Hradlař Thiel

Hradlo nebo hláska (nevyznám se v železničním názvosloví), tedy přesně Verkehrswacht Fürstenwalde/Erkner na železniční trati z Fürstenwalde do Erkneru (zde žil i Gerhart Hauptmann) je skoro přímka severně nad meandrující Sprévou. Práce, domov a kostel/postel tvoří jednu triádu; druhou pak sám hradlař Thiel, jeho první žena Minna (už její jméno mnohé napovídá) a druhá žena Lene. Zatímco první, geografická triáda se cekem dobře snáší, i když práce (povinnost) má vždy přednost, ve druhé je hradlař Thiel roztržen mezi mystickým až extatickýn kultem, který vyznává ke své první (již mrtvé) ženě a sexuální podřízeností (implicitně jde rovněž o podřízenost hospodářkou a fyzickou) vzhledem k druhé. Není to jednoduché a také nemůže, když už to napsal Gerhart Hauptmann.Jak tématem (železnice jako metonymie násilí) a hrubým naturalismem připomíná tato novela Zolovy romány (Lidská bestie). Kromě toho také stojí za pozornost i skvělá kamera Horsta Hardta. Pozn.: Samozřejmě bychom mohli vytvořit další triády (pokud by nám to k něčemu pomohlo), třeba triádu Thiel, syn Jacob a druhý (nepojmenovaný syn), nebo triádu otázek: kde se vzala první žena, kde se vzala druhá žena a proč Thiel nevysvětlil Jacobovi (první syn), že kolejiště není hřiště - tím by se také objasnil hlavní motiv jeho šílenství. (10.02.2021)

Smutné drama šílenství jedince v doprovodu stejně šíleně krutého osudu. Přes jistý chlad, který z této německé železniční balady dýchá jako šedý kouř a vítr od rozjetého vlaku, mě snímek pohltil. Stalo se tak určitě zásluhou výborně zpracovaných postav, atmosféry, kamery a silných hereckých výkonů v popředí s Martinem Trettauem. A tak jediné, co bych tomu vytkl a co jako určitou slabinu nešlo přehlédnout, zůstává až příliš hojně využívaný komentář vypravěče, který mi mnohdy (zvláště když předem zdůrazňuje to, co zrovna vnímáme nebo uvidíme) připadal nadbytečný. [80%] (21.05.2021)