Ivan Vasiljevič mění povolání

Tohle bollywoodské provedení mě poněkud děsí, i když ruská melodika je mi dosti sympatická. Musím konstatovat, že jsem ráda, že námět za 20 let uloupili Francouzi a nepopsatelně lépe jej zpracovali. Sovětské klouzání do grotesky působí hodně křečovitě, místy trapně. Přiznávám, že product placement Marlbora jsem nepochopila, ale to by bylo asi to nejmenší na celém filmu. (16.06.2019)

Až někdy člověka překvapí, jaké filmy může od některých kinematografií dostat. Přiznám se, že něco podobného jako "Ivan Vasiljevič mění povolání" bych od Rusů nečekal, ale je to vtipné, je to ujeté a rozhodně to má něco do sebe. Nápad se dnes nejeví nijak originální, ale cestování v čase je tady podáno i se zajímavou, i když lehkou kritikou v podtextu. (31.07.2017)

Geniální, i když ještě o něco geniálnější mi přišla Bulgakovova předloha, u které jsem se nasmál přece jen o trochu víc. Gajdaj ani nemusel předlohu moc aktualizovat, protože v Sovětském svazu se toho mezi 30. a 60. lety mnoho nezměnilo. Kontrast černobílé reality a barevného snu připomene Čaroděje ze země Oz. Kontrast Ivana Hrozného pronášejícího лепота nad panoramatem soudobé Moskvy a товарище Bunšu s Miloslavským v 16. století netřeba komentovat. Tоварищ Šurik naštěstí sestrojil jen машину времени a jinak se ve filmu moc nevyskytuje. Jen pro zajímavost dvě písně, které Ivan Hrozný poslouchá z magnetofonu, jsou: první od Vysockého a druhá Песня про зайцев v podání Jurije Nikulina z Gajdajova staršího filmu Бриллиантовая рука. K сожалению pokud nerozumíte velmi dobře rusky bude váš zážitek z filmu značně ochuzen. (10.07.2009)

Jako retro jednohubka mi místy chutnal Ivan Vasilejvič i docela slušně. Ačkoliv v rámci crazy komedií se sci-fi či fantasy prvkem má v éře 60. a 70. let určitě velmi silnou konkurenci a několikrát pro mě spadl až do úrovně, kdy sovětské pokusy o bláznivou grotesku na mě začaly působit i trapně. "Sci-fi" je tohle zhruba stejně jako třeba Blázen z laboratoře 4, tedy jeden sci-fi nápad neotřelého vynáleze na začátku, který tvůrcům slouží spíše jako podklad pro rozehrání praštěných situací a postupně i pořádného žánrového guláše. Velmi se mi líbilo samotné rámování i s údernou (byť nijak zvlášť originální) pointou na závěr a začátek s pěknými vizuálními experimenty. Hodně jsem se bavil i nad experimenty vědeckými, tedy těmi ze strany mladého bláznivého vědce, méně již, když se z roviny sci-fi celé dění přehouplo výhradně do roviny crazy. Ale kdyby už nic jiného, tak minimálně muzikálové vložky z onoho prostředí středověkého cárského paláce optikou moderní grotesky oceňuji. [55%] (30.06.2021)

Původní záměr napsat pouze obsah k filmu byl smeten mojí jednočlennou porotou ze stolu, protože při rychlosti, jakou jsou přidávány obsahy na čsfd k sovětským filmům, by tu můj děj strašil až za půl roku..ale hlavním důvodem budiž to, že zde můžu shrnout krásnyj (rozuměj rudý) život Šurikův tak, jak bych (bohudík?) nemohla v obsahu. Šurik zestárl, nebarví si vlasy, má ženu (kam se poděly krasavice z minulých dílů je, po vzoru Jamese Bonda, neznámo) a svoji všehoschopnost zužitkovává jako vědec (čím jiným by se ve jménu pokroku mohl stát). Co můžu usoudit ze všech 3 filmů od Gajdaje, kde se Šurik objevuje, tak slovo vývoj postavy mu asi nic neříká (což zas tak moc nevadí, protože se to ani neočekává a vzhledem k zdejšímu humoru je lepší věčný packal než špionátor). Operace "Y" je parodií na sebe samu a Šurik byl hlavní postavou, sic trochu utlačovanou, ale snad tomu bylo dobře, protože teprve Kavkazskaya plennitsa, ili Novye priklyucheniya Shurika dokázal, že hodně prostoru Šurikovi škodí. Když totiž dojde na vážnější témata a hrdinství, Šurik nemůžu (při své vy-mazanosti a alkoholismu, hehe) být zachránce v pravém slova smyslu a Gajdajovi nezbude než klouzat mezi ruským kýčem jako bičem a komedií. Ale teprve s Ivan Vasiljevič mění povolání nastoupila výmazová extratřída podobná snad (jen co jsem já ve své mysli vyštrachala) francouzským Návštěvníkům. Šurik je jako postava odsunut do pozadí (stejně už nemá co nabídnout a vypadá nějak sešle) a hlavní zástupný prim hrají lůzři, které dřív ničil pohledem. Jim jsem mohla přát vše nejhorší a nehrozilo mi vytvoření "rodinného" vztahu jak v případě Šůry. (poznámka-zdejší Ivan Hrozný se počítá za lůzra) Když už máme postavy, nechme je čelit snad všemu, co ruská kinematografie zažila, snaživě okopčila nebo sprostě ukradla. (Vrtačka, líbání a odflusování, absurdita odchodu carského vojska, Ivan Hrozný hraje Sergeje Bondarčuka, hrajícího Ivana Hrozného, krásný střih mezi carským dvorem a Šurikovým domem, zloděj drží cigarety Mallboro a zpívá národní píseň, zrychlené sekvence, zpětné přetáčení filmu, házení kaviárem a jeseterem, atd.). Konec vše jistí neb nabírá krutě nereálných až dementních rozsahů..naštěstí jsou ihned jako rudý plevel umořeny, hurá. Avšak byla jsem varována už na začátku, že to bude všehochuťový film..něco jako když si dáte smažený květák s horkou čokoládou a máte pocit, že se z toho nepozvracíte..a to je umění. (21.08.2007)