dobrych gagu. Znalost rustina jako vzdy umocnuje zazitek.(28.1.2010)
-
GE3
Gajdaj prinasi Surika z povidkoveho prostredi do prostor delsiho filmu. Uz to neni takova rachanda, ale porad je to velmi dobra vec(3.1.2011)
-
Ksukol
Hned v titulcích mne zaujalo Zacepinovo jméno. Jaksi mi jeho velkoromantické, sladkobolně kýčovité písně neseděly ke společenské satiře (a už díky autorovi předlohy se o nic jiného jednat ani nemohlo), ale musím doznat trapný omyl. Naopak, působily patřičně groteskně (mimochodem, zajímalo by mne, kdo napsal texty). Film se mi líbil, ale o něco méně, než Briliantová ruka. Snad proto, že není dvoudílný, ale dvakrát opakovat stejný vtip se nesluší. Nejlepší je asi scéna, jak car přehlíží novou Moskvu. Ano, větší město, více moci . . . Věřím, že předloha je zábavnější, jenže co si mohl dovolit ve své době Bulgakov, možná si už za Brežněva sovětští filmaři prostě dovolit nemohli.(12.12.2011)
