Obsah
-
Jacques, populární režisér pornofilmů, se vrací k natáčení, aby zaplatil dluhy. Jenže jeho průmysl se změnil - Jacques začínal s natáčením porna koncem šedesátých let, kdy to byla provokace, osvobození od konvencí a forma společenského protestu. Dnes se ocitá uprostřed cynicky chladného byznysu, kde jde jen o čas a peníze... Navíc se má setkat s jediným synem, který si ho idealizuje. Hořká a odvážná satira o ukradených a falešných ideálech je natočena polodokumentární metodou se skutečnými pornohvězdami a patří k nejzajímavějším současným studiím na téma pornografie a jejího smyslu. (oficiální text distributora)
Jacques, populární režisér pornofilmů, se vrací k natáčení, aby zaplatil dluhy. Jenže jeho průmysl se změnil - Jacques začínal s natáčením porna koncem šedesátých let, kdy to byla provokace, osvobození od konvencí a forma společenského protestu. Dnes se ocitá uprostřed cynicky chladného byznysu, kde jde jen o čas a peníze... Navíc se má setkat s jediným synem, který si ho idealizuje. Hořká a odvážná satira o ukradených a falešných ideálech je natočena polodokumentární metodou se skutečnými pornohvězdami a patří k nejzajímavějším současným studiím na téma pornografie a jejího smyslu. Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
T2
║Rozpočet FRF 7miliónov║Tržby Celosvetovo $126,027║(16.6.2010)
-
liborek_
Le Pornographe jest filmem velmi zajímavým, aktuálním...sexuélně odvážným i cudně odtažitým (obé dohromady, ač se to navzájem vylučuje - v tom je jedna z rozporností, jejichž výčet záhy bude pokračovat). Ústřední postavou je stárnoucí režisér pornofilmů Jacques, který se po dlouholeté odmlce vrací k řemeslu (důvody jsou nepodstatné, ačkoli zcela zřejmé - nedostatek peněz). Vrací se však člověk staré školy, který byl v sedmdesátých letech zvyklý šokovat, ale i přes naprostou otevřenost svých filmů též vytvářet estetikou a uměním prosycená díla, která nebyla jenom obyčejnou pornografíí či čirou obscenitou. Doba se však změnila a Jacques jí nerozumí. Klíčovou shledávám scénu, v níž se natáčí závěr jeho posledního filmu - šestnáctiletá dívka svádí na gauči šoféra. Jacques udílí pokyny kameramanům, sděluje svou představu hercům. Po boku má však asistenta režie, který je představitelem nové doby... Jacques zavrhne jeho nápad doprovázet scénu kýčovitou hudbou, chce vidět normální milování. Vše se začíná v jeho režii - v kolika "normálních" pornofilmech uslyšíte dívku něžně pronášet "je t'aime" ? Pak to však pro asistenta režie začne být nuda "Nebudeš jim říkat, co mají dělat?" zeptá se Jacquesa. "Ne, všechno jsem jim už řekl...," odpoví. Asistent se nadechne: "Na tohle jsi už příliš starý! - Hlasitěji, Jenny! Neslyším tě. Jsi jako bez života..." Ujímá se režie, nařizuje kameramanovi točit detailní záběry genitálií apod - vzniká fake. Nakonec se rozezní i ona hudba... Po skončení natáčení Jacques zůstává dlouhou dobu nehnutě sedět na židli.... Jacques přestává být režisérem, spíše se mění v přemýšlivého zralého muže, který se ohlíží za svým životem a bilancuje. Lituje vztahu se svým synem, který ho kvuli práci opustil; znovu se s ním však setkává. Celým filmem se line zvláštní pocit smutku. To není nostalgie, ale regulérní smutek. Škoda jen té nejisté kolísavosti - příběh se rozrůstá o revoluční nálady režisérova syna a jeho kumpánů, problémy v manželství, plány o vybudování nového domu... Dějové přechody jsou nejednoznačné a některé epizody zbytečné. Chybí mi tam větší přesah do reflexe moderní společnosti, která jistě s povrchním chápáním sexu souvisí. Samotný závěr je potom nejednoznačný, nedořešený... Film je to jistě zajímavý, ale mohl by být ještě zajímavější. Jean-Pierre Léaud v roli Jacquesa je však vynikající! (3 a 1/2 *)(23.6.2008)
-
Jansen
Z tvorby Bernarda Bonella jsem zmaten. Le Pornographe vyznívá jako sebereflexivní film vyhasínajícího režiséra s ambicemi někde mezi akademickým perfekcionalismem a tvůrčí rebelií. Divné na tom je, že to Bonello natočil ve 33 letech takřka jako debut. Podobnou rozpolcenost natočit něco provokativního a zároveň se opřít o nějaký silný těžko napadnutelný motiv vidím i v jeho dalších filmech. Bonello působí dojmem, jakoby se svou artistnost pořád snažil něčím podložit a tímto způsobem ospravedlnit scény, které by mohly být při neznalosti tohoto kontextu považovány za příliš smělé. Tato jeho snaha na mě místy působí až moc chtěně a účelově. Například v Tiresiovi je to odkaz k mýtu. V Le Pornographe jsou explicitně zachycené porno scény vyváženy životním moudrem aplikovaným na problémy vztahu otec – syn a možnosti vzdoru tehdy a teď. I když by to mohlo vyznít naprosto banálně a z filmu se stát fraška není tomu tak. Bonello to překvapivě zvládá ukočírovat a servírovat celkem obstojný film, který je ale v podstatě mnohem více konformní než se na první pohled zdá a snaží být.(8.9.2011)
