Bílé slunce pouště

„Biele slnko púšte” je naprosto unikátnym a zrejme i ojedinelým → právoplatným, kultovým snímkom, ktorý v dobe svojho vzniku videlo v sovietskych kinách neuveriteľných 34,5 miliónov divákov, pričom ho pôvodne odmietli (z)režírovať dvaja uctievaní Andrejovia, t. j. Tarkovskij a Končalovskij, keď si potom následne mohli tak maximálne → »búchať hlavy o steny«, aký výnimočný film sa vskutku tomu režisérovi Motylovi podarilo nakrútiť, keď je radosť vnímať každý jeden úžasný záber, pritom on sám sa pre zmenu napríklad zase inšpiroval legendárnymi westernmi → Stagecoachom a High Noonom, keďže ale namiesto Divokého západu, mám teraz najskôr očakávať predovšetkým »EASTERN« v podobe „Divokého východu” a v štandardnej kombinácii s typickými znakmi „dobrí” a „zlí” , a tak sa tradícia zachovala v obidvoch obdobách. Nechcem sa zbytočne viacej rozpisovať, to treba skrátka raz vidieť, ako o tom sto krát počuť ! Priam najideálnejšie to pomenoval sám režisér Motyl: „Jedná sa o "koktail" dobrodružnej ruskej ľudovej rozprávky a westernu” . To, myslím, hovorí, úplne za všetko. Hneď si to choďte pozrieť, keď vzápätí uvidíte, že určite nebudete banovať ! Aspoň ja (osobne) som totálne nadšený. (06.10.2021)

Legendární sovětský film, odehrávající se za občanské války v Rusku a pojednávající o osudech válečného veterána Suchova, který stojí před nečekaným úkolem ochránit jakýsi harém před pomstou povstaleckého vůdce Abdulláha. Scenáristická legenda Rustam Imbragimbekov (host na LFŠ 2006, autor např. UNAVENI SLUNCEM či LAZEBNÍKA SIBIŘSKÉHO) se teprve "rozjížděl" a na konečné podobě je to znát. Výsledkem je dost nevyvážený mix komedie a dramatu. Komediálně laděná první půle, jehož humor stojí především na protikladu vojenský drill vs. křehké ženštiny z harému, se sleduje jedním dechem. Druhá půle pak sleví ze své grotesknosti, nabere nečekaně vážný tón, přibydou v ní hrdinná úmrtí, trocha zbytečného patosu a hodně střílení. K tomu připočtěte poněkud zmatený střih a vyjde vám filmeček, který na jedno zkouknutí oceníte, ale nestane se vaší srdeční záležitostí. (31.07.2006)

Po delší době mám zase pocit, že jsem viděl úplně jiný film, než ostatní. Tak za prvé mi Bílé slunce pouště přišlo velice špatně odvyprávěné, jak ze strany scénáristy, tak především ze strany režiséra - většina scén na sebe vůbec nenavazuje a je tam mnoho mimořádně matoucích skoků v čase a prostoru. Dále je třeba poznamenat, že přestřelky jsou mdlé a humor slaboučký (pobavil vlastně jen podporučík letící z okna a Suchovův sen o "harému" složeném ze slovansky buclatých děvčat). Do třetice všeho špatného - postavám chybí jakékoli charakterové pozadí a i ten proklamovaný zlosyn Abdul působí spíš jako neškodný šašek (a nevím, kdo přišel na to, že je to nějaký "radikál" nebo náboženský fanatik - nic takového není ve filmu ani naznačeno). Kde se tedy vzaly ty dvě pouštním pískem zaprášené dvě hvězdy? Inu jedna je za vosí pasy těch Turkmének a pěknou tvářičku Gjulčataj, ta druhá zase za velice povedenou kameru. Nic víc už se chválit nedá. _______________ Pacco: Jakých Arabek? Tam nějaké byly? :) (02.05.2010)

Znamenitý film, jedna z předních ukázek tzv. ruského easternu (westernu odehrávajícího se na Divokém Východě, v Asii). Hlavní hrdina, krasnoarmějec Suchov se vrací pouštěmi Turkmenistánu z války domů a musí ještě svést boj s banditou Abdulem. Tento film s písněmi Bulata Okudžavy mi doslova vyrazil dech a potvrdil můj názor, že Rusové jsou velicí umělci. Nemohl jsem se ubránit srovnání s Leoneho westerny, u nás opěvovanými, kterým se toto dílo nejen vyrovná, ale je i předčí. A to tím, že tu kromě akce, napětí i humoru zůstávají pravé lidské hodnoty: statečnost, obětavost, schopnost milovat a být věrný. Podle mého názoru nelze jinak hodnotit než pěti hvězdičkami... (18.07.2008)

Ze všech žánrů se od vzniku kinematografie prý nejméně změnil western. Postupem času však došlo k jeho štěpení. V šedesátých letech se etabloval takzvaný Spaghetti western. Filmy mívaly italského režiséra a neitalské, často americké herce. Během dvaceti let jich bylo natočeno zhruba šest stovek. Vyznačovaly se vesměs mizernou kvalitou a většina jich zůstala po právu zapomenuta. Výjimku tvoří filmy Sergia Leoneho, patřící mezi nejlepší westerny vůbec. Další kategorií byly takzvané Rudé westerny. Čili příběhy z Divokého západu, ale natočené ve východním bloku. Téměř výlučně vznikaly v koprodukcích států bez účasti SSSR. Občas získaly kultovní status, ale jejich věhlas nepřesáhl hranice socialistického světa. Typickým příkladem je série o Winnetouovi, nebo Limonádový Joe. Třetím subžánrem westernu je Eastern, čili film s westernovými prvky, zasazený do reálií Sovětského svazu. Zpravidla se odehrával v okrajových částech země, v Kazachstánu, nebo v dalších středoasijských republikách. Býval zasazen do dob Ruské občanské války, kdy se sovětská moc teprve konsolidovala a pohraničí ovládaly loupeživé bandy, nebo místní vládci nezávislí na Moskvě. A do této kategorie patří Bílé slunce pouště. Příběhem schématický, ale díky prostředí téměř surrealistický film s neopakovatelnou atmosférou a úžasnými dialogy. Děj dovedně balancuje na rozhraní komedie, dramatu a tragédie a navrch nabourává několik klišé. (01.05.2016)